Asparát našich babiček: Zapomenutá jemná krása, která znovu zdobí naše domovy
Babičky mu říkaly asparát, dnes pod pojmem asparagus většina z nás vidí chřest. Jenže asparagus...
Život Roberta Rochforta, prvního hraběte z Belvederu, byl protkán žárlivostí a touhou po pomstě. Právě díky nim vykonal opravdu bláznivé „dílo“.
Zařízení připojené k internetu najdeme v současnosti ve velké většině domácností celosvětově. Jeho cesta do našich životů však byla poměrně dlouhá a dnešní podoba mohla být úplně jiná. Kde se tedy vzal?
Archimédés (287 - 212 př. n. l.) byl bezpochyby největším vědcem a vynálezcem starověku. Formuloval hydrostatický princip (tzv. Archimédův zákon), vynalezl Archimédův šroub a objevil vztah mezi povrchem a objemem koule a jejímu opsanému válci.
Neandrtálci, blízcí příbuzní moderního člověka, kteří vymřeli asi před 30 000 lety, možná nebyli nijak zvlášť nadaní umělci a neoslňovali řečovými schopnostmi – zato vynikali v hudbě a tanci.
„Stačilo jedinkrát spatřit jejich malé, dokonalé otisky nohou v písku, aby na ně člověk už nikdy nezapomněl. Byli malé postavy, ne snad zakrslí nebo trpaslíci, prostě jen drobní, asi pět stop vysocí. Byli pěkně, pevně a poctivě stavěni. Měli široká ramena, ale ruce a nohy neobyčejně malé a ušlechtile modelované.“
Vědci z Londýnské univerzity provedli v roce 2020 unikátní výzkum. Povedlo se jim, díky moderním technologiím, simulovat hlas staroegyptského kněze Nesyamuna, který zemřel před více než 3000 lety. Zároveň tak bylo vyslyšeno knězovo poslední přání.
Nejstarší lidé v Evropě nepoužívali oheň, ale měli vyváženou stravu z masa a rostlin – vše jedli syrové, tvrdí tým výzkumníků vedený Karen Hardyovou z University of York a Autonomní univerzity v Barceloně.
V římské mytologii byli Romulus a jeho dvojče Remus zakladateli města Řím. Byli dětmi Rhei Silvie a Marse (nebo v některých variantách poloboha Herkula) a jejich příběh je zaznamenán mnoha autory včetně Virgila.
Kamiky jsou ručně vyráběné boty, které nosí Inuité od nepaměti. Vyrobené jsou z karibu (sobí) nebo tulení kůže. Tradičně je šijí inuitské ženy a postup se předává ze starších na mladší švadleny. Proces výroby kamiků je zdlouhavý a začíná přípravou zvířecí kůže.
Svatbu v prostředí domorodých Američanů chápeme jako sexuální i ekonomické spojení dvou lidí. Ekonomický význam sňatku měl za následek to, že starší příbuzní nevěsty či ženicha významně ovlivňovali výběr partnera podle úrovně podmínek, ve kterých daná společnost žila.