Kolik kalorií mají uzeniny: Vysočina vs. Poličan v číslech

Pojďme si nalít čistého vína – nebo spíš ukrojit pořádnou patku chleba. Pokud existuje něco, co definuje českou duši stejně spolehlivě jako hokej nebo pivo, je to láska k trvanlivým salámům. Máme to v DNA. Pojďme si nalít čistého vína – nebo spíš ukrojit pořádnou patku chleba. Pokud existuje něco, co definuje českou duši stejně spolehlivě jako hokej nebo pivo, je to láska k trvanlivým salámům. Máme to v DNA.

Ta vůně udírny, lesklá kolečka na prkýnku a pocit, že bez pořádného „lepáku“ prostě není svačina kompletní.

Jenže pak přijde ten moment před zrcadlem nebo u doktora, kdy se začne řešit, proč ty kalhoty nějak nejdou dopnout. A prst ukáže na naše milované uzeniny. Která z nich je ale ten největší „hříšník“? Kdo vyhrál tenhle nevyhlášený souboj o titul nejkaloričtější české pochoutky? Vysočina, nebo Poličan?

Bitva těžkých vah: Vysočina vs. Poličan

Když se podíváme na tyhle dva šampiony českých lednic, na první pohled vypadají podobně. Oba jsou trvanlivé, oba se dají krájet na průsvitné plátky (které pak stejně jíme po pěti najednou) a oba chutnají skvěle. Ale z hlediska nutričních hodnot a složení je mezi nimi rozdíl, který se vám dříve nebo později usadí v pase.

Vysočina: Ta naše „klasika“

Vysočina je legenda, která vznikla v 70. letech minulého století v Hodicích. Měl to být český pokus o trvanlivý salám, který nepotřebuje lednici. Je to tepelně opracovaný salám, což znamená, že se udí a pak „vaří“ při vysoké teplotě.

Z hlediska složení je Vysočina vlastně docela poctivý mix hovězího a vepřového masa a – samozřejmě – hřbetního sádla. Právě to sádlo jí dodává tu typickou mozaiku. Obsah tuku se u Vysočiny pohybuje standardně kolem 40 až 45 %. To znamená, že skoro polovina toho, co koušete, je čistý tuk. Kaloricky jsme někde na úrovni 430–460 kcal na 100 gramů. Pro představu: to je skoro jako slušný oběd v jednom balíčku salámu.

Poličan: Fermentovaný aristokrat

Poličan hraje trochu jinou ligu. Je to tzv. fermentovaný salám vyráběný zastudena. Nedochází tam k tepelnému zpracování, ale k dlouhému zrání a sušení. Tím, že se z něj odpařuje voda, se všechny chutě (a bohužel i kalorie) koncentrují.

A tady přichází ten kámen úrazu pro naši linii. Poličan je v průměru ještě tučnější než Vysočina. Standardní obsah tuku se u něj šplhá k 50 %, a u některých výrobců i výše. Kalorická hodnota? Ta s přehledem atakuje hranici 500 až 530 kcal na 100 gramů.

Vítěz souboje v „tloustnutí“: Pokud si tedy máte vybrat mezi těmito dvěma, Poličan vyhrává na celé čáře. Je to energetická bomba, která svou hustotou a obsahem tuku strčí do kapsy i leckterý dort s máslovým krémem.

Proč po uzeninách tloustneme víc, než si myslíme?

Není to jen o kaloriích, které si přečtete na zadní straně obalu malým písmem. S uzeninami se pojí hned několik faktorů, které z nich dělají dokonalý nástroj na budování tukových zásob.

1. Sůl: Magnet na vodu

České uzeniny jsou slané. Hodně slané. Sůl funguje jako konzervant, ale v našem těle má nepříjemnou vlastnost – extrémně váže vodu. Když si večer dáte čtvrtku Poličanu, ráno se probudíte s pocitem, že máte o kilo víc. A technicky vzato máte, jen je to voda, kterou vaše tělo drží, aby „naředilo“ ten solný šok. Dlouhodobě pak nadbytek soli zpomaluje metabolismus a zatěžuje ledviny.

2. Kombinace tuk + bílá mouka

Málokdo jí Vysočinu jen tak samotnou jako jablko. Většinou skončí na čerstvém bílém rohlíku namazaném máslem. Tahle kombinace rychlých sacharidů z mouky a nasycených tuků ze salámu je pro tělo signálem: „Všechno tohle si ulož na horší časy!“ Inzulín vyletí nahoru a tuky putují přímo do zásob.

3. „Zobací“ efekt

Uzeniny mají jednu záludnou vlastnost – jsou vysoce návykové. Kombinace soli, tuku a koření (a někdy i glutamátu) funguje na náš mozek jako droga. Málokdy skončíte u dvou koleček. Většinou krájíte tak dlouho, dokud není polovina štangle pryč. A protože jde o potravinu s nízkým objemem, ale obrovskou hustotou energie, váš žaludek vám nepošle signál „mám dost“ tak rychle, jako kdybyste snědli misku salátu nebo steak.

Jak si pochutnat a neproměnit se v kuličku?

Znamená to, že už si nikdy nesmíte dát Vysočinu? Vůbec ne. Jde jen o to, jak k tomu přistoupit s rozumem.

• Kvalita nad kvantitou: Když už si kupujete salám, hledejte ten s vysokým obsahem masa. Levné uzeniny jsou často plné náhražek, mouky a separátů, což jsou jen další prázdné kalorie navíc.
• Tenké plátky jsou základ: Čím tenčí plátek, tím víc chutě na jazyku při menším objemu. Investujte do dobrého nože nebo si nechte salám nakrájet v obchodě na „průsvitno“.
• Zelenina jako doprovod: Ke každému kolečku salámu si dejte kousek papriky nebo okurky. Vláknina pomůže tělu se s tím nálohem tuku lépe vypořádat a rychleji vás zasytí.
• Nevečeřet u televize: Sníst štandli salámu u napínavého filmu je snadné. Sníst ji u stolu, když se na jídlo soustředíte, je mnohem těžší – dřív si uvědomíte, že už máte dost.

Život je příliš krátký na to, abychom jedli jen rýžové chlebíčky. Ale pokud je vaším cílem neshodit za měsíc řemen u kalhot o dvě dírky, Poličan a Vysočina by měly zůstat sváteční pochoutkou, nikoliv základním kamenem jídelníčku.