Petr Vok z Rožmberka miloval ženy a život. Byl ale také významný šlechtic a politik
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Poslední z významného rodu Rožmberků Petr Vok vytvořil nádherné renesanční zámky v Bechyni a Třeboni a ovlivnil i vývoj českokrumlovského zámku. Protestantský šlechtic za katolické habsburské éry Svaté říše římské miloval ženy i život.
Dětství
Narodil se 1. října 1539 na zámku Český Krumlov, jeho otcem byl Jošt III. z Rožmberka a matkou druhá manželka Jošta III., Anna z Rogendorfu. Jeho starší bratr Vilém měl velký vliv na jeho život. Dva týdny po Vokově narození zemřel jeho otec. Děti dostal na starost jeho strýc Petr V. z Rožmberka, který se vážně pohádal s Vokovou matkou. Vokův strýc tak musel matce zaplatit velkou částku peněz.
Na oplátku musela opustit rožmberské panství a nesměla ovlivňovat vzdělání svých dětí. Vok byl ve třech letech poslán k tetě do Jindřichova Hradce, ale poté, co jeho strýc zemřel, se vrátil do Českého Krumlova. Do Krumlova se mohla vrátit i jeho matka. Vok se učil na zámku Český Krumlov předměty jako čtení, české psaní, náboženství nebo latinu. Podle pověsti se o Voka jako malé dítě starala Bílá paní, duch Perchty z Rožmberka. Perchta prožila šťastné dětství na zámku v Českém Krumlově, ale uvízla v nešťastném manželství. Zemřela ve věku 49 let v roce 1476.
Dospívání a posun k protestantismu
Když Vok vyrostl, toužil se osamostatnit. V roce 1557 se Vok seznámil s Jiřím Arnoštem z Henneberka, který byl oddaným protestantem. Jeho vášeň pro luteránství upoutala Vokovu pozornost.
Cestuje přes Nizozemsko a Anglii
Během korunovace Maxmiliána II. na římského krále se Vok setkal s nizozemským princem Vilémem Oranžským, který si myslel, že by mohl s Vokem manipulovat, aby si vytvořil bližší vztah s budoucím císařem. Když princ Vilém Oranžský pozval Voka do Nizozemska, Vok pozvání nadšeně přijal. Byl uchvácen vysokou úrovní rozvoje v Nizozemsku. Během svých cest tam nakoupil mnoho obrazů a knih. Později na dva týdny navštívil Anglii, kde se setkal s mnoha členy královské rodiny, včetně britské královny Alžběty I.
Bechyně
O dva roky později dal Vilém svému mladšímu bratrovi tři panství, což mu umožnilo osamostatnit se. Vok poté koupil Bechyni a usadil se zde a její zámek proměnil v renesanční klenot ve zlatém věku města. Nad vstupním průčelím postavil tři nová obytná křídla a věž. Italští umělci vymalovali nádvoří a ozdobnými motivy vyzdobili zámeckou soudní síň, svatební síň a zbrojnici.
Dluhy a spiknutí
Bohužel během 70. let 16. století narostly Vokovi velké dluhy a jeho poddaní již nevěřili, že je splatí. Lidé chtěli, aby byl uvězněn, dokud nebude moci splatit peníze, které jim dlužil. Napětí s nevolníky eskalovalo do takové míry, že jeho poddaní plánovali zavraždit jeho nebo jeho šlechtice. Poté, co se rebelové dvakrát pokusili zabít jednoho z jeho dvořanů, Vok viníky tvrdě potrestal a tři ze spiklenců dokonce popravil. To však nezabránilo nevolníkům v dalším povstání. Padesát dobře vyzbrojených rybářů se postavilo proti Vokovi, který sestavil složitý sledovací tým z několika šlechtických dynastií. Všichni spiklenci byli nakonec dopadeni, mučeni a popraveni. Říká se, že jich popravil tolik, že měl dost hlav, aby naplnil truhlu.
Manželství a čeští bratři
Ve věku 40 let 14. února 1580 se Vok na zámku v Bechyni oženil s Kateřinou z Ludanic, rovněž nekatoličkou. Jeho život ale nebyl růžový. Jeho vztah se starším bratrem se brzy napjal, protože Vok začal vyznávat českobratrské náboženství, které král zakázal. Vilém dokonce vyhrožoval odebráním Vokových panství.
Splácení dluhů a stěhování do Třeboně
Tou dobou měl Vok i jiné potíže. Kvůli svému obrovskému dluhu musel prodat některá svá panství. V roce 1596 ukončil prodej Bechyně rodu Šternberků a v letech 1601 až 1602 prodal Český Krumlov císaři Rudolfu II. V roce 1601 zemřela jeho manželka a byla pohřbena v rodové hrobce Rožmberků ve vyšebrodském klášteře v jižních Čechách. Poté začal Vok sídlit v Třeboni, kde nechal provést rozsáhlé stavební práce. V letech 1605 až 1606 vybudoval jednu z nejpozoruhodnějších knihoven v Evropě a zasloužil se také o zřízení obrazárny a lékárny na zámku. K pozemku přibyly i nové rybníky.
Hrozba Pasova
Vojáci bavorského města známého výrobou mečů vtrhli na rožmberské panství útokem na Soběslav. Hrozilo, že zaplaví celý rožmberský majetek a panovala obava, že by mohli zasáhnout až do Prahy. Habsburkové poslali vojáky připravené k boji, ale Vok si nepřál žádné krveprolití. Místo toho souhlasil s tím, že zaplatí Pasovu, aby udržoval mír, ale bylo pro něj velmi těžké přijít na dostatek peněz.
Smrt a pohřeb
Petr Vok zemřel 6. listopadu 1611. Následoval třídenní pohřeb, kdy rakev neslo 24 rytířů. Za rakví pochodovalo asi 50 měšťanů z území Rožmberka a někteří vojáci. V kostele sv. Jiljí v Třeboni sloužil příslušník Českobratrské mše. I když chtěl být Vok pohřben v evangelickém kostele sv. Jošta v Českém Krumlově, byl pohřben v rodinné hrobce u své manželky v katolickém kostele ve Vyšším Brodě. Příčinou smrti Petra Voka byla s největší pravděpodobností cirhóza jater způsobená nestřídmou konzumací vína, vodnatelností a celkovou sešlostí. S Petrem Vokem, navzdory bouřlivému milostnému životu, který tento český renesanční kavalír po desítky let vedl, vymřel i celý přes 400 let starý rod Rožmberků. Nezanechal po sobě totiž žádného potomka.
Všichni víme, jaké stavby Karla IV. máme v Praze. Jeho stopy však naleznete různě po České republice
Dědictví
Jan Jiří ze Švamberka zdědil Vokův majetek a také jeho mnohé dluhy. Brzy začala třicetiletá válka a Vokova éra byla připomínána jako idylická, poklidná doba. O jeho životním příběhu pojednávají dva filmy, byla o něm napsána i hra a opera. Vyšly i životopisy. Dokonce je po něm pojmenována literární cena.