Petr Vok z Rožmberka miloval ženy a život. Byl ale také významný šlechtic a politik
Poslední z významného rodu Rožmberků Petr Vok vytvořil nádherné renesanční zámky v Bechyni a Třeboni a ovlivnil i vývoj českokrumlovského zámku. Protestantský šlechtic za katolické habsburské éry Svaté říše římské miloval ženy i život.
Dětství
Narodil se 1. října 1539 na zámku Český Krumlov, jeho otcem byl Jošt III. z Rožmberka a matkou druhá manželka Jošta III., Anna z Rogendorfu. Jeho starší bratr Vilém měl velký vliv na jeho život. Dva týdny po Vokově narození zemřel jeho otec. Děti dostal na starost jeho strýc Petr V. z Rožmberka, který se vážně pohádal s Vokovou matkou. Vokův strýc tak musel matce zaplatit velkou částku peněz.
Na oplátku musela opustit rožmberské panství a nesměla ovlivňovat vzdělání svých dětí. Vok byl ve třech letech poslán k tetě do Jindřichova Hradce, ale poté, co jeho strýc zemřel, se vrátil do Českého Krumlova. Do Krumlova se mohla vrátit i jeho matka. Vok se učil na zámku Český Krumlov předměty jako čtení, české psaní, náboženství nebo latinu. Podle pověsti se o Voka jako malé dítě starala Bílá paní, duch Perchty z Rožmberka. Perchta prožila šťastné dětství na zámku v Českém Krumlově, ale uvízla v nešťastném manželství. Zemřela ve věku 49 let v roce 1476.
Dospívání a posun k protestantismu
Když Vok vyrostl, toužil se osamostatnit. V roce 1557 se Vok seznámil s Jiřím Arnoštem z Henneberka, který byl oddaným protestantem. Jeho vášeň pro luteránství upoutala Vokovu pozornost.
Cestuje přes Nizozemsko a Anglii
Během korunovace Maxmiliána II. na římského krále se Vok setkal s nizozemským princem Vilémem Oranžským, který si myslel, že by mohl s Vokem manipulovat, aby si vytvořil bližší vztah s budoucím císařem. Když princ Vilém Oranžský pozval Voka do Nizozemska, Vok pozvání nadšeně přijal. Byl uchvácen vysokou úrovní rozvoje v Nizozemsku. Během svých cest tam nakoupil mnoho obrazů a knih. Později na dva týdny navštívil Anglii, kde se setkal s mnoha členy královské rodiny, včetně britské královny Alžběty I.
Bechyně
O dva roky později dal Vilém svému mladšímu bratrovi tři panství, což mu umožnilo osamostatnit se. Vok poté koupil Bechyni a usadil se zde a její zámek proměnil v renesanční klenot ve zlatém věku města. Nad vstupním průčelím postavil tři nová obytná křídla a věž. Italští umělci vymalovali nádvoří a ozdobnými motivy vyzdobili zámeckou soudní síň, svatební síň a zbrojnici.
Dluhy a spiknutí
Bohužel během 70. let 16. století narostly Vokovi velké dluhy a jeho poddaní již nevěřili, že je splatí. Lidé chtěli, aby byl uvězněn, dokud nebude moci splatit peníze, které jim dlužil. Napětí s nevolníky eskalovalo do takové míry, že jeho poddaní plánovali zavraždit jeho nebo jeho šlechtice. Poté, co se rebelové dvakrát pokusili zabít jednoho z jeho dvořanů, Vok viníky tvrdě potrestal a tři ze spiklenců dokonce popravil. To však nezabránilo nevolníkům v dalším povstání. Padesát dobře vyzbrojených rybářů se postavilo proti Vokovi, který sestavil složitý sledovací tým z několika šlechtických dynastií. Všichni spiklenci byli nakonec dopadeni, mučeni a popraveni. Říká se, že jich popravil tolik, že měl dost hlav, aby naplnil truhlu.
Manželství a čeští bratři
Ve věku 40 let 14. února 1580 se Vok na zámku v Bechyni oženil s Kateřinou z Ludanic, rovněž nekatoličkou. Jeho život ale nebyl růžový. Jeho vztah se starším bratrem se brzy napjal, protože Vok začal vyznávat českobratrské náboženství, které král zakázal. Vilém dokonce vyhrožoval odebráním Vokových panství.
![Petr Vok z Rožmberka](https://www.nespechej.cz/uploads/image-gallery/800x800_shrink_only/663-image-2023-05-15-22-37-36.jpg)
Splácení dluhů a stěhování do Třeboně
Tou dobou měl Vok i jiné potíže. Kvůli svému obrovskému dluhu musel prodat některá svá panství. V roce 1596 ukončil prodej Bechyně rodu Šternberků a v letech 1601 až 1602 prodal Český Krumlov císaři Rudolfu II. V roce 1601 zemřela jeho manželka a byla pohřbena v rodové hrobce Rožmberků ve vyšebrodském klášteře v jižních Čechách. Poté začal Vok sídlit v Třeboni, kde nechal provést rozsáhlé stavební práce. V letech 1605 až 1606 vybudoval jednu z nejpozoruhodnějších knihoven v Evropě a zasloužil se také o zřízení obrazárny a lékárny na zámku. K pozemku přibyly i nové rybníky.
Hrozba Pasova
Vojáci bavorského města známého výrobou mečů vtrhli na rožmberské panství útokem na Soběslav. Hrozilo, že zaplaví celý rožmberský majetek a panovala obava, že by mohli zasáhnout až do Prahy. Habsburkové poslali vojáky připravené k boji, ale Vok si nepřál žádné krveprolití. Místo toho souhlasil s tím, že zaplatí Pasovu, aby udržoval mír, ale bylo pro něj velmi těžké přijít na dostatek peněz.
Smrt a pohřeb
Petr Vok zemřel 6. listopadu 1611. Následoval třídenní pohřeb, kdy rakev neslo 24 rytířů. Za rakví pochodovalo asi 50 měšťanů z území Rožmberka a někteří vojáci. V kostele sv. Jiljí v Třeboni sloužil příslušník Českobratrské mše. I když chtěl být Vok pohřben v evangelickém kostele sv. Jošta v Českém Krumlově, byl pohřben v rodinné hrobce u své manželky v katolickém kostele ve Vyšším Brodě. Příčinou smrti Petra Voka byla s největší pravděpodobností cirhóza jater způsobená nestřídmou konzumací vína, vodnatelností a celkovou sešlostí. S Petrem Vokem, navzdory bouřlivému milostnému životu, který tento český renesanční kavalír po desítky let vedl, vymřel i celý přes 400 let starý rod Rožmberků. Nezanechal po sobě totiž žádného potomka.
Dědictví
Jan Jiří ze Švamberka zdědil Vokův majetek a také jeho mnohé dluhy. Brzy začala třicetiletá válka a Vokova éra byla připomínána jako idylická, poklidná doba. O jeho životním příběhu pojednávají dva filmy, byla o něm napsána i hra a opera. Vyšly i životopisy. Dokonce je po něm pojmenována literární cena.