Když se Eskymák vrátí z lovu na moři, má hotovo. Žena odtáhne kajak i kořist, tu rozporcuje, vydělá kůže, postaví stan
Foto: Frank H. Nowell / Public domain, Wikimedia commons
5 min
Mnoho vynikajících mužů řeklo, že kulturní stupeň národa je možno měřit podle sociálního postavení jeho žen. Podle původních zvyklostí mezi Eskymáky se ovšem považuje nejspíše za mužovo vlastnictví, které si buď uloupil nebo si je někdy koupil od ženina otce.
Reklama
Nejsem tak docela přesvědčen, že to platí ve všech případech; ale jestliže je tomu tak, domnívám se, že I v tomhle jsem nalezl důkaz poměrně vysokého místa Eskymákova na žebříčku vývoje. Eskymácká žena má totiž v grónské společnosti důležitou roli, popsal opět velice poutavě ve své knize ŽIVOT ESKYMÁKŮ z roku 1891 norský polárník, vědec a diplomat Fridtjof Nansen (1861-1930), ze které opakovaně vybíráme a citujeme nejzajímavější detaily životů arktických obyvatel.
Podle původních zvyklostí mezi Eskymáky se ovšem žena považuje nejspíše za mužovo vlastnictví, které si buď uloupil nebo si je někdy koupil od ženina otce. Proto ji tak může vyhnat, když se mu zlíbí, nebo ji take může půjčovat či si ji vyměňovat s jiným mužem, a může-li si to dovolit, opatří si vice žen, popisuje realitu konce 19. století Nansen.
Ulu, nůž pro ženy, používají Inuitky téměř 5000 let. Na ryby, kůže, oblečení i řezání dětských vlasů
Pravidelně se však v Grónsku zachází se ženou dobře. Toto pojetí ženy jako majetku nacházíme daleko význačněji u mnoha jiných národů; vždyť něco z toho máme I v naší společnosti, třeba v trochu jiné roušce.
Rozdíl mezi mužem a ženou (ne)existují
Tvrdívá se, že naše ženy hodně pracují, ale velká chyba je, že nekonají právě tutéž práci jako muži. Ti, kdo tak tvrdí, by nebyli spokojeni s poměry v Grónsku; neboť tam je tomu právě tak jako u nás, myšleno v Norsku píše Nansen.
Oboje pohlaví chodí sice v kalhotách a činí tak od nepaměti; presto však nedospěli Eskymáci k pochopení malého rozdílu mezi mužem a ženou. Tvrdí na příklad, že mimo jiné po tělesné stránce jsou tu určitě závažné rozdíly, a namlouvají si, že ženy pravidelně nebývají tak silné, obratné a statečné jako muži, a že se proto nehodí tak dobře k vyplouvání na moře za lovem. Naopak se např. Nedomnívají, že by muži byli právě nejlepší k přivádění dětí na svět, kojení atd. Proto je mezi oběma pohlavími tam na dalekém severu ostře ohraničená dělba práce.
Jasně rozdělené role
Muž vede namáhavý život na mori při honbě za obživou; když se však vrací se svou kořistí k břehu, je nejdůležitější část jeho práce pro udržení společnosti hotova. Tady bývá přijat ženami, které mu pomohou na pevninu, a zatímco se muž stará jen o svůj kajak a nářadí, musí ženy odvléci kořist k domu. V dřívějších dobách bylo rozhodně pod lovcovu důstojnost, aby při této práci pomáhal, a tak je tomu ponejvíce doposud.
Eskymačka má práce nad hlavu
Ženy stáhnou tuleně a rozřežou kořist na kusy podle určitých pravidel a pak provádí hospodyně rozdělování. Je také zaměstnáním žen připravovat jídlo, preparovat kůže, potahovat kajaky a ženské čluny (tzv. umiaq (umiak), šít šaty a vykonávat všechny ostatní domácí práce. Kromě toho stavějí obydlí, skládají stany a veslují v ženských člunech.
Kajak je modla pro muže, ne ženský kajak
Veslovat v ženském člunu by rozhodně bylo pod lovcovu důstojnost, avšak otci rodiny přísluší člun kormidlovat. Dnes už vidíme častěji Eskymáka veslovat zejména v člunech pronajatých Evropanům pro jejich cesty. Když se tak vžijeme do způsobu jejich života, působí to na nás zarážejícím dojmem; kajak je a zůstane podmínkou jejich života, a Eskymáci nesmějí zmeškat žádnou příležitost, aby se cvičili v jeho používání. Každý opravdový velký lovec se však přece jen považuje za příliš dobrého, aby se plavil v ženském člunu jinak než jako jeho kormidelník.
Ženská vytrvalost nejen při lovu
Když je rodina na lovu sobů, muž sice soba střelí, ale často musí ženy skolené zvíře odtáhnout ke stanu; je to namáhavá práce, a ženy při ní dovedou prokázat velkou vytrvalost.
Jediný lov, který ženy pravidelně provádějí, je chytání angmagsaet neboli huňáčka severního. Lov se provádí v létě, kdy huňáček připlouvá k pobřeží v tak hustých rojích, že je možno ho čeřeny nabírat a házet do ženského člunu nebo na břeh. Ženy vybírají ryby potom tak dlouho, až se domnívají, že mají dost na zimní zásobu; neberou jich víc, i kdyby jich zůstalo sebe větší množství. Suší ryby tím způsobem, že je rozkládají po kamenech a kopcích; ženy je také hlídají a skládají je, když ryby uschnou.
Někdy pomáhají ženy při lovu tuleňů, když zvířata jsou uzavřena do jakési pasti a v úzkých průlivech fjordech jsou hnána ke břehu. Je jen málo případů, že by se ženy vydaly na lov v kajaku, autenticky popisuje Fridtjof Nansen ve své knize ŽIVOT ESKYMÁKŮ.
