Dějiny Byzantské říše byly protkány obdobími války i prosperity. Některé z tehdejších vynálezů využíváme i dnes
Foto: cs:User:Argos'Dad / Creative commons, CC-BY-SA
5 min
Byzantská říše a její tehdejší centrum Konstantinopol se do historie zapsaly jako kolébka východoevropského náboženství, typické architektury a bohatství. Mnohé ze zásluh na rozvoji civilizace se však Byzantincům nepřipisují. Tušíte, které to jsou?
Reklama
Navzdory obecnému přesvědčení byla Byzantská říše poměrně pokrokovou kulturou. Vyvinula například sofistikované systémy zdanění, soudnictví, správy a vojenského nasazení. Obdobných úspěchů navíc Byzantinci dosahovali také ve vědě a technice. Hnací silou tohoto technologického rozvoje bylo zejména neustálé období bojů zejména s Araby, kteří na Byzanc útočili, a bylo tedy nutné ukázat, kdo je na tomto území pánem.
Válka ve znamení vědeckého pokroku
Byzantští vojenští vynálezci tak například vyvinuli recepturu pro řecký oheň, hořlavou kapalinu podobnou napalmu, kterou bylo možné vrhat na nepřátelské lodě či formou granátů na pozemní cíle. Jeden byzantský filozof sestrojil dvoje synchronizované hodiny – jedny umístil na hranici a druhé v hlavním městě, aby bylo možné posílat zprávy přes celou Malou Asii prostřednictvím sítě ohňových signálů, přičemž každá zpráva byla určena podle denní nebo noční doby, kdy byla odeslána. Tamní teologové navíc zařadili starořeckou vědu do základního učebního plánu, který museli zvládnout začínající náboženští myslitelé. Za řadu průlomových myšlenek se však uznání Byzantincům nedostalo a historie je připsala některým zvučnějším jménům bez potřeby upozorňovat na jejich skutečný původ.
Galileo Galilei vycházel ve svých teoriích z Filoponova učení
Galileovi se připisuje vyvrácení Aristotelovy teorie padajících těles a autorství teorie volného pádu. Podle legend pak slavný astronom házel předměty ze šikmé věže v Pise a sledoval, jak dopadají na zem stejně rychle bez ohledu na vlastní hmotnost. Galileo však věděl, že Aristotelovo tvrzení již v minulosti rozporoval byzantský teolog a filozof Jan Filoponos, který žil v 6. století n. l. Filoponovi se však za tento objev, učiněný více než tisíc let před Galileem, dostává uznání jen zřídka.
Simeon Seth přinesl nezvratné důkazy o tvaru Země
Vývoj teorií o tvaru a rozměrech naší planety se táhne až do období 5. století před naším letopočtem. Přesto se však mezi revolučními mysliteli v tomto oboru často zapomíná na učence Simeona Setha. Ten v 11. století přinesl světu celou řadu důkazů o tom, že Země skutečně zaujímá tvar koule. Popsal tak například velmi přesně rozdíly v denních fázích mezi Byzancí a Persií. Poukázal také na slavné zakřivení horizontu na moři, kdy lze nejprve vidět vrcholky hor, a až později její úpatí a nížiny. Pozoroval pak také rozdíly na noční obloze, jelikož kdyby byla Země plochá, měly by být hvězdy pozorované z různých oblastí shodné. Jelikož se však liší, je to důkaz o tom, že je Země kulatá.
Dějiny vidličky se začaly psát právě v Byzanci
Ač to zní překvapivě, do 10. století n. l. mezi příbory zcela chyběl tak triviální nástroj jako je vidlička. Původní vidličky se používaly pouze k oštěpům nebo k přidržování věcí při krájení, a jelikož měly pouze dva nebo tři hroty, k nabírání jídla se příliš nehodily. Než se tak vidlička rozšířila po celé Evropě, byli strávníci odkázáni na lžíce a nože, případně na vlastní ruce.
Vidličku do Evropy přinesla v 10. století Theofano Byzantská, manželka císaře Oty II. Později se rozmohla v Itálii a prostřednictvím obchodníků se následně dostala i do dalších zemí. Jednalo se o tak ceněné zboží, že si lidé mnohdy nechávali vyrobit vlastní nůž a vidličku, které uchovávali ve speciální krabičce. Když pak někdo pořádal večeři nebo hostinu, všichni hosté si přinesli vlastní příbor, aby s ním mohli jíst.
Byzantinci zavedli koncept nemocnic, tak jak je známe dnes
Nemocnice jakožto zdravotnická zařízení pochopitelně existovaly mnohem dříve, než Byzantská říše vůbec vznikla. Na území starověkého Řecka a Říma již podobné instituce znali, jejich význam však byl od podoby současných nemocnic značně odlišný. V té době se totiž jednalo spíše o místa, kde byli lidé umístěni před svou smrtí, či kde se léčily rány pouze vojákům. Byzantinci však přišli s konceptem nemocnic jako institucí poskytujících lékařskou péči, a to díky ideálům křesťanské charity, která hrála v tamní společnosti velmi důležitou roli. V samotné byzantské Konstantinopoli existovala řada fungujících špitálů, přičemž byly tyto budovy často součástí klášterů.
Na základě výše uvedených informací lze bez ostychu říci, že Byzantinci stáli za řadou průlomových objevů v nejrůznějších oblastech lidského vědění a že z jejich znalostí pak mnohdy čerpáme i dnes. Je tak na místě vzdát byzantským myslitelům hold a úctu, aby tak jejich odkaz neupadl v zapomnění.
