Nejohyzdnější stavba byla vyhlášena. Hyzdí jedno z nejhezčích náměstí v Česku

Každé město má svou dominantu. V Jihlavě je to stavba, kterou jedni fotí a druzí by ji nejraději srovnali se zemí. Říká se jí bunkr, brambora ve šperkovnici i vřed města. A přesto tu stojí už více než čtyři desetiletí a stále budí větší emoce než leckterá památka.

Kvůli obchodnímu domu zmizelo kus historie

Když se v roce 1978 začal na Masarykově náměstí stavět obchodní dům Prior, málokdo tušil, že se z něj stane jedna z nejkontroverznějších budov v republice. O pět let později se slavnostně otevřel jako výkladní skříň socialistického obchodnictví. Jenže ještě předtím musel ustoupit historický komplex měšťanských domů známý jako Krecl nebo také Špalíček. Demolice proběhla prakticky v utajení a mnoho Jihlavanů ji dodnes považuje za jednu z největších ztrát, které město ve 20. století utrpělo.

Nová budova měla představovat moderní architekturu své doby. Místo obdivu ale začala téměř okamžitě vyvolávat rozpaky. Betonový kolos zasazený doprostřed jednoho z největších historických náměstí v republice podle kritiků narušil jeho charakter natolik, že se o něm začalo mluvit jako o architektonickém omylu.

Přečtěte si také

Tělem egyptské sfingy skutečně vedou šachty. Jejich účel dodnes není zcela jasný

13. 7. 2026

Brambora ve šperkovnici i bunkr

Za více než čtyřicet let si Prior vysloužil řadu nelichotivých přezdívek. Asi nejznámější pronesl herec a prezident karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška, když při návštěvě Jihlavy prohlásil, že obchodní dům vypadá na krásném historickém náměstí „jako brambora ve šperkovnici“. Tento výrok je zvěčněný v místních novinách. V nadsázce dokonce dodal, že by budovu koupil a nechal zbourat. Výrok okamžitě obletěl republiku a stal se jedním z nejcitovanějších komentářů k celé stavbě.

Další mu neřeknou jinak než bunkr, protože jeho mohutná betonová konstrukce a zapuštěné zásobovací rampy připomínají spíše vojenskou pevnost než obchodní dům. V publicistických textech se objevují i označení vřed města, betonové monstrum nebo socialistická pýcha, která zestárla mnohem rychleji, než její tvůrci očekávali.

Odpůrci i zastánci mají své argumenty

Kritika Prioru přitom nesměřuje jen k jeho vzhledu. Mnozí architekti upozorňují, že budova přerušila historickou strukturu náměstí a uzavřela prostor, který po staletí tvořily měšťanské domy. Historici připomínají, že kvůli výstavbě zmizel jedinečný Špalíček, jehož citlivá obnova by dnes byla prakticky nemožná.

Ostrý komentář zveřejnil před časem také Jihlavský deník, kde autor označil Prior za „odporný symbol komunismu“ a připomněl, že právě normalizační režim nechal historické domy zchátrat natolik, aby jejich demolici mohl obhájit. Přesto i mezi odpůrci zaznívá, že samotné zbourání budovy by problém automaticky nevyřešilo.

Podobný názor zastává i městský architekt Aleš Stuchlík. Připouští, že Prior považuje spolu s obchodním domem Aventin za omyl své doby, zároveň ale upozorňuje, že po případné demolici by město stálo před ještě složitější otázkou – co na uvolněném místě vlastně postavit. Kopii historického Špalíčku, moderní stavbu, nebo otevřené prostranství? Jednoznačná odpověď podle něj neexistuje.

Anketa ukázala jasný názor veřejnosti

Že emoce kolem Prioru neutichají ani po čtyřech desetiletích, ukázala anketa Jihlavské Drbny. Na otázku, zda by bylo Masarykovo náměstí hezčí bez obchodního domu, odpovědělo přibližně 83 procent hlasujících, že ano. Jen malá část čtenářů by si naopak přála Prior zachovat. Podobně vyhrocené bývají i diskuse na sociálních sítích, kde se pod každým článkem objevují desítky komentářů pro i proti.

Najdou se ale i lidé, kteří se stavby zastávají. Připomínají, že jde o významný doklad architektury pozdního socialismu a že po desetiletích se z ní stal jeden ze symbolů Jihlavy. Dokonce se objevila na suvenýrech prodávaných městským infocentrem. Pro některé je sice nevzhledná, ale zároveň natolik charakteristická, že si bez ní panorama města už nedokážou představit.

Přečtěte si také

Ani Staromák, ani Krumlov. Nejhezčí náměstí Česka téměř nikdo nezná

13. 7. 2026

Zbourat, nebo zachránit?

Otázka budoucnosti Prioru se vrací pravidelně. Už před lety zaznívaly návrhy na jeho demolici a obnovu původního Špalíčku po vzoru historických rekonstrukcí v německých Drážďanech. Plány ale narážejí na realitu – budova nepatří městu, ale soukromému vlastníkovi, a případný odkup i demolice by stály stovky milionů korun. Proto se dnes častěji mluví o citlivé modernizaci a lepším propojení obchodního domu s okolním náměstím než o jeho úplném odstranění.

Jihlavský Prior tak zůstává zvláštním paradoxem. Je to stavba, kterou mnozí označují za jednu z nejošklivějších v zemi, přesto se o ní mluví častěji než o většině architektonicky zdařilých budov. A možná právě proto se z ní stal fenomén. Stačí vyslovit slova „brambora ve šperkovnici“ a téměř každý ví, o jakou budovu jde.

Přitom obchodních domů s názvem Prior, vznikla celá řada. Například i v Prostějově budova narušila historické centrum města. Tam však stavitelé moderní kostku postavili na okraji náměstí, kde se v dalších letech modernizovaly i další domy, takže historické budovy v centru a na odvráceném konci náměstí nejsou touto normalizační architekturou tak okatě poškozené. Ale řekněme si upřímně, neděje se podobný zásah do komplexu historických budov i dnes? V současnosti se tomu ale říká souznění moderní architektury s tou historickou. A pro příklad nemusíme chodit daleko. Tančící dům v Praze také moc do svého okolí nezapadá, ale moderní architektonické trendy tvdí opak.