Rentgenovali jim žaludky, aby nekradli diamanty. Kruté praktiky nejbohatšího města Afriky
Foto: Paolo Danieli / Shutterstock
Kolmanskop byl domovem jednoho z nejznámějších diamantových dolů v historii. Němečtí horníci sem proudili a brzy zde byly vybudovány nemocnice, školy a první tramvaj v Africe. Když diamantový důl pozbyl svých zdrojů, horníci s rodinami se sbalili a zamířili na jih poblíž řeky Orange.
Kolmanskop byl domovem jednoho z nejznámějších diamantových dolů v historii. Němečtí horníci sem proudili a brzy zde byly vybudovány nemocnice, školy a první tramvaj v Africe. Když diamantový důl pozbyl svých zdrojů, horníci s rodinami se sbalili a zamířili na jih poblíž řeky Orange.
Město duchů v poušti Namib
Poté, co se namibijský Kolmanskop během diamantového boomu v roce 1910 stal jedním z nejbohatších měst v Africe, opustili ho v následujících desetiletích všichni obyvatelé. Stal se městem duchů v poušti Namib.
Historie Kolmanskopu
Kolmanskop, který se nachází pouhých 15 km východně od přístavního města Lüderitz, býval v roce 1908 malou železniční stanicí, kdy byla postavena železnice mezi Lüderitzem a Keetmanshoopem. Podle legendy stanice odvozovala svůj název od muže jménem Coleman z kmene Nama, který na místě uvízl se svým volským povozem a následně zemřel žízní.
V roce 1908 nalezl železničář Zacharias Lewala lesklý kámen a odnesl ho vrchnímu železničnímu předákovi Augustu Stauchovi. Stauch měl na stanici Grasplatz čistit železniční trať od písku. Byl amatérským mineralogem a poradil svým pracovníkům, aby mu přinesli jakýkoli jedinečný kámen, který najdou. Okamžitě tušil, že nález Lewala je diamant, což se potvrdilo poté, co kámen prozkoumal jeho přítel a budoucí partner, důlní inženýr Söhnke Nissen. Stauch a Nissen nevytroubili svůj nález do celého věta, ale místo toho opustili svou práci a zajistili si nároky na 75 km² v Kolmanskopu. Úspěšně pokračovali v hledání diamantů.
Diamantová horečka
Výskyt diamantů však nezůstal dlouho tajemstvím a brzy se rozběhla skutečná diamantová horečka, protože se v oblasti usadily zástupy hledačů diamantů a dobrodruhů. Během dvou let došlo rychlým tempem k nebývalému rozvoji města; během několika let se Kolmanskop stal nejbohatším městem Afriky a jedním z nejbohatších měst na světě. Takto rozvinutá infrastruktura neměla v té době obdoby; od roku 1911 mělo město elektřinu, luxusní kamenné domy, kasino, školu, nemocnici, továrnu na výrobu ledu do lednic, divadlo, taneční sál, sportovní halu, bowling, koupaliště se slanou vodou a mnohem více, i když zde žilo méně než 400 lidí.
Prověřit paprskem
Pozoruhodné je, že nemocnice měla nainstalován první rentgenový přístroj na jižní polokouli. Pravděpodobně také sloužil ke kontrole pracovníků, kteří za směny mohli spolknout diamanty.
V roce 1908 nebyly uznány žádné další nároky a jižní pobřežní pás byl prohlášen za omezenou diamantovou oblast. Těžba diamantů se industrializovala a štěrk poskytující diamanty se proséval a pral v obrovských továrnách. Z 10 tun písku lze vytěžit pouze jeden až dva karáty diamantů.
Touto metodou se až do první světové války vytěžila tuna diamantů. Po vypuknutí války v roce 1914 byla výroba téměř nulová a se ztrátou německé kolonie skončila německá éra těžby diamantů a převzala ji Jihoafrická republika.
V roce 1928 byla objevena výnosná místa jižně od Lüderitzu až po Oranje-mund, a protože ložiska kolem Kolmanskopu se blížila k vyčerpání, těžební činnost byla ukončena a až do roku 1938 bylo veškeré strojní zařízení odvezeno na jih. Město bylo ponecháno svému osudu a poušť si zpět podmanila své ztracené území. Poslední obyvatel opustil Kolmanskop v letech 1956 až 1960.
Turistický diamant
V roce 1980, kdy Lüderitz prošel ekonomickým boomem, byl znovu objeven turistický potenciál města duchů a některé domy byly znovu vykopány z písku a obnoveny, a dnes jsou přístupné pro návštěvníky v podobě prohlídky s průvodcem v angličtině, němčině a afrikánštině.
