Jak nález mumie zaživa pohřbeného miminka pomohl k objevení dávného inuitského tetování
Foto: Choffa - Own work, Public domain, Wikimedia commons
5 min
Všichni Eskymáci se tetovali, byť v odlišné míře. A nečinili to jen v nedávné minulosti, nýbrž po dlouhé generace. V oblasti zmrzlého severu byly nalezeny až 3000 let staré figurky ozdobené „tetováním“.
Reklama
Nedaleko Aljašky, v zálivu Kialegak, bylo objeveno mumifikované torzo ženy přibližně z let 370–390, jejíž tetován paží připomíná grónské vzory z Ammassaliku, popisuje jednu část dějin tetování PhDr. et Mgr. Martin Rychlík ve své dizertační práci s názvem Dějiny tetování: Setkání postmoderny s archaismem v kultuře tzv. Modern Primitives zpracovanou v závěru studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Ústav etnologie.
Inuité se obvykle dělí do šesti skupin: asijské, aljašské, od řeky McKenzie, centrální, labradorské a grónské. „Podle mého mají nepochybně uměleckou zručnost, a pokud je tato část jejich kultury jen málo vyvinutá, tak myslím, že důvodem je jen jejich těžký boj o existenci, který jim na umělecké vyjádření neponechává tolik času,“ myslel si polární badatel Fridtjof Nansen (1861-1930) v knize ŽIVOT ESKYMÁKŮ z roku 1891.
Nejslavnější nález tetování Inuitů
Nejslavnějším dokladem o krášlení Inuitů, kterým dávní Vikingové říkali Skraelingar (Řvouni), je nález ze zaniklé osady Qilakitsoq na západě největšího ostrova světa, popisuje nevídaný objev Martin Rychlík. Místo asi 500 kilometrů za polárním kruhem bývalo zimním tábořištěm a jeho název znamená „nebe je nízko“.
Mohyla ukrývala zachovalé mumie
V říjnu 1972 se sem dva grónští bratři Hans a Jokum Gronvoldové vydali lovit bělokury (hrabavý pták z podčeledi tetřevů – pozn.aut.). Před asi tisíci lety a později zde žili lidé kultury Thule, které archeologové označují za předky moderních Eskymáků. Oba sourozenci zahlédli nedaleko osady puklinu, v níž nalezli zvláštně tvarované seskupení kamenů. Při bližším ohledání zjistili, že navršená mohyla obsahuje mumifikované pozůstatky šesti žen a dvou dětí rozložených ve dvou hrobech. Pět žen z šesti mělo potetované tváře. Objev tehdy nevzbudil žádný větší ohlas. Až po pěti letech, v roce 1977, si nové vedení Grónského muzea uvědomilo možnou závažnost nálezu, popsal Rychlík.
Na videu níže můžete shlédnout celý dokument o objevu grónských mumií:
Šest žen a dvě děti, skoro jako panenka
Výjimečně dobře zachovalá těla byla rok nato z hrobky odborně vyzdvižena pod vedením profesora J. P. Harta Hansena. „Věkové rozpětí mrtvých se pohybovalo od šestiměsíčního nemluvněte po tři ženy ve věku asi padesáti let. Nebyli zde žádní dospělí muži. Tělíčko dítěte bylo v nejlepším stavu; díky své drobnosti totiž nejrychleji ztratilo tělesnou teplotu a výborně se zachovalo. Bylo konzervováno tak dokonale, že se objevitelé zpočátku domnívali, že našli panenku.“
Popis úvodní fotografie: Jeho malá tvářička stále hledí vzhůru, jako by věčně čekala na maminku. Od chvíle, kdy byl objeven, si toto malé eskymácké miminko získalo srdce lidí a jeho fotografie se objevila v časopisech a zprávách po celém světě. Když byl poprvé nalezen, věřilo se, že je to panenka, ale brzy se zjistilo, že je to ve skutečnosti tělo šestiměsíčního chlapečka. Byl pohřben zaživa se svou již mrtvou matkou – pravděpodobně proto, že už nebyl nikdo, kdo by se o něj staral.
Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty…
Velký objev obličejového tetování
Díky pracovníkům Kodaňského muzea a radiokarbonové metodě byly mumie datovány do období 1425–1525 našeho letopočtu. To sice není příliš, v kontextu severské archeologie se ale jednalo o mimořádný úspěch. „Hlavní odměnou byl pro archeology objev tetování na tvářích pěti žen. Tetování bylo provedeno pomocí jehly a nitě namáčené do směsi sazí, popela a rostlinných šťáv. Vědci rozpoznali různé umělecké styly, což naznačovalo, že ženy pocházely z rozdílných komunit.“
Tetováž na lících, nad obočím, na čele a zvláště pak na bradě se obdivuhodně podobala eskymáckému zdobení doby nedávné, což stejně jako užitá technika prokázalo kontinuitu tetování v arktických oblastech, popisuje ve své dizertační práci Martin Rychlík.
Podrobněji se tetování Inuitů budeme věnovat v našich dalších článcích.
