Misofonie ztrpčuje život a nikdo neví, co s ní: Různé zvukové tiky vás dohání k šílenství
Foto: AlexLipa / Depositphotos
3 min
Je to, jako když slyšíte každý praskavý, mlaskavý a křoupavý zvuk, který se druhému člověku děje v hlavě. Popotahování nosem, pokašlávání a různé zvukové tiky vás dohání k šílenství.
Reklama
Misofonie je skutečný problém. Dokáže člověka rozzuřit.
To je i jeden z typických znaků. Není to jen husí kůže, jako třeba u zvuku škrábání po tabuli nebo polystyrenu. Misofonie vyvolává skutečně silné reakce spojené s výraznou tělesnou reakcí až agresivitou.
Nejen jídlo, ale i pravidelné zvuky
Byť s tato porucha spojuje nejčastěji s křoupáním, mlaskáním a omílání jídla v ústech, jsou i jiné protivné zvuky. Cvakání propiskou, klepání prsty, kapající kohoutek nebo tikot hodin.
Vadí i tělesné projevy typu praskající klouby, smrkání, kašlání, protivné odkašlávání, chrapot.
Pokud touto poruchou trpíte, patrně už při čtení těchto slov cítíte napětí. Uklidníme vás, je to častější, než si myslíte. V lehkých formách tím trpí... skoro každý.
Je to, jako kdyby na vás někdo fyzicky útočil
Projevy jsou různé. U slabších forem se prostě jen cítíte nervozní nebo znechucení. A pokud se dráždivé zvuky zmírní nebo jim nejste vystaveni dlouho, dostanete se brzy zase do pohody.
U silnějších pak cítíte fyzicky špatně. Zrychlý tep, pocení, tlak na hrudi, silná úzkost a pocit agrese. Skoro až chuť dotyčného fyzicky napadnout. Tělo spouští velmi silou fyzickou obranou reakci.
Kdo vážně trpí, radši se stolování vyhýbá
Ovlivňuje to rodinný i pracovní život. Vyhýbáte se společnému jídlu s rodinou, jíte raději v ústranní, omezujete pracovní schůzky spojené s jídlem. Je to způsob, jak přežít.
Proč misofonie vzniká?
Vědci popravdě neví, ale jde patrně o spojení vícero faktorů. Misofonií trpí autisti, lidé s ADHD, s depresí nebo posttraumatickou stresovou poruchou.
Mnohdy vznikne i bez jakékoliv diagnozy jako doprovodná reakce například na osobu, s níž máte negativní zkušenost. Nemůžete dotyčného vystát, „vadí, že dýchá“. Jednoduše, jsou-li to zvuky, které doprovázely nějaký váš emoční stres, můžete na tyto zvuky později přecitlivěle reagovat. Zajímavým příkladem by byla úzkost vzbuzená pípáním přístrojů v nemocnici. Mnoho žen po traumatickém porodu nemá rádo zvuk monitoru sledující srdeční akci plodu.
Jak se léčí?
Její projevy mohou mírnit léky používané na výše uvedené diagnozy, ale nepomáhají úplně. Řešením je se těmto zvukům vyhýbat. Lze zkusit i další metody „zvyknutí si na zvuky“:
- špunty do uší;
- hudba nebo bílý šum do uší;
- práce na odvedení pozornosti jinam, vnitřní dialogy vedené k uklidnění sebe samého.
Kde máte práh citlivosti?
Vadí vám ASMR? V mikrofonech určených pro tento typ nahrávek jsou vysoce citlivé filtry. Zvuky zní jinak než v reálu, opravdověji. Kupodivu existují lidé, kteří by rozdávali facky za polykání čaje svého partnera, ale vnímat Asiatku hlasitě mlsající čokoládu na videu jim nevadí. Pokud patříte mezi ně, lze tímto zkusit otupit i reakce na reálné situace. Ovšem vyloučeno není, že ASMR vás díky kvalitnímu zvuku rozzuří doběla.
Závěrem lze říci, že nejúčinnější je vyhýbání se spouštěčům. Relaxační techniky, hypnoza, alternativní techniky. Věda je v tomto směru stále v plenkách.
