Podvrh, či možná báječný historický vynález. Takto údajně v nevěstincích prostitutky měřily svým zákazníkům čas

Různé dostupné zdroje často zmiňují pozoruhodný fenomén zvaný bordelové svíčky. Mohlo se jednat o skutečný vynález aplikovaný i v praxi, nebo je příběh o tomto poněkud netradičním měření času smyšlený?

Je poměrně pochopitelné, že si v zejména v dřívějších dobách prostitutky zpravidla nemohly dopřávat přílišného luxusu. Představa, že by tedy některá z nich vlastnila hodinky, zní až úsměvně. Na druhou stranu v nevěstincích byl čas poměrně drahým artiklem, a bylo tak potřeba přijít s ekonomickou variantou toho, jak strávený čas se zákazníkem měřit. K tomu prý mohly sloužit tzv. bordelové svíčky.

Fakta o tajemných svíčkách

Inkriminované svíčky se dříve označovaly jako „bougies de poche", tedy kapesní svíčky, a mělo jít o pohotový zdroj světla v případě nouze. Zpravidla se nosily v malé krabičce, která připomínala sirkovou krabičku. Po zapálení se pak vložily do malého otvoru v krabičce, který sloužil jako jakýsi provizorní stojánek. Tím vznikl poměrně jednoduchý způsob toho, jak si ve tmě posvítit, zejména když jste neměli po ruce olejovou nebo plynovou lampu. Některé kapesní svíčky pak měly fosforovou špičku, takže se daly zapálit jako sirka.

Motivy krásných žen na krabičkách

Dodnes není zřejmé, kdy začaly být tyto svíčky spojovány s nevěstinci. Jedna z teorií předkládá, že za touto úsměvnou asociací stál celkový design svíčkové krabičky. Na té se totiž často nacházely právě obrázky žen, mnohdy v lehce peprných pozicích. Nešlo však o jediný motiv – tu a tam se objevovaly také nevinné scény z domácnosti, rytíři v lesklé zbroji, hrající si děti, či dokonce i portréty královských rodin a významných světových vůdců.

Některé krabičky tak byly zjevně vyrobeny i jako pamětní suvenýr, který se masově vyráběl a prodával nebo třeba rozdával při nějaké zvláštní události. Předměty související s nevěstincem by při takové příležitosti nejspíš vyvolaly pohoršení u nejedné viktoriánské ženy, a možná i muže.

Několikaminutový interval mohl být pro některé až příliš štědrý

Zajímavostí je, že ve francouzské knize Le dernier mot de Rocambole z roku 1867 se svíčkám říkalo „bougies de poche anglaises", a ve Francii tak podle všeho získaly přídomek „anglické“. Kniha navíc uvádí, že tyto svíčky hořely pouhé tři minuty. Jinde je pak tento interval prodloužen až na minut sedm. Tak či tak je pravděpodobně nereálné, aby takto krátký čas měl sloužit k měření času v nevěstincích. Pravděpodobně se tak jedná o jeden z klasických vtipů, kterých se v průběhu dějin hašteření mezi Anglií a Francií objevilo nespočet.

Skutečná výbava nevěstinců, nebo moderní mýtus?

Díky vizuálnímu stylu a dané době hoření tak možná někdo dospěl k závěru, že tu musela být souvislost s nevěstinci, a tuto svoji domněnku zveřejnil. V roce 2016 se například obrázek těchto svíček objevil na známém internetovém fóru Reddit, kde byl označen jako bordelová časomíra. Je tak možné, že se právě tohoto příspěvku internet chytil a kapesní svíčky se staly synonymem pro středověkou erotiku a praktiky prostitutek.

Svíčky jako takové skutečně existovaly, dodnes však neexistují vůbec žádné dobové důkazy o tom, že by se používaly jako měřiče pro chvíle vášně v tehdejších domech neřesti. To pochopitelně neznamená, že k tomuto účelu nesloužily, k teoriím o jejich původu je však nutné přistupovat se zdravým odstupem.

Podobné praktiky bychom navíc možná čekali někdy ve středověku, v době viktoriánské Anglie a Francie však již doba pokročila, a hodinky či jiné měřiče času tak byly poměrně běžnou výbavou všech. Bordelovým svíčkám se samozřejmě dostává mnohem větší pozornosti než svíčkám kapesním, takže možná právě proto se příběhy o jejich spojení s nevěstinci začaly společností postupně šířit.