Mikulášova důstojnost, čertovy řetězy a andělská křídla: Symbolika, která přežila věky
Foto: KB10 / Shutterstock
4 min
Když se 5. prosince rozzáří české ulice, vyrazí na obchůzku Mikuláš, anděl a čert. Tahle podivuhodná trojka přináší sladkosti nebo uhlí podle toho, jak se kdo celý rok choval. Tradice plná humoru, náznaku hříchu a historického šarmu dokáže dospělé potěšit a děti polekat.
Reklama
Čert, anděl a Mikuláš
Představte si skupinku kostýmovaných postav, jak v listopadovém podvečeru zaklepe na dveře vašeho domu – a to ne proto, že by si přišla pro cukroví, ale aby vyhodnotila, jak jste se celý rok chovali. Mikuláš v biskupském rouchu, anděl v bílém usmívající se jako z nebes, a čert hrozící metlou a pytlem. V České republice je tato tradice stále živá a přetrvává z generace na generaci, tato trojice se vrací každoročně, aby trochu vyplašila zlobivé děti.
Kdo je to vlastně Mikuláš (a proč s ním chodí čert a anděl)
Svatý Mikuláš, jehož máme na mysli, pochází ze 4. století a byl biskupem ve starověké Myře (dnešní Turecko). Proslul svou štědrostí k chudým, zvlášť k dětem, a podle legend pomáhal v noci tajně rozhazovat zlaťáky, když se nikdo nedíval.
Postava čerta a anděla se do tradice přidala později. Ukazují se každý rok po boku Mikuláše, aby symbolizovali dvě stránky lidské povahy: to dobré a to (trochu) zlobivé.
Jak se u nás slaví: sladkosti, uhlí a životní zážitek
Večer 5. prosince (před svátkem sv. Mikuláše 6. 12.) chodí maskovaná trojice po městech a vesnicích, ale často i přímo po domácnostech. Mikuláš pokládá otázky, ptá se, zda děti byly hodné („recituj básničku!”), anděl s úsměvem rozdává sladkosti, ovoce nebo malé dárky, zatímco čert, který někdy vypadá spíš jako veselý uličník než opravdové pekelné monstrum, žertem hrozí, že odnese neposlušné děti v pytli.
U nás není výjimečné, že děti recitují básničky, zpívají koledy nebo slibují, že se polepší, zatímco rodiče se v jejich blízkosti usmívají.
Tradičně zlobivé děti mohou dostat uhlí, brambory nebo symbolické varování od čerta, ale samozřejmě bez opravdového odnášení. Je to spíše roztomile strašidelné divadlo než scéna podle hororového scénáře.
Odkud tahle tradice přišla: historie a proměny
Kořeny mikulášské tradice v Česku sahají zhruba do 19. století, kdy se obyčeje spojené se svátkem sv. Mikuláše začaly propojovat s lidovým maskováním a svátečními průvody.
Podobné motivy, tedy Mikuláš obdarovávající děti, se v Evropě vyskytují už dlouhou dobu. Podle historických pramenů jsou tradice sv. Mikuláše rozšířené v Německu, Rakousku nebo na Balkáně.
A čert? Ten možná připomíná alpského „krampuse“ – rohaté stvoření, které v horských regionech doprovází svatého Mikuláše a straší neposlušné děti řetězy, zvony nebo metlami.
Proč nás tahle tradice stále baví
Mikuláš, čert a anděl nejsou jen zábavnou inscenací pro děti – představují starobylé symboly dobra a zla, odměny a varování, které mohou v přátelském duchu učit o chování a odpovědnosti. Trojice zároveň vytváří neobvyklé a vděčné okamžiky: děti bývají nervózní, nadšené, někdy vyděšené – a rodiče se tomu smějí a vzpomínají, jak sami kdysi recitovali básničku, aby dostali pomeranč či ořechy.
Navíc tradice umožňuje komunitám se spojit: maskované průvody, domácí návštěvy, společné básničky – to vše vytváří kouzlo předvánočního období, které zůstává v paměti. A i když čert někdy „hrozí“, je to víc pantomima než peklo a ta rovnováha mezi roztomilým a děsivým je právě to koření, které dělá mikulášskou noc nezapomenutelnou.
Podivná trojice je všude oblíbená
Mikuláš, anděl a čert – to je česká trojka, kterou si děti přes rok přejí a dospělí ji vítají jako jednu z posledních tradic, která se masově udržuje. Tradice má kořeny ve starověkém světci, v lidovém maskování i v alpských legendách o krampusech. A hlavně přináší radost, trochu napětí a pocit společenství. I po letech, kdy jsme zřejmě starší než ta skupina u dveří, se nám třesou koutky úsměvem při vzpomínce na básničku, světélkující andělíčky a čerta, který nás tak krásně vystrašil.
