Mayové způsobili ekologickou katastrofu. Je možné, že je vyhubila?

Nedávný výzkum z roku 2019 publikovaný v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences se zabývá nově nalezenými důkazy v Belize, které ukazují, že Mayové ve své době mohli nevědomky navýšit podíl oxidu uhličitého v atmosféře, čímž mohlo dojít k zániku této jinak prosperující civilizace. Jak?

Koncentrace oxidu uhličitého se dnes pohybuje na hodnotách lehce nad 400 ppm (parts per million, tedy počet částic CO₂ na celkový počet částic ve vzduchu). Takto vysokých hodnot dosahoval obsah CO₂ v zemské atmosféře naposledy před více než třemi miliony let, dávno před vznikem člověka. I díky tomu panují v dnešní společnosti obavy, že by změna klimatu v důsledku narůstající koncentrace oxidu uhličitého mohla v příštích desetiletích způsobit naší planetě vážné škody. 

Přečtěte si také

Záměr mayských stavitelů: Boha vzduchu musí příští generace slyšet navěky

24. 12. 2022

Právě zvýšení hladiny CO₂ ve vzduchu však mohlo (sice v menším než globálním měřítku) způsobit zánik původní mayské civilizace, která vzkvétala v letech 250-950 n. l. ve východní Mezoamerice, tedy v oblasti dnešní Guatemaly, Belize, východního Mexika a části Salvadoru a Hondurasu. Vědci se neustále dohadují, co mohlo stát za rychlým a záhadným úpadkem této vyspělé společnosti. 

Nedávné vědecké zprávy pak ukazují, že Mayové tehdy čelili mnoha problémům spojeným se změnou klimatu, včetně extrémních období sucha, která nakonec přispěla k rozpadu jejich velkých městských států. V souvislosti s nárůstem populace a zvyšujícím se tlakem na životní prostředí vytvářením kanálů a mokřadů totiž mohli Mayové zvýšit koncentrace CO₂ v ovzduší. Při obdělávání své půdy také pravidelně prováděli tzv. žďáření (tedy kontrolované vypalování částí pralesa za účelem získání hospodářské půdy), což mohlo taktéž způsobit nárůst oxidu uhličitého a metanu v atmosféře.

Právě objev těchto zavlažovacích systému je pak základem průzkumu z roku 2019. Tyto rozsáhlé a komplexní sítě kanálů totiž mohly měnit klima dávno před industrializací, a mohou tak být odpovědí na dlouholetou otázku, jak se velká civilizace deštných pralesů živila. Zavlažované mokřady byly zdánlivě ideálním řešením v době velkých mayských such, kdy byla o úrodu často nouze. Mayové však museli také dbát na kvalitu vody, aby netrpěli na neduhy spojené s užíváním špinavé vody.

Nově objevené důkazy založené na leteckém snímkování se datují k době před 1800 až 1000 lety. Předpokládá se, že před zaznamenanou historií došlo k největšímu nárůstu metanu na celém světě v období před 2 000 až 1 000 lety, což se shoduje s nárůstem staveb v mayských mokřadech a také s nárůstem toxických plynů v atmosféře pozorovaných v Jižní Americe a Číně. I tyto malé změny na lokální úrovni tak mohly způsobit oteplení planety, a mohlo tedy dojít k zániku mayské civilizace právě díky tomuto fenoménu

Objev kanalizace v mokřadech je dalším z řady fascinujících mayských objevů napříč střední Amerikou. V roce 2018 byla v jižním Mexiku objevena starověká maska zobrazující mayského krále ze 7. století či byla odhalena ztracená města a tisíce starověkých staveb hluboko v guatemalské džungli, přičemž vědci na základě objevů potvrdili, že mayská civilizace byla mnohem větší, než se dosud předpokládalo. 

Přečtěte si také

Neporušený mayský nález i po 1500 letech pokrytý barvou krve

18. 7. 2022

Mayové však dosud úplně nezanikli. I dnes žije více než 6 milionů Mayů převážně ve východní Mezoamerice. A co víc, na základě výzkumu na severu poloostrova Yucatán se někteří vědci domnívají, že schopnost mayských komunit přizpůsobit své postupy pro zachování přírodních zdrojů hrála klíčovou roli v tom, že se určitým skupinám tohoto prastarého národa podařilo přežít až do dnešních dnů. Ostatní národy by se tak mohli učit z postupů, které Mayům umožnily přežít téměř 700 let, zejména v kontextu dopadů klimatických změn na současnou společnost.