Palmýra, bájné město plné neklidu a bojů. Oáza v poušti a její zašlá sláva

Palmýra, bájné město plné neklidu a bojů. Oáza v poušti a její zašlá sláva

Foto: Bernard Gagnon / Creative commons, CC-BY-SA

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Město, zapsané mezi památky světového dědictví UNESCO, se pokoušeli zničit již mockrát. Naposledy jej pustošili samozvaní bojovníci Islámského státu. 

Obsah článku
  1. Dlouho se věřilo, že Palmýra (Tadmor) je zmiňována již v samotné Bibli
  2. Karavanisté
  3. Její prosperita závisela na mírových vztazích s ostatními zeměmi
  4. Před vypuknutím války v Sýrii to byla nejnavštěvovanější památka v zemi

V oáze v syrské poušti severovýchodně od Damašku se nacházejí monumentální ruiny velkého města Palmýra, které již jen vzdáleně připomínají zbytky zašlé slávy kdysi jednoho z nejvýznamnějších kulturních center starověkého světa. V umění a architektuře Palmýry, která stála na křižovatce několika civilizací, se od 1. do 2. století snoubily řecko-římské techniky s místními tradicemi a perskými vlivy. Místo bylo několikrát vypleněno, obyvatelé byli nuceni odejít, ale Palmýra si vždy svou podmanivostí dokázala přitáhnou své obyvatele i turisty z celého světa zpět.

Dlouho se věřilo, že Palmýra (Tadmor) je zmiňována již v samotné Bibli

Vznik Palmýry není zcela jasný. Nacházejí se zde přírodní prameny sirné vody, o nichž se předpokládá, že přilákaly první osadníky z řad kočovníků, kteří žili v okolní poušti. Osada zvaná Tadmor je zmiňována již v 18. století př. n. l., kdy se u pramene usadili Amorejci. Název se objevuje v Bibli, která tvrdí, že ji vybudoval Šalomoun, ačkoli dnes je známo, že šlo o omyl a že se jednalo o osadu Tamar v Judské poušti. 

Poměrně známá je událost z roku 41 př. n. l., kdy Markus Antonius vedl přes oblast vojsko. Tváří v tvář jeho útoku se obyvatelé vesnice, nejspíše kočovníci, kteří se usadili u pramenů, rozutekli do pouště se vším svým zbožím, takže Římané odešli s prázdnýma rukama.

Karavanisté

Palmýra leží uprostřed syrské stepi na půli cesty mezi levantským pobřežím a údolím Eufratu. Díky své zeměpisné poloze byla snadno dostupná Mezopotámii na východě a Středozemnímu moři na západě, a to prostřednictvím „Homsovy propasti“, což je průlom v pobřežním horském řetězci, který se táhne podél pobřeží mezi Sýrií a Libanonem.

Ačkoli se název města, Tadmor, objevuje již v 19. století př. n. l., svou roli v obchodu mezi východem a západem si město zajistilo až v posledních stoletích př. n. l. a vrcholu prosperity dosáhlo v 1. až 3. století. Palmýřané, chovatelé velbloudů a koní, měli k dispozici dopravní prostředky, znali obchodní cesty a napajedla, byli v kontaktu s pouštními kmeny a s Parthskou říší a jejich ozbrojené milice zabezpečovaly karavany proti loupežníkům. 

Její prosperita závisela na mírových vztazích s ostatními zeměmi

Období vzestupu Palmýry se shodovalo s římskou kontrolou Sýrie. Předtím byla Sýrie dobyta Alexandrem Velikým (332 př. n. l.). Poté jí vládla seleukovská linie králů a následně se stala opět římskou provincií. Provincie nabývala na významu jako hráz proti hrozbám nejprve ze strany Parthie a poté Sasanidů na východě a byla základnou pro vojenská tažení proti nim. Roku 19 n. l. se stala tributárním městem se stálou vojenskou posádkou a název Tadmor byl změněn na Palmýru. 

Pohřební reliéf z podzemních hrobek, Palmýra
Pohřební reliéf z podzemních hrobek, Palmýra | Zdroj: Gianfranco Gazzetti / GAR/ Creative commons, CC-BY-SA

Trajánův neúspěšný pokus o dobytí Parthie v roce 117 n. l. způsobil Palmýře, jejíž prosperita závisela na mírových vztazích mezi oběma mocnostmi, velké potíže. Jeho smrt v roce 119 a návrat Říma k mírové politice ve východních državách situaci uklidnily. Za Hadriána (117-138), který ji navštívil v roce 129, se Palmýra stala metropolí se statusem „svobodné“ země a v roce 231 byla jmenována kolonií, ale zachovala si vlastní formu vlády.

Před vypuknutím války v Sýrii to byla nejnavštěvovanější památka v zemi

Palmýra je právem zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO a pyšní se 2000 let starými věžovitými kolonádami z římské doby a mnoha neocenitelnými artefakty. Syřané ji láskyplně nazývají „Nevěsta pouště“. Palmýra byla hlavním městem arabského mandátního státu Římské říše, který se ve 3. století krátce vzbouřil a pod vedením královny Zenobie si vytvořil vlastní království. Před vypuknutím války byla Palmýra hlavní turistickou atrakcí Sýrie. Po vypuknutí války ji však několikrát obsadil Islámský stát a mnoho prastarých památek a artefaktů zničil.

Palmýra je nyní veřejnosti opět přístupná, od roku 2018 ji syrští archeologové a památkáři věnovali mnoho práce. K původním 150 000 návštěvníkům ročně se ale nejspíše ještě dlouhou dobu nepřiblíží. V zemi totiž i po 11 letech stále probíhá občanská válka. 

Reklama
Reklama