Konečně lék na Parkinsonovu chorobu? Nová naděje v léčbě: extrakt ze slupek sezamu

Sloučenina nacházející se ve slupkách sezamových semen by mohla tvořit základ budoucí léčby Parkinsonovy choroby. Sezamové slupky, vlastně odpadní produkt při výrobě sezamového oleje, jsou bohaté na antioxidant sesaminol. Výzkum byl publikován v časopise Heliyon.

Antioxidant sesamiol funguje

Vědci zjistili, že sesaminol chrání nervové buňky v laboratorních kulturách před poškozením a předchází Parkinsonovým symptomům na zvířecím modelu. Klinické studie jsou nezbytné k určení, zda může antioxidant zabránit Parkinsonově chorobě nebo zpomalit její progresi u lidí.

Problémy v černé mozkové substanci

Ztráta a degenerace neuronů produkujících dopamin ve specifické oblasti mozku zvané substantia nigra způsobují příznaky související s pohybem neboli „motorické“ příznaky, které většinou charakterizují Parkinsonovu chorobu.

Substantia nigra neboli černá substance je párová struktura ve středním mozku. Je součástí bazálních ganglií a hraje významnou roli v řízení pohybu.(wikipedia.org)

Zatím se neléčí, ale zpomaluje

Na Parkinsonovu chorobu neexistuje žádný lék, i když několik léčebných postupů pomáhá zmírňovat příznaky. Nejčastěji předepsaným lékem pro tento účel je prostředek s levodopou, která doplňuje hladinu dopaminu.

„V současné době neexistuje preventivní lék na Parkinsonovu chorobu," poznamenává doktorka Akiko Kojima-Yuasaová, docentka na Graduate School of Human Life Science na Osaka City University v Japonsku, „máme pouze léky na zvládání léčby."

Oxidační stres jako možná příčina

Jednou z příčin ztráty buněk v substantia nigra je oxidační stres. To vedlo dr. Kojima-Yuasaovou a její kolegy ke zkoumání, zda sesaminol - silný antioxidant - může zabránit smrti nervových buněk u modelu Parkinsonovy choroby.

Sesaminol se hojně vyskytuje v slupkách sezamových semen, které jsou odpadním produktem při průmyslovém lisování sezamového oleje.

Chemikálie a odumírání buněk

Vědci použili toxickou chemickou látku zvanou 6-hydroxydopamin k modelování oxidačního poškození, ke kterému dochází u Parkinsona.

Když aplikovali chemikálii na lidské nervové buňky rostoucí v laboratorních kulturách, zvýšila se koncentrace škodlivých druhů reaktivního kyslíku a buňky začaly odumírat.

Sezaminol zabraňuje buněčné smrti

Přidání sezaminolu do kultur významně snížilo koncentraci reaktivních forem kyslíku a zabránilo buněčné smrti. Zdá se, že sezaminol chrání buňky před oxidačním poškozením zvýšením produkce jejích dvou ochranných proteinů Nrf2 a NQO1.

Dále se vědci obrátili na standardní zvířecí model Parkinsonovy choroby, který zahrnuje dávkování neurotoxinu rotenonu myším.

Výsledek výzkumu

Toxin snižuje produkci dopaminu v mozku zvířat. To zhoršuje jejich motorické schopnosti a snižuje jejich pohyblivost střev, což jsou oba klasické příznaky Parkinsonovy choroby u lidí. Ve skutečnosti lidé s tímto onemocněním mohou pociťovat zácpu desítky let předtím, než se projeví potíže s pohybem.

Myši, které po dobu 36 dnů jedly stravu obsahující sesaminol, měly vyšší hladinu dopaminu a měly lepší výsledky při standardním testu motorických schopností než myši kontrolní skupiny, které jedly normální stravu. Pohyblivost střev myší v testované skupině byla také normální.

Navíc myši, které jedly sesaminol, měly nižší hladinu alfa-synukleinu v části mozku zvané substantia nigra. Alfa-synuklein je protein, který se shlukuje a tvoří větší struktury zvané Lewyho tělíska, která jsou charakteristickým rysem neurodegenerace u Parkinsonovy choroby.

Preventivní léčba?

Ve svém článku vědci uzavírají:

„Ochranný účinek byl pozorován zejména při krmení malým množstvím sezaminolu. Tyto výsledky ukazují, že sesaminol je velmi vhodný k preventivní léčbě [Parkinsonovy choroby]. Pro praktické použití bude nutné další podrobné objasnění mechanismu působení. “

Dr. Kojima-Yuasaová a její tým chtějí zahájit klinické zkoušky extraktu.

Autoři naznačují, že sesaminol může být schopen překonat hematoencefalickou bariéru u lidí. Tato bariéra brání patogenům a velkým molekulám vstoupit do mozku. Na podporu zjištění je však zapotřebí dalšího zkoumání.           

Celkově je třeba mít na paměti, že výsledky studií na buněčných kulturách a zvířecích modelech ne vždy odrážejí to, co se děje v lidském těle.