Grónská rodinná idyla nebo chaos? Jeden muž, dvě ženy, šest dětí a 29 dalších obyvatel pod jednou střechou!
Foto: Marzolino / Shutterstock
4 min
Pokud měly v grónských zeměpisných šířkách přežít celé velké rodiny, když bolel mráz a zuřily sněhové bouře, byla zapotřebí dobrá ochrana proti přírodním živlům.
Reklama
Tradiční zimní dům Gróňanů měl tlusté zdi z kamenů a drnů. Dům mohl být značně velký, 10 až 15 metrů dlouhý a 4 až 5 metrů široký, podle toho, pro kolik lidí byl určen, dozvídáme se z knihy Střípky grónské kultury autora Ole G. Jensena, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa. Do češtiny publikaci přeložil velký popularizátor ostrova Zdeněk Lyčka.
Turf house neboli drnový dům
Podle Jensenova popisu byly stěny zimního domu stavěny střídavým pokládáním kamenů a drnů, uprostřed byly vztyčeny podpěry z naplaveného dřeva a na ně se položily stropní nosníky. Ty byly pokryty větvemi a naštípanými kusy naplaveného dříví, na něž se pokládaly velké drny – obráceně, trávou dolů. Nakonec se vše zakrylo starým potahem z člunu pro ženy (tzv. umiaq či někdy umiak – psali jsme o něm v našem článku Eskymácké ženy přepravovaly ve člunu těžké zásoby na dlouhou zimu i celé rodiny. Kde byli jejich muži?) či stanovou kůží. A brzy na všechno napadl sníh.
Grónsko: Kdo sem létá za světlem, které trvá 24 hodin? A žili opravdu grónští Vikingové na zelených…
Výhled skrz tulení střeva
Vchod tvořila úzká, 6 až 8 metrů dlouhá chodba, zapuštěná do terénu. Díky její nižší poloze vůči vnitřnímu prostoru se do domu nedostal mráz, píše Ole Jensen. Dům měl zpravidla tři malá okna, v každé stěně jedno, a jedno o něco menší nad vchodem. Byla vyrobena z rozříznutých a sešitých tuleních střev, přes něž samozřejmě nebylo vidět, ale trochu světla dovnitř přece jen proniklo. Nad vchodem byl kouřový otvor, který bylo možno podle potřeby otvírat a zavírat. Podlahu tvořily ploché, tenké kameny a na stěnách visely tulení kůže, můžeme si představit na základě knihy.
Zimní masakr na pár metrech
Gustav Holm ve své knize „Výprava do východního Grónska v člunech pro ženy“ popisuje dům zmíněné velikosti, v němž bydlelo 38 osob, rozdělených do osmi skupin po jednom až deseti lidech. Snadno lze spočítat, kolik čtverečních metrů připadalo na každého z nich. Nelze se proto divit, že se všichni těšili na svobodný život v létě, ve stanech a menších skupinkách, cituje Ole Jensen Gustava Holma.
V domě byla velká místnost s dlouhou pryčnou podél celé zadní stěny, rozdělenou mezi jednotlivé skupiny obyvatel pomocí zavěšených tuleních kůží. Tak bylo podle Gustava Holma možné, že na jednom a půl metru pryčny přebývala celá rodina tvořená mužem, dvěma ženami a šesti dětmi.
Na pryčnách pod okny spali mladí, svobodní muži a těch pár hostů, kteří sem během zimy zavítali. Každá rodina měla před spací pryčnou svoji tukovou lampu. Používala se jako svítilna, sporák i kamna. V domě bylo určitě teplo, když v něm bydlelo tolik lidí a hořela tam celá řada tukových lamp.
Vedle lampy stál džber na vodu. Pod pryčnami byly kůže, náčiní a zásoby, ale také nádoby s tukem, tácy s masem a škopek na močení.
Předlouhé dny uvnitř
Za zimních bouří byli lidé často nuceni zůstat v domě několik dní. Čas byl věnován opravám a výrobě oblečení a náčiní, vyprávění pověstí a vzpomínkám na letní lovecké výpravy a cesty po návštěvách.
Bez střechy do podzimu
Na přelomu března a dubna nastal čas k přesunu do letních stanů. Ze zimního domu byla odstraněna střecha, aby dovnitř mohl vzduch a vítr, a tak se vyvětralo a provedl jarní úklid. A když opět nastal podzim, všichni se rozhodovali, se kterými rodinami stráví zimu. Člověk se nemusel nutně nastěhovat zpátky do téhož domu, mohl si postavit nové obydlí nebo se prostě přestěhovat jinam.
Maskované pozůstatky
Při procházce přírodou člověk často spatřil zbytky takových domů, vždy blízko u moře, říká Ole Jensen. Nejprve uvidíte zvláštní zelenou skvrnu, a když se k ní přiblížíte, rozeznáte zbytky tlustých zdí.
Drnové domy se stavěly ještě koncem minulého století, ale v mnohem modernější verzi s dřevěnými podlahami a stěnami, sporákem a třeba i několika místnostmi, uzavírá kapitolu Zimní dům Ole G. Jensen.
