Síla a něha inuitských žen závisela na pálení tuku tuleňů a velryb aneb Životadárná mastková lampa
Foto: LibraryArchives from Canada / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
4 min
V zemi, kde vládne studená, temná a dlouhá zima, má i malý zdroj tepla neocenitelný význam. Grónská mastková či tuková lampa, jak se jí také říká, měla mnoho funkcí: svítila, byla zdrojem tepla i „sporákem“ pro kotlík.
Reklama
Vyřezávala se podle potřeby v různých velikostech z měkkého mastku. V lampě se pálil tuk, především z tuleňů ale též z jiných mořských savců, začíná svoje pojednání o arktickém zdroji světla a tepla Ole G. Jensen, autor knihy Střípky grónské kultury, kterou se v našich článcích o arktických obyvatelích inspirujeme pravidelně. Jako dánský spisovatel a fotograf, dlouholetý ředitel grónských muzeí, expertní znalec místní kultury a umění a milovník největšího ostrova světa ví o jejich nepříliš známém světě naprosto nejvíc. Jeho knihu do češtiny přeložil velký popularizátor ostrova a dlouholetý velvyslanec v Dánsku Zdeněk Lyčka.
Péče o životadárný oheň
U nejznámějšího typu lampy ve tvaru půlměsíce byl tuk umístěn v její zadní části a olej pomalu stékal k přednímu okraji s dlouhým knotem ze suchého mechu (nebo podle Proudlyindigenouscrafts.com z arktické bavlněné trávy), který hořel drobnými plamínky. Oheň byl po celou dobu usměrňován krátkým klacíkem, aby hořel pravidelně podél okraje lampy a nespotřebovávalo se zbytečně mnoho energie. O životadárný oheň se lidé museli starat, a pokud se stalo, že vyhasl, obvykle ho zase získali pomocí třecích dřívek.
Jedna lampa pro každou rodinu (za plentou)
V zimním domě, kde byla pryčna u zadní stěny rozdělena na kóje oddělené koženými závěsy, měla každá rodina svou lampu, která plápolala před jejich místem. Jedním z nejdůležitějších úkolů lovcovy ženy bylo dbát o to, aby lampa hořela stejnoměrně a nečadila, a zároveň vydávala co nejvíce tepla.
Duchovní rozměr lampy
Na duchovní úrovni tato role strážkyně plamene také znamená, že ženy jsou nositelkami života. Lampy používají ženy k péči o své rodiny. Děti se rodí za světla a tepla pradávné lampy a jeho teplo a energie se po celá léta starají o rodinu. Lampa skutečně představovala sílu a něhu inuitských žen.
Izolační podstavec
Mnoho velkých lamp mělo příčnou přepážku, která zadržovala tuk v zadní části lampy. Kamenná lampa byla při použití samozřejmě rozpálená a musela stát na izolované podložce, většinou na velkém plochém kameni, nebo později na hezkém dřevěném třínohém podstavci, často s dírkou, jíž odtékal přebytečný tuk.
Ve videu výše se můžete seznámit s autentickou výrobou mastkové lampy zvané qulliq místní inuitskou ženou (s typickým tetováním na rukách):
Tvary a funkce podle příchozích kultur
Podle Jensena měly mastkové lampy u jednotlivých inuitských kultur, které v minulosti připutovaly do Grónska, různý tvar a funkci. Od velkých lamp ve tvaru půlměsíce o délce 30 až 40 cm se spoustou místa pro tuk, umístěných pod velkými varnými nádobami, jež byly také vyřezávány z mastku, až po kruhovité lampičky s knotem v kamenném kužílku uprostřed.
Ulu, nůž pro ženy, používají Inuitky téměř 5000 let. Na ryby, kůže, oblečení i řezání dětských vlasů
Chabé světlo vyzývalo k pospolitosti
Po tisíciletí bylo chabé světlo z mastkové lampičky jediným zimním osvětlením drnových chatek. Při stejném světle se vyprávělo mnoho pověstí a příběhů a bylo vyrobeno mnoho krásného náčiní a koženého oblečení.
Symbol přežití
Mastkové lampy se už dlouho nepoužívají, ale v mnoha grónských domácnostech je stále přechovávají jako symbol tepla a světla, který pomohl inuitské kultuře přežít nejednu dlouhou, temnou a chladnou zimu, uzavřel Ole G. Jensen své pojednání o nenahraditelném zdroji světla a tepla grónských obyvatel.
