Reklama

Na oblečení záleželo vždy a všude. Jak si na svém šatu nechali záležet staří Římané, vás možná překvapí

Na oblečení záleželo vždy a všude. Jak si na svém šatu nechali záležet staří Římané, vás možná překvapí Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Publikováno:
4 min

Římské oblečení, omezující se na dlouhé tógy a vojenské kožené sukně, jak je znáte z filmů, je přinejmenším značně zjednodušené. Oblečení ve starověkém Římě bylo totiž mnohem rozmanitější.

Reklama

Večírky v antickém stylu, gladiátorské sandály a filmové trháky typu Gladiátor přinášejí velmi stereotypní představu o módě ve starém Římě. Civilizace starověkého Říma však trvala více než tisíc let a pokrývala oblasti Španělska, Černomoří, Británie i Egypta. Je tedy jen logické, že antické oblečení nezahrnovalo jen tógy a zbroj. Oděvy se velmi lišily a rozdílnost stylů, vzorů a materiálů vám mohly mnohé napovědět nejen o místě, odkud jejich nositel je, ale také o jeho rodinném stavu a společenské třídě.

Základní oděvy byly jednoduché a unisexové

Základním oděvem pro muže i ženy byla tunika. V nejjednodušší podobě se jednalo o jediný obdélník tkané látky. Původně byla vlněná, ale později se stále častěji vyráběla ze lnu. Šila se do širokého podlouhlého tvaru bez rukávů a připínala se kolem ramen. Variantou byl chiton, což byla delší vlněná tunika. 

Barva tuniky se lišila podle společenské třídy. Vyšší vrstvy nosily bílé, zatímco nižší vrstvy přírodní nebo hnědé. Při významných příležitostech se nosily delší tuniky, krátké tuniky nebo tuniky bez pásků byly spojovány spíše se služebnictvem.

Reklama

Zvláštnosti u žen

Pokud vdané ženy nenosily tuniku, oblékaly si tzv. ‘’stoly’’, jednoduchý oděv podobný sukni či šatům, který byl spojován s tradičními římskými ctnostmi, zejména skromností. Postupem času si ženy oblíbily vrstvení oděvů.

Další odlišností byly tuniky s delšími rukávy. Byť je někdy nosila obě pohlaví, mnoho lidí je považovalo za zženštilé. Nicméně velmi dlouhé tuniky s dlouhými rukávy a přepásané jen velmi volně byly považovány za módní a oblíbil si je například Julius Caesar.

Reklama

Tóga bylo nóbl’’ oblečení, vyhrazené pouze římským občanům

Nejikoničtější část římského oděvu, toga virilis (tóga), pravděpodobně vznikla jako jednoduchý, praktický pracovní oděv a přikrývka pro rolníky a pastevce. V podstatě se jedná o velkou vlněnou přikrývku, která se přehodila přes tělo a nechala volnou jednu ruku. Tóga však byla složitá na oblékání a byla určena pouze římským občanům, což znamenalo, že její nositel měl zvláštní postavení. Cizinci, otroci a Římané ve vyhnanství ji nesměli nosit.

Podobně jako tunika byla i tóga prostého člověka přirozeně hnědobílá, zatímco lidé vyššího postavení nosili objemné, zářivě bílé či jasně barevné tógy. Většina občanů se nošení tóg za každou cenu vyhýbala, protože byly drahé, bylo v nich horko, byly těžké, špatně se udržovaly čisté a jejich praní bylo nákladné. V důsledku toho se začaly hodit pouze k okázalým průvodům, řečnickým vystoupením, k sezení v divadle nebo v cirkuse a k jiným účelům, kdy chtěl člověk vypadat ''nóbl''.

Starověký Řím, Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Vojenské oblečení bylo překvapivě rozmanité

Na rozdíl od populárních filmů, které zobrazují římský vojenský oděv jako vysoce uniformní, se oblečení vojáků pravděpodobně přizpůsobovalo místním podmínkám a zásobování. Existují například záznamy o zasílání teplých ponožek a tunik vojákům sloužícím v Británii. Od místních obyvatel se však očekávalo, že se přizpůsobí římskému způsobu oblékání, nikoli naopak.

Běžní vojáci nosili pro práci i volný čas přepásané tuniky v délce ke kolenům, ačkoli v chladnějších oblastech mohla být tunika s krátkými rukávy nahrazena teplejší verzí s dlouhými rukávy. Nejvýše postavení velitelé nosili větší, purpurově červený plášť, aby se odlišili od svých vojáků.

Pro otroky neexistoval standardní oděv

Zotročení lidé ve starověkém Římě se mohli oblékat dobře, špatně nebo téměř vůbec, v závislosti na okolnostech. V prosperujících domácnostech v městských centrech mohli otroci nosit určitou formu livrejí. Kulturní otroci, kteří sloužili jako vychovatelé, mohli být k nerozeznání od svobodných občanů, zatímco otroci sloužící v dolech nemuseli nosit prakticky nic.

Reklama
Reklama