Láska ke psům není náhoda. Souvisí s empatií i životním stylem

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka – a i když to zní jako klišé, má to reálný základ. Vztah ke psům totiž často vypovídá o povaze člověka – třeba o jeho otevřenosti, potřebě kontaktu nebo vztahu k okolí.

Vztah mezi člověkem a psem je fascinující disciplína, která v posledních desetiletích zaměstnává celé týmy vědců. Co o vás tedy vypovídá fakt, že dáváte přednost vrtění ocasem před kočičím předením nebo tichem prázdného bytu?

Jste pravděpodobně extrovertnější a společenštější

Psychologické studie, například ty od Sama Goslinga z Texaské univerzity, opakovaně ukazují, že lidé, kteří se identifikují jako „psí lidé“, vykazují specifické osobnostní rysy z takzvané Velké pětky (Big Five). Jedním z nejvýraznějších je extroverze.

Milovníci psů bývají v průměru o 15 % extrovertnější než milovníci koček. Dává to smysl – pes je v podstatě sociální katalyzátor. Nutí vás vyjít ven, interagovat s ostatními pejskaři a vystavovat se světu. Pokud máte rádi psy, pravděpodobně v sobě máte zakořeněnou potřebu po vnější stimulaci a sociálním kontaktu. Pes pro vás není jen mazlíček, ale parťák pro život v komunitě.

Vysoká míra přívětivosti a svědomitosti

Dalším rysem, který psychologové u pejskařů často nacházejí, je přívětivost (agreeableness). To v překladu znamená, že máte tendenci být důvěřiví, laskaví a empatičtí. Milovníci psů častěji hledají v životě harmonii a jsou ochotni spolupracovat.

Zároveň se u nich projevuje vyšší míra svědomitosti. Vlastnit psa totiž není jen o hlazení za ušima, ale o tvrdém režimu. Venčení v dešti, krmení v přesný čas a výcvik vyžadují disciplínu. Pokud vás psi přitahují, pravděpodobně podvědomě oceňujete (nebo sami vyznáváte) strukturu, plánování a smysl pro povinnost.

Potřeba bezpodmínečného přijetí

Tady se dostáváme k hlubší, emocionální rovině. Pes je jedním z mála tvorů na planetě, který vás neposuzuje podle vašeho bankovního konta, vzhledu nebo toho, jak moc jste to v práci pokazili. Psychologové naznačují, že lidé, kteří silně lnou ke psům, mohou mít zvýšenou potřebu bezpodmínečného přijetí.

V lidském světě je většina vztahů podmíněná – musíme se nějak chovat, abychom byli milováni. Pes ale nabízí emoční bezpečí. Pro člověka, který v životě zažil zklamání nebo se cítí osamělý, představuje pes stabilitu. Tato láska funguje jako balzám na úzkost a pomáhá regulovat stres. Už jen samotný akt hlazení psa prokazatelně snižuje hladinu kortizolu (stresového hormonu) a zvyšuje hladinu oxytocinu, kterému se přezdívá hormon lásky nebo vazby.

Co říká plemeno o vaší povaze?

I když to zní jako z bulvárního časopisu, psychologie se seriózně zabývá i tím, jaké plemeno si vybíráme. Existuje zde silný prvek sebeidentifikace.

• Lidé, kteří volí zlaté retrívry nebo labradory, bývají vnímáni jako vřelí a rodinně založení.
• Majitelé ovčáků nebo dobrmanů mohou mít silnější potřebu ochrany, řádu a loajality.
• Ti, kteří adoptují voříšky z útulku, často vykazují vysokou míru altruismu a sociálního cítění.

Psychologicky si často vybíráme psa, který buď zrcadlí naši vlastní energii, nebo ji doplňuje. Hyperaktivní běžec si pořídí border kolii, zatímco člověk hledající klid a rozvahu může inklinovat k basetovi.

Empatie a „rodičovský“ instinkt

Mít rád psy znamená mít vyvinutou schopnost nonverbální komunikace. Protože psi nemluví, musí se jejich majitelé naučit číst jemné signály – postavení uší, pohyb ocasu nebo výraz očí. To trénuje vaši emocionální inteligenci (EQ).

Lidé orientovaní na psy mívají silně vyvinutý pečovatelský instinkt. Pes zůstává po celý život v roli „dítěte“, které je na vás závislé. Pokud tuto roli přijímáte s láskou, svědčí to o vaší schopnosti brát na sebe odpovědnost za slabší bytosti a o vaší vnitřní potřebě být užitečný a někomu patřit.

Odvrácená strana: Strach ze samoty?

Psychologové občas upozorňují i na to, že extrémní fixace na psy může být obranným mechanismem. Pokud někdo preferuje společnost psů před lidmi až příliš radikálně, může to značit sociální úzkost nebo strach z odmítnutí lidmi. Pes je „bezpečný“. Nikdy vám neodsekne, nikdy se s vámi nerozejde kvůli malichernosti. Pro většinu lidí je ale pes spíše doplňkem sociálního života než jeho náhradou.

Co si z toho vzít?

Pokud milujete psy, gratulujeme – vaše psychika je pravděpodobně nastavená na věrnost, aktivitu a empatii. Jste člověk, který si váží upřímnosti a dokáže ocenit jednoduché radosti života.

Vztah se psem není jen o venčení; je to psychologické zrcadlo. Pes nám ukazuje, jací jsme v okamžiku, kdy nás nikdo jiný nevidí. Učí nás trpělivosti, odpouštění (protože pes se na vás nebude hněvat za to, že jste přišli o hodinu později z práce) a schopnosti žít v přítomném okamžiku.

A právě ta schopnost „tady a teď“, kterou psi ovládají mistrovsky, je to, co se od nich my, lidé věčně uvízlí v plánech a obavách, snažíme podvědomě naučit. Takže až příště uvidíte psa a pocítíte ten nával radosti, vězte, že to není jen roztomilostí toho zvířete, ale i vaší vlastní otevřeností vůči hlubokému a čistému poutu.