Proč se vínu říká víno a jak jej proslavil pálavský despota Chotěš
Foto: rfphoto / Depositphotos
5 min
Na nejjižnějším cípu Moravy, kde vrcholky Pálavských hor se pyšní svými bílými, od slunce rozžhavenými skalami, vzhlížejícími k jasně modrému nebi, se odehrává starodávný příběh. V dávných dobách, na jednom z těchto vrcholků, si loupeživý šlechtic Chotěš postavil své hnízdo zla.
Reklama
Podobně jako dravec se vrací do svého hnízda s kořistí, tak se i Chotěš vracel s lupem svých loupežných výprav. Byl to muž bez slitování, jehož srdce bylo otlučené kamenem krutosti, neschopné cítit soucit s těmi, které oloupil a mučil. Tak nějak začíná pověst o prapůvodu vína v oblasti jihomoravských Pálavských vrchů, kterou sepsal Eduard Petiška v knize Čtení o hradech, zámcích a městech. Setkat se lze i s tvrzením, že tato legenda nebyla známá v našich zemích, ale pouze za jejich hranicemi, což se nezdá příliš pravděpodobné.
Legenda pokračuje asi takto: Chotěšovo sídlo (údajně na kopci zvaném Hradištěk) bylo známo svou nemilosrdností. Oběti jeho loupeží byly přivázány k sloupům, jednou rukou volně, aby mohly odhánět hladové krkavce, kteří se shlukovali v očekávání snadného jídla. Mnozí zemřeli v nesnesitelných mukách, a pověst o Chotěšově krutosti se šířila krajinou jako zlověstný stín.
Ale jak to už bývá, zlo si nakonec najde svůj konec. Osud Chotěše byl zpečetěn, když přes Moravu táhlo cizí vojsko. Nepřátelští vojáci vyplenili a vypálili Chotěšovo loupežnické sídlo a ironií osudu byl Chotěš sám připoután k jednomu z těch sloupů, u kterých dříve trpěly jeho oběti. Stejně jako ony, i on byl ponechán s jednou volnou rukou, aby mohl odhánět krkavce, kteří netrpělivě čekali na svou kořist.
A tak se zrodila legenda o pálavském víně, které v sobě nese příběh o lásce, odpuštění a proměně, příběh, který dodnes připomíná moc lásky v každém doušku tohoto slavného moravského vína.
Chotěš zůstal uvězněn v ruinách svého sídla, obklopený ohořelými trámy, zatímco krkavci mu kroužili nad hlavou. Jeho ruka, vztažená k nebi, byla posledním gestem zoufalství a odporu. S postupem času se na vrcholcích Pálavy začal Chotěš proměňovat. Jeho tělo, sužované sluncem a větrem, se postupně měnilo na kámen. Lišejníky a mech začaly pokrývat neměnnou siluetu, až se stal součástí krajinového reliéfu.
Nejstarší známá Moravanka byla nejprve považována za muže. 31 000 let po smrti jí můžete pohlédnout…
Do této oblasti jednoho dne zavítal starý léčitel, znalý léčivých bylin a magických pramenů. Uviděl zkamenělého Chotěše a poznal v něm muže, který mohl být osvobozen pouze lidskou láskou – tou láskou, která mu za života byla cizí. Léčitel vyřkl slova o lásce a odpuštění, ale Chotěšova osamělá postava zůstala nehybná. A to po další dlouhá léta.
Za mnoho let tudy projížděl mladý muž (údajně sirotek) cestou ke své milé. Netuše o temném odkazu Chotěše, zastavil se u jeho kamenné sochy. V srdci měl lásku a štěstí a chtěl je sdílet i s tímto zkamenělým svědkem minulosti. Mladík vložil do Chotěšovy ruky dukát, památku na jeho rodiče, symbolem štěstí a lásky, a údajně pronesl: „Až tudy půjdu zase, vrátíš mi ho.”
Keř urovnal Chotěšovu vinu, a tak se nápoj z jeho plodů nazývá dodnes víno.
Léta plynula a mladík se oženil, měl děti a žil šťastně. Když se jednoho dne vrátil na Pálavu, uviděl, že Chotěšova ruka, která dříve držela dukát, nyní nese zlaté hrozny. Byly to hrozny neobyčejné, plné zlata a sladkosti, symbol radosti a štěstí. „Tak a nejinak prý se dostalo víno na Pálavu. Odtud, z Chotěšovy ruky, brali lidé z kraje pod Pálavou sazenice dukátkového keře. A protože rostlina smířila vinu, pojmenovali ji vínem. A protože dukátek vložila do Chotěšovy ruky mládencova láska, je v pálavském víně skryto všechno, co lásku doprovází. Radost, pocit štěstí a pro ty, kdo neznají míru, i soužení,“ zní závěr Petiškovy legendy o původu pálavského vína.
Původ jména
Jméno „Chotěš" by mohlo být odvozeno od slova „chotěti", což v staroslovanštině znamená „chtít" nebo „přát si". Tento význam by mohl naznačovat, že osoba pojmenovaná tímto jménem byla dlouho očekávaná nebo velmi žádaná, například v kontextu rodiny. Alternativně může být jméno spojeno s nějakou osobností nebo postavou z historie, mytologie nebo folklóru, která nesla podobné jméno nebo měla spojitost s konceptem touhy nebo přání.
Chotěšov a Chotěšov
V České republice jsou dvě obce s názvem Chotěšov, ale ani jedna neleží na jižní Moravě. Jedna se nachází v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji a má přibližně 3 057 obyvatel. Součástí obce je také Klášter Chotěšov, bývalé sídlo premonstrátek. První písemná zmínka o vsi je z roku 1115. Název pochází z archaického tvaru „chotěš“ (= chceš), druhé osoby přítomného času slovesa „chtít“ se zachovalým kmenovým „o“, jako jej nalezneme např. ve slově „ochota“.
Druhá obec Chotěšov se nachází nedaleko Lovosic v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji s počtem obyvatel kolem 517. Jméno obce, o níž první písemná zmínka pochází z roku 1057, je původem rodopisné, podle muže jménem Chotěš, který obec vlastnil či založil.
