Zkusíte si tipnout, kdo byl český barbizon? Měl slavné přátele a vytvořil mnoho krásného doma i v zahraničí
Foto: packshot / Depositphotos a Photography studio Winter - Wien / Public domain, Wikimedia commons
4 min
Hlavní roli v této hádance hraje okouzlující vesnice na okraji lesa Fontainebleau, vzdálená pouhých 50 km od Paříže. Její atmosféra i historie je prosycena uměním a přírodou, díky nimž se zapsala do dějin malířství. Tam se taktéž zapsal jeden významný našinec, na české výtvarné akademii velmi přísný a upjatý, v přírodě nadšený pozorovatel a příjemný pan profesor, dopřávající svým žákům volnost ve volbě námětů i v uměleckém řešení.
Reklama
Takový byl malíř-krajinář Julius Mařák (1832-1899), který na pražské Akademii výtvarných umění vytvořil uznávanou a oblíbenou krajinářskou školu. Se svými žáky měl vřelé vztahy, jezdil s nimi například na letní malířské pobyty na českém venkově. Nejčastějším cílem jeho výletů za malbou se stal hrad Okoř. Mařákův vztah k Okoři by se mohl stát obsahem jedné z kapitol dějin českého výtvarného umění.
„Mezi jeho žáky patřili Otakar Lebeda, František Kaván, Antonín Slavíček, Ota Bubeníček a mnozí další. V dějinách umění se Mařákově skupině začalo říkat „český Barbizon“ podle slavné školy ve Francii,“ dozvídáme se z publikace Skvosty hradů.
Barbizonská škola
Takzvaná barbizonská škola byla skupina francouzských malířů zaměřených na krajinomalbu, kteří se kolem roku 1830 usadili v okolí vesnice Barbizon poblíž města Fontainebleau v blízkosti Paříže. Skupina je někdy též nazývána fontainebleauskou školou. Malíři sem přijížděli na letní pobyty a roku 1847 se zde dokonce trvale usadil asi nejznámější z nich - Theodore Rousseaua. „Ten zaujal odvážnou kompozicí i nezvyklou tóninou barev, neváhal rozbít určitý kruh akademismu a vyrazil z ateliéru do volné přírody,“ popisuje výše zmíněná publikace.
Láska k přírodě a Okoři
„Lásku k přírodě v sobě měl v míře vrchovaté i Julius Mařák. Na Okoři a v okolí hledal kousek štěstí a vzpomínal na mladá léta. Tady už byl vážně nemocný, těžce churavěla i jeho žena. O to víc se věnoval svým žákům – jako pedagog i jako člověk, který sledoval i jejich osudy a neváhal pomoci,“ uvádějí autoři publikace.
Všestranní umělci se bavili
Mařákova skupina se dokázala i dobře bavit, sehrávala divadelní výstupy a dokonce se z jejích členů vytvořilo pěvecké kvarteto, jehož vůdčí osobností byl František Kaván. Ostatně sám Mařák se dříve rozhodoval mezi malířstvím a hudbou.
Kariéra českého barbizona
Julius Mařák, rodák z Litomyšle (1832-1899), získal první zkušenosti s malbou u místního malíře Antonína Dvořáka. Své umělecké vzdělání poté rozšířil na pražské Akademii, kde se pod vedením Maximiliana Haushofera zaměřil na krajinomalbu. Toto období mělo zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu, která se zaměřila především na zachycení krás české krajiny.
Po úspěšném základním uměleckém vzdělání se Mařák vydal na studijní cesty do Mnichova a Vídně, kde se setkal s významnými osobnostmi uměleckého světa. Právě ve Vídni se jeho talent rozvinul naplno a jeho obrazy začaly být žádané. Nezapomenutelné zážitky z Tyrolska, kde strávil několik let, se staly inspirací pro jeho nejznámější díla.
Geniální malíř nebyl za života uznávaný, trpěl psychickou poruchou a velmi brzy spáchal sebevraždu.…
Roku 1882 zvítězil s návrhy na výzdobu předsíně královské lóže Národního divadla a 1887 byl díky iniciativě architekta a mecenáše Josefa Hlávky povolán do čela znovu obnoveného krajinářského ateliéru pražské Akademie. Pod jeho vedením vyrostla vynikající generace českých krajinářů v čele s Antonínem Slavíčkem, jejíž tvorba směřovala již k modernímu uměleckému výrazu.
