Masivní vývoz luxusní suroviny napomohl ke kolapsu vikinského Grónska
Foto: No restrictions/ Wikimedia commons
5 min
I když vikinské komunity nebyly přizpůsobeny mořskému terénu Grónska, snažily se se zhoršujícími se zemědělskými podmínkami požívat více mořské stravy, jak ukazují izotopy uhlíku v kostech nalezených v archeologických nalezištích ve východních a západních osadách ostrova.
Reklama
Vikingové žili v Grónsku téměř 500 let, zhruba od roku 980 do roku 1450. Jejich adaptace je zřejmá také z měření izotopů stroncia v zubní sklovině, které provedli ve své studii Theron Douglas Price a Jette Arneborgové. Autoři na základě lidských ostatků ze severských pohřebišť určili, jaký typ stravy konzumovali jednotliví jedinci.
Strava z moře: potvrzeno
Zaznamenali velmi vysokou hodnotu stroncia pozorovanou u 6-7letého dítěte narozeného v Grónsku. Tato hodnota 87Sr/86Sr je ve skutečnosti jednou ze dvou nejvyšších hodnot u člověka pozorovaných kdekoli ve východním osídlení, což naznačuje, že toto dítě konzumovalo ve své stravě značné množství mořských plodů, popsala Tia Lembergová z Washingtonské univerzity v americkém St. Louis.
Tyto výsledky dávají za pravdu vyprávěním, že se Seveřané snažili do svého jídelníčku zařadit více mořských živočichů, podobně jako Inuité. Tento posun v jídelníčku však byl neudržitelný při nedostatku vyspělé technologie lovu mořských savců. Začlenění mořských živočichů do jejich stravy bylo proto minimální a nestačilo k obživě severské populace.
Marné cesty
Se zhoršujícím se klimatem navíc Seveřané nebyli schopni udržet svůj zavedený systém lovu a cestování. Seveřané cestovali do severských lovišť na sezónní bázi a překonávali velké vzdálenosti, aby získali zásoby tuleního a mrožího masa, které mohli přivézt zpět do komunity. Tato výprava vyžadovala mnoho pracovních sil k dopravě zboží zpět dolů do východních a západních osad, což naznačuje, že s chladnějším podnebím bylo více jedinců ohroženo a méně jich bylo ochotno podnikat marnou cestu dále na sever při hledání těch omezených zdrojů, které jim ještě zbývaly, uvádí Lembergová ve svém pojednání Obrácená kolonizace: Jak Inuité dobyli Grónsko a porazili Vikingy.
Zamrzlá doprava
Historici a klimatologové se také shodují, že s pokračujícím chladným obdobím led každoročně ucpával moře dále na jih a na delší dobu, což narušovalo plavby zpět do Evropy. Nárůst pobřežního ledu ovlivnil plavbu, velikost populace tuleňů obecných, kvalitu pastvin podél pobřeží a koordinaci společné práce v životně důležitých letních měsících. Snížení počtu cest zpět do Evropy přineslo další významný problém: neexistují žádné důkazy o tom, že by mezi Seveřany, Vikingy, a Inuity byla vytvořena stabilní obchodní síť, proto byla grónská ekonomika závislá na dovozu a vývozu zboží do a z Evropy. S ledem jako překážkou se stabilita severské společnosti zmenšovala.
Dočasná mezera na trhu
Podle Lemebergové byl úpadek severské ekonomiky také důsledkem skutečnosti, kdy Vikingové vytvářeli zisk prostřednictvím mezery na trhu, která byla nakonec devalvována. Grónsko bylo klíčovým zdrojem mroží slonoviny, ze které se vyřezávalo luxusní zboží, například slavné skotské šachy Lewis z 12. století. Ekonomika zpočátku prosperovala, protože Seveřané vyváželi vzácné a prestižní zboží, jako mroží kly a kůže, zuby narvalů a živé lední medvědy. Východní a západní osady dodávaly norskému králi a katolické církvi slonovinu a vyměňovaly ji s evropskými obchodníky za zásoby, jako bylo železo, části lodí a dřevo.
V roce 1327 n. l. měl 802kilový balík grónských klů hodnotu odpovídající zhruba 780 kravám nebo 60 tunám sušených ryb, což bylo velmi výnosné. To financovalo náboženské projekty Norů v Grónsku a napomáhalo jejich přežití.
Vikinský obchod v rukou Germánů
Ekonomika se však zhroutila v roce 1400 n. l., kdy Norové předali kontrolu nad severoatlantickým obchodem Hanzovní lize. Těmto germánským obchodníkům přinášely zisky dodávky velkého množství ryb a rybího tuku na evropské městské trhy. Mezera na trhu s prestižním zbožím přestala vynášet, čímž došlo ke znehodnocení nejhojnějšího grónského vývozu. Tato změna nepochybně snížila poptávku po každoročním významném lovu ledních mrožů.
Posledních Seveřanů ve východní osadě ubývalo současně s úpadkem grónského obchodu s Evropou, což naznačuje přímou souvislost mezi společenským a hospodářským úpadkem, tvrdí ve své studii Lembergová.
