Ani Makarská, ani Brač. Ostrov Vis je novou turistickou perlou Chorvatska

Představte si místo, kde se čas zastavil v sedmdesátých letech. Kde pobřeží nevypadá jako z katalogu cestovních kanceláří, ale spíš jako z dokumentu o divoké přírodě. Ostrov Vis v Jaderském moři prošel něčím, co žádný průvodce cestovním ruchem neplánuje – čtyřiceti lety vojenské izolace.

Od roku 1950 do začátku devadesátých let byl Vis strategickou vojenskou základnou Jugoslávské lidové armády. Civilisté sem nesměli, turisté už vůbec ne. Armáda ostrov potřebovala kvůli jeho poloze – strategicky položený ostrov, ideální pro sledování Jaderského moře a případnou obranu před útokem ze západu.

„Když jsem poprvé přijel na Vis v roce 1995, bylo to jako vstoupit do jiného světa,“ vzpomíná Marko Perković, místní průvodce. „Všude byly vojenské bunkry, opuštěné základny, ale taky pláže, kde nikdo nebyl desítky let. Příroda si je prostě vzala zpátky.“

Co armáda zanechala

Vojenská infrastruktura na Visu byla rozsáhlá. Armáda vybudovala podzemní tunely, radarové stanice, dělostřelecká postavení a celou síť komunikačních zařízení. Některé tunely sahaly hluboko do nitra ostrova, jiné byly vytesané přímo do pobřežních skal.

Paradoxně právě tato vojenská přítomnost ochránila ostrov před něčím mnohem destruktivnějším – masovým turismem osmdesátých let. Zatímco okolní chorvatské ostrovy procházely bouřlivým rozvojem hotelových komplexů a přístavů, Vis zůstal nedotčený. Ekosystémy měly čtyři dekády klidu.

Mořský život v pobřežních vodách se rozmnožil bez rušení. Pobřežní vegetace rostla bez lidských zásahů. Pláže zůstaly takové, jaké byly – bez betonových promenád, bez lehátek v pravidelných řadách.

Demilitarizace na začátku devadesátých let přinesla otázku: co s ostrovem teď? Vojenské objekty zůstaly, některé chátrají dodnes. Ale půda zůstala z velké části nenarušená, což vytvořilo unikátní příležitost pro jiný typ rozvoje.

Přečtěte si také

Meteorologové vydali předpověď na červen. Typické léto nečekejme

30. 5. 2026

Pláže, které čekaly

Geologicky je Vis tvořený vápencovými formacemi, které erozí vytvořily dramatické pobřeží plné zátok a jeskyní. Kombinace tektonických pohybů a tisíciletého působení moře vytesala do skal místa, kam se dá dostat jen pěšky nebo lodí.

Stiniva, nejznámější pláž ostrova, je dokonalým příkladem. Úzká skalní brána vede do téměř uzavřené zátoky s oblázkovým pobřežím. Geologicky vznikla zřícením části jeskyně – proces, který trval tisíce let. Výsledek vypadá, jako by někdo záměrně navrhl soukromou pláž.

„Když vidíte Stinivu poprvé, nechápete, jak je možné, že o tom nikdo neví,“ říká Ana Kovačević, která na Vis přijela před deseti lety a zůstala. „Pak si uvědomíte, že tohle místo bylo čtyřicet let zavřené. A další dekádu trvalo, než se o něm začalo mluvit.“

Kromě Stinivy existují desítky menších zátok. Některé nemají ani jméno. Křišťálová voda, ve které je dno viditelné i v pěti metrech, je standardem, nikoli výjimkou. V pobřežních vodách se běžně potkáte s mořskými želvami, které sem přicházejí díky klidu a čistotě.

Biodiverzita pobřežních ekosystémů je výrazně vyšší než na ostrovech s dlouhou turistickou tradicí. Podmořské louky Posidonie, které jsou indikátorem zdravého moře, pokrývají rozsáhlé plochy. Dekády bez lodního provozu a znečištění vytvořily podmínky, které jinde ve Středomoří najdete jen vzácně.

Otázka budoucnosti

Místní správa Visu čelí dilematu, které znají všechny nedotčené destinace: jak zůstat nedotčený, když o vás svět ví? Po zařazení Stinivy mezi nejkrásnější pláže Evropy začal zájem růst. Ale infrastruktura zůstala minimální – záměrně.

Kapacita pláží není řešená zákazovými tabulemi, ale prostou nepřístupností. Ke Stinivě vede strmá cesta, lodí se vejde jen omezený počet. Není tu občerstvení, nejsou šatny. Buď si to užijete tak, jak to je, nebo jedete jinam.

Strategie ochrany staví na principu nízké intenzity využití. Žádné velké hotely, omezený počet apartmánů, důraz na malé rodinné podniky. Ostrov má asi 3 500 obyvatel a místní chtějí, aby to tak zůstalo.

Přečtěte si také

Kontrola telefonu hned po probuzení je zlozvyk, který škodí zdraví

30. 5. 2026

Otázka nevybuchlé munice se řešila systematickým čištěním v devadesátých letech. Některé oblasti zůstávají označeny, ale hlavní turistické zóny jsou bezpečné. Vojenské objekty slouží dnes částečně jako muzea, částečně chátrají jako industriální památky.

Půda po armádě se pomalu vrací do civilního využití. Některé pozemky získali zpět původní majitelé, jiné spravuje stát. Udržitelný rozvoj není jen fráze – je to nutnost, pokud má Vis zůstat tím, čím je.

Turistický potenciál je obrovský, ale realizuje se opatrně. Vinařství, olivové háje, malé restaurace s místními specialitami – to je směr, kterým se ostrov vydává. Nikdo tu neplánuje aquaparky.

Vis ukazuje, že izolace může být paradoxně dar. Čtyřicet let bez turistů vytvořilo hodnotu, kterou dnes žádné peníze nekoupí – autentickou nedotčenost. Otázka zní, jak dlouho vydrží v době Instagramu a levných letů. Odpověď záleží na tom, jestli dokáže zůstat věrný tomu, co ho zachránilo – schopnosti říct ne.