O muži, který jedl své ženy: Vyprávění Árona z Hůrky, ze kterého budete mít noční můry

Grónské příběhy jsou neoddělitelně spjaty s loveckou společností a důležitým motivem bylo přežití. Tato společnost byla založena na patriarchálním systému. Nejdůležitější byli udatní lovci, významní muži, jejichž slovům museli ostatní naslouchat. V rodině dominovala lovcova první manželka nad eventuálními dalšími manželkami. Ideálem byl udatný a úspěšný lovec, který musí být zároveň pokorný, schopný dělit se a ovládat své pudy. Pokud mu tyto pozitivní rysy chybí a má sklony k despotismu, může se brzy stát pro své okolí neštěstím.

Sbírka pověstí, které vyprávěli sami Inuité

Pokud se rádi ponoříte do temného historického vyprávění – myslíme velmi autentického, jistě vás zaujme sbírka inuitských pověstí O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, opatřená podtitulem Inuitské pověstí očima Árona z Hůrky (1822–1869). Kniha je jedinečným souborem autentických grónských legend a pověstí. Ty sepsal a ilustracemi opatřil Áron z Hůrky, který se již za svého života těšil pověsti grónského národního umělce a který jako první vylíčil historii a život místních obyvatel z pohledu samotných Inuitů. Český překlad pověstí opatřil překladatel Zdeněk Lyčka, dlouholetý velvyslanec v Dánsku, obdivovatel a popularizátor Grónska.

Přečtěte si také

Hrůzostrašné postavičky vyřezávali Inuité z mrtvolky dítěte. Šaman je poté nechával nasát sílu ze…

15. 1. 2023

Áron z grónské Hůrky

Áron se narodil v roce 1822 v rodině katechety v osadě Hůrka (Kangeq) na nejvzdálenějším okraji skupiny ostrůvků v okolí kolonie Godthaab, nynějšího hlavního města Nuuku. Pokračoval v rodinné tradici, nejprve asistoval otci a posléze se stal pomocným pastorem.

Když roku 1858 dánský královský inspektor pro jižní Grónsko H. J. Rink zahájil práci na velkolepém souhrnném díle, ve kterém se pokusil zachytit grónské pověsti v podání desítek místních vypravěčů, stal se Áron jeho hlavním ilustrátorem. Áron nebyl pouze ilustrátorem a spisovatelem. Byl i zručným lovcem. Kvůli jízdě na kajaku však býval často nemocný, až se nakazil tuberkulózou, na kterou předčasně ve 47 letech zemřel.

Osada spojená s moravskými kořeny

Osada Hůrka ležela poblíž Ostrova naděje, jehož obyvatelé nespadali pod dánské, nýbrž německé společenství ochranovských bratří - misionářů českého původu Matouše Stacha a Christiana Davida (Saské město Ochranov, německy Herrnhut, se proslavilo jako místo Moravských bratří, kteří později procestovali svět jako misionáři – pozn. autora), náboženských exulantů ze severní Moravy, kteří do Grónska připluli v roce 1733, a od nichž se poprvé dozvídáme o jazyku grónských Eskymáků neboli Inuitů.

Rozsáhlé dílo, literární i ilustrátorské

Áronovo dílo je velmi obsáhlé, bylo vydáno několik velkých výborů z něj. Snaha o spojení umělcových textů a ilustrací z různých zdrojů vyústila ve vydání dvojdílného svazku Tak píšu já, Áron. Z této dvousvazkové knihy vznikl i český výbor O Igimarasussukovi, který jedl své ženy z roku 2016.

Prameny pověstí podobné s Rasmussenem

Český čtenář měl možnost seznámit se s inuitskými pověstmi již v knize Knuda Rasmussena, pojmenované Grónské mýty a pověsti. Titul O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, je této publikaci v mnohém podobný, především co se námětů jednotlivých pověstí týče.

Oba autoři totiž čerpali z autentických vyprávění, je tedy logické, že narazili na stejné literární prameny. Grónské příběhy jsou specifické svými, pro čtenáře zvyklé na relativně mírnou evropskou lidovou slovesnost (ovšem i ta byla mnohem krvavější, než ji například bratři Grimmové přepsali do pohádkovější podoby) možná až moc brutálními náměty. Ty jsou často spjaty s loveckou společností, jejíž způsob života líčí. Podstatným motivem bylo například přežití, dále pak kanibalismus, vraždy nebo síla soucitu.

Přečtěte si také

Dětské zásnuby: Zvyšovali počet mužů v komunitě tak, že otec rozhodl o zabití novorozených dcer. Ty…

19. 1. 2023

Největší zvrhlost

Název Áronovy knihy odkazuje k pověsti, která je pro inuitskou společnost tou největší zvrhlostí. Její hlavní protagonista Igimarasussuk jedl své ženy, a kromě nich pojídal i nespočet generací svých potomků. Toto téma se v různých proměnách objevuje v mnoha příbězích knihy. Ta však neobsahuje pouze Áronovy verze pověstí, objevují se v ní i příspěvky od jiných vypravěčů.

Rozšiřte si obzory

Sbírka inuitských pověstí O Igimarasussukovi, který jedl své ženy, nezaujme pouze zájemce o přírodní národy, severské mýty a legendy, Inuity nebo etnologii. Díky svému specifickému způsobu vyprávění, děsivé atmosféře povídek a osobitému výtvarnému doprovodu textu je kniha vhodná pro kohokoli, kdo se chce obohatit o plody jiné kultury, láká k přečtení Klub knihomolů.