Sirotci byli v arktických podmínkách ostatním na obtíž, ale Inuité za ně cítili kolektivní zodpovědnost. Až na jednoho
Foto: Jakob Danielsen, Greenland painter (1888-1938) / Public domain, Wikimedia commons
4 min
„Byl jednou jeden muž a jeho žena, kteří přišli o své děti okamžitě po každém porodu. Konečně jednoho dne měli malého chlapce, který přežil, a říkali mu Kaassassuk.
Reklama
Svého chlapečka velmi milovali a byli rádi, že ho nepostihl stejný osud jako všechny jejich předchozí děti. Je ironií, že oba rodiče uprostřed toho štěstí náhle onemocněli a krátce nato v rychlém sledu zemřeli. Netrvalo dlouho a sirotek začal dělat problémy v osadě. Byl proto vytlačen z komunity a spal mezi psy nebo ve stísněném vchodu do domu…“
Jak jsme psali v našem článku Život, smrt, sex, jídlo, spánek: Životní realita Inuitů je často redukována na prazákladní témata jejich vyprávění byly mýty, pověsti a bajky nedílnou součástí života Inuitů. O jejich uchování se zasloužil polární badatel Knud Rasmussen (1879-1933). Z jeho kolekce vznikl český výbor Grónské mýty a pověsti, který přeložili Viola a Zdeněk Lyčkovi (bývalý velvyslanec v Dánsku). Vyprávění o nic méně drsná, než je život v Arktidě, doprovodil ilustracemi malíř Martin Velíšek.
Kolektivní odpovědnost za sirotky
Někdy jde pouze o napínavou zábavu ve víru nadpřirozených sil, jindy lze v příbězích nalézt morální ponaučení. Každé grónské dítě zná pověst o slabém a neduživém sirotkovi Kaassassukovi, kterého všichni neustále trápili. Chlapec v zoufalství přivolá Ducha veškeré síly, který se nad ním slituje a vybaví ho nadpřirozenou silou, aby se mohl svým trapičům náležitě pomstít. Z příběhu je zřejmé, že Inuité si uvědomovali nutnost kolektivní odpovědnosti za sirotky, kteří byli v těžkých přírodních podmínkách ostatním na obtíž.
Trest sirotka byl nechutný
...“Ve vzácných případech, kdy byl Kaassassuk pozván dovnitř, mu lidé dávali k jídlu tvrdou mroží kůži. Kaassassuk byl často zvedán za nosní dírky jako trest za to, že se pokoušel sušit si boty uvnitř nebo se udržovat v teple u ventilačního otvoru ve stropě. Postupem času se mu proto vyvinuly velmi velké nozdry.
Ujala se ho postarší žena se starým mužem, jeho ženou a přáteli. Jednoho dne stařík řekl Kaassassukovi, aby šel hledat Pána Síly. Kaassassuk se vydal na dlouhou túru a křičel na Pána moci. Objevil se Pán moci, obří suchozemský savec s lidskou tváří. Pán moci mu uděluje superschopnosti. Kaassassuk tyto nové schopnosti skrývá a lidé z osady jsou k němu najednou laskaví, ale jejich laskavost je falešná a přichází příliš pozdě. Kaassassuk se rozhodne strašlivě pomstít.“
Oběť i mstitel zároveň
Kaassassuk je sirotek, kterému jeho klan strašlivě ublížil, a proto vyhledá Mistra Síly, nadpřirozenou bytost, která mu propůjčí sílu k pomstě. Různé interpretace mýtu jsou fascinující, protože Kaassassuk dokáže být obětí i mstitelem, směšným i znepokojivým zároveň. Skutečně odpovídá definici mýtu, což je příběh, který je flexibilní a nejednoznačný, a proto se vždy přizpůsobí současným situacím.
Závislý znamená ponižovaný
Houževnatost byla za starých časů důležitou vlastností, lidé v malých komunitách se na sobě cítili velmi závislí. Děsivý příběh Kaassassuka poskytl katarzi lidem, kteří byli ponižováni tím, že byli závislí na druhých.
Sociální společnost v současném Grónsku vyvolala obavy z národní a individuální identity. Kaassassuk se stal symbolem odporu, nicméně mnoho Grónanů považuje násilné a antisociální aspekty Kaassassuku za problematické. I když Grónané pochybují, zda je Kaassassuk platným vzorem v současné společnosti, zůstává atraktivní jako postava síly a odolnosti v dobách změn, popisuje chápání inuitských mýtů web Medium.com.
