Kateřina z Komárova: Česká „Čachtická paní“, která skončila ve věži s okousanými prsty
Když se řekne „krvavá paní“, většině se vybaví Čachtická Alžběta Báthory. Jenže i u nás máme svou...
Již malá děvčátka trénují s kyblíčky na hlavách úděl afrických nosiček nákladů. Tento fenomén převelice zaujal dokonce americkou armádu. Najali vědce z Harvardu, aby zjistili, že „pro člověka ze Západu je nepředstavitelné, že by na hlavě pohodlně nesl 70 % své tělesné hmotnosti a ještě by nespotřeboval téměř žádnou tělesnou energii“. Je to tak, popisuje tanzanské, vlastně obecně africké, zvyky místních tvrdě pracujících žen také český cestovatel.
Na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí) jen závěs dělil spící pacienty a lékaře, jež otop a svíčky dostali, aby se zahřáli. Infekční pacienti měli svá místa, i blázni, které ošetřovali pouze muži. Dal se připlatit „nadstandard“ a někdo měl ošetření zdarma. Pro ošetřovatele byla práce zde doslova za trest.
Josef Jungmann jej označil za „včelu slovonosnou“ a básník Jan Kollár opěvoval slovy: „Jakou slastí plápolalo srdce mé, když jsem z úst pana Presla všecky botanické názvy tak krásně přeložené uslyšel…“ Navzdory tomu potkal Presla smutný konec.
„V Ehime teče z kohoutku mandarinkový džus". Zní to jako legenda, ale v této japonské prefektuře to je skutečnost. Ačkoli to zatím není běžné v domácnostech, takové vysněné kohoutky existují na pár místech včetně „Orange BARu" na letišti v Matsuyamě. Po zaplacení obdržíte kelímek, otočíte kohoutkem a vychutnáváte si super čerstvou mandarinkovo-pomerančovou tekutou lahůdku.
Analýza DNA odhalila otužilou skupinu geneticky odlišnou od Euroasijců a východních Asiatů. Starověká sibiřská oblast nacházející se v okolí řeky Jana byla zřejmě před 30 000 lety domovem neznámé skupiny lidí velmi odolné vůči tamním mrazivým teplotám.
Původní jezuitské „katolické duchovní sanatorium" u kostela svatého Apolináře v Praze na Novém Městě proměnil Josef II., syn Marie Terezie, na institut pro nemocné, staré, sirotky a těhotné ženy, náležitě podporované z veřejných zdrojů. Panovník nechal přestavět budovu na porodnici, která se stala první veřejnou v Praze.
Rod Lobkowiczů je jedním z nejstarších žijících českých šlechtických rodů. Svůj odkaz k české zemi tato rodina hrdě nosí ve svém jméně – odkazuje totiž na malou obec poblíž Mělníka. Historie Lobkowiczů je však mnohem bohatší.
„Ani jsem nedočetl stránku a už jsem byl v limbu.“, „Ta brzda je v limbu."…a tak dále. Napadlo vás někdy zamyslet se nad původem spojení být v limbu? Používáte jej vůbec? A víte, co spojení znamená a odkud se v češtině vzalo? Zkusíme se dotknout dvou teorií.
Česká republika je sice malá svojí rozlohou, ale na počet památek a pamětihodností je velmi bohatá. Představíme si některé z pamětihodností, které rozhodně stojí za návštěvu.
Iohannes Noviforensis byl Němec českého původu. Pracoval pro Jana Lucemburského jako notář, později také pro jeho syna, císaře Karla IV. Po rozepři s ním se uchýlil do Olomouce. Zaalpský protohumanista patřil k horlivým příznivcům vzdělanosti, vlastnil bohatou knihovnu, psal modlitby, básně, podílel se na sepsání latinsko-českého slovníku atd.