Kritická teplota, kterou by trend globálního oteplování neměl překonat, je rozdíl 1,5 °C oproti předindustriální době

Kritická teplota, kterou by trend globálního oteplování neměl překonat, je rozdíl 1,5 °C oproti předindustriální době. S touto hodnotou tedy v posledních letech počítaly prakticky všechny klimatické modely, které se snažily tento problém řešit. Původně to navíc vypadalo, že rozdíl jednoho a půl stupně sice není radno překonat, v případě nouze je však možné se vrátit zpět do běžných hodnot. Studie zveřejněná začátkem letošního října v časopise Nature však ukazuje, že tento návrat není až tak samozřejmý, jak se původně zdálo.

Přečtěte si také

El Niño nabírá na síle, výzkumy hovoří, že do roku 2050 přejde v globální katastrofu

12. 10. 2024

Ukázkovým příkladem dopadů zvyšování teploty je hurikán Milton

Autoři nového výzkumu zjistili, že i když se teploty vrátí zpět pod 1,5 °C, mnohé dopady na klima – například zvyšování hladiny moří a tání permafrostů –- budou přetrvávat po další staletí až tisíciletí. Vědci dokázali vypočítat, že za každých 10 let, kdy teplota na Zemi zůstane nad touto hranicí, se hladina moří zvýší přibližně o 4 cm. I malé zvýšení mořské hladiny může vést k nebezpečnějším záplavám při hurikánech a přívalových deštích. Podobné scénáře můžeme vidět například i na Floridě, kde v současné době řádí hurikán Milton a kde je dnes hladina moře o několik centimetrů vyšší než v roce 1950.

Od uzavření Pařížské dohody o klimatu v roce 2015 si světoví lídři slibují, že se pokusí udržet nárůst globální teploty na 1,5 °C. Tento cíl zůstává v platnosti i dnes, přestože se zemím nedaří omezit spalování fosilních paliv: Podle březnových pozorování na havajské observatoři Mauna Loa roste koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře rekordním tempem. Ve zvláštní zprávě OSN z roku 2018 však vědci a klimatičtí modeláři zpopularizovali kontroverzní myšlenku: státy by mohly dočasně „překročit“ stanovený cíl a v budoucnu teploty opět snížit.

Věda naráží na limity současných technologií

Techniky přímé zachycování emisí ze vzduchu nebo jiné formy odsávání uhlíku z atmosféry by podle vědců mohly ochladit Zemi zpět i v situacích překonání předindustriální úrovně o 1,6 až 1,7 °C. Jelikož pak koncentrace zplodin v atmosféře stále stoupají, jeví se myšlenka překročení klimatických cílů nejen jako lákavá, ale možná už i nezbytná.

V roce 2022 analyzoval deník The Washington Post 1 200 cest k dosažení 1,5 °C, přičemž zjistil, že neexistují žádné cesty s „rozumnými“ předpoklady o technologickém vývoji, které by nezahrnovaly nějaký druh překročení. Vědci však začali varovat, že překročení našich klimatických cílů a následný návrat k nim není totéž jako jejich dodržování. Výše zmíněná studie totiž uvádí, že se s těmito následky můžeme vypořádávat celá století až tisíciletí. Dopady tohoto ustalování zpět do normálu by pak byly znatelné po celém světě, například v podobě vymírání živočišných druhů. Takový zásah do přírody by bylo možné zvrátit jen stěží.

Stávající cíl je nesplnitelný. Co tedy bude s planetou dál?

Podobné scénáře predikují i další nové studie. Výzkum z letošního srpna publikovaný v Nature Communications přišel s informací o tom, že každá desetina stupně nad hranici 1,5 °C zvyšuje pravděpodobnost vyvolání bodu zvratu (tedy situace, z níž už není cesty zpět) o 1 až 1,5 %. Experti se navíc začínají shodovat na tom, že zpětné ochlazení planety nemusí být technicky proveditelné. Většina navrhovaných technologií sice funguje v rámci kontrolovaných experimentů, při plošném nasazení po celé planetě však prakticky nemá šanci uspět.

Jedno je již dnes jasné: globální oteplování míří k překonání hranice 1,5 °C. Již jsme absolvovali dvanáctiměsíční období, během něhož teplota tuto hranici překročila, a na začátku roku 2030 bude nad tímto limitem dokonce několik let v kuse. Ačkoliv politici zatím tvrdí, že je situace pod kontrolou, dříve či později si budou muset přiznat pravdu. Co se ale stane dalším klimatickým cílem, zůstává záhadou.