Zíváme a sníme a věda stále tápe, proč to tak je. Hypotézy dnes mluví o ochlazení mozku
Foto: Morgan Show / Shutterstock
více než 5 min
Zívání je dodnes záhadou, která mate vědce i laiky. Zívají lidé i zvířata, ale proč? Nejnovější výzkumy ukazují, že jeho nakažlivost souvisí s empatií — a ženy jsou k ní náchylnější. A podobně neprobádané zůstávají i sny.
Reklama
Zívání je jedním z nejpodivnějších projevů našeho těla. Vědci už dávno vyvrátili, že by šlo jen o způsob, jak tělu dodat kyslík. Hypotézy dnes mluví spíš o ochlazení mozku nebo signálu k probuzení. Největší záhadou je ale nakažlivost. Stačí zívnutí vidět nebo slyšet a často mu neodoláme. Zajímavé je, že tento jev se zřejmě váže k naší schopnosti empatie, a ženy jsou podle výzkumů k „nákaze“ zíváním citlivější než muži. Stejně nevyzpytatelné zůstávají i sny. Proč nám mozek během spánku promítá neskutečné příběhy, když by mohl jen odpočívat?
Marie, Pepa, koza Líza nebo kočka Micka – spojuje je zívání
Zívání je jedním z nejzáhadnějších mimovolných projevů chování pozorovaných v živočišné říši. Zívají téměř všichni obratlovci, od lidí a psů až po ptáky a dokonce i ryby. Vědci se však stále nemohou shodnout na tom, proč to děláme.
Tak to asi není
Nejpopulárnější teorií bylo, že zívání pomáhá zvyšovat hladinu kyslíku v krvi. Řada studií však tuto teorii vyvrátila a ukázala, že příjem kyslíku se při zívání významně nezvyšuje. Pokud zívání není o kyslíku, jaký je pak jeho účel?
Jedna hypotéza naznačuje, že zívání pomáhá regulovat teplotu mozku, ochlazovat ho a zlepšovat duševní funkce. Další myšlenka je, že zívání zvyšuje bdělost a působí jako signál pro mozek a tělo, že je čas se probudit.
Nezívej, začnu také!
Nejpodivnějším aspektem zívání je však jeho nakažlivost. Vidění, slyšení nebo i pouhé pomyšlení na zívání ho může mimovolně spustit. Tento efekt je tak silný, že i některá zvířata se mohou „nakazit“ zíváním od lidí.
Zíváme, ještě než se narodíme
Nakažlivé zívání se mohlo vyvinout jako mechanismus sociálního propojení, který pomáhá skupinám synchronizovat spánkové cykly nebo zvyšovat bdělost v nebezpečném prostředí. Pokud je to ale pravda, proč zíváme i když jsme sami? A proč plody zívají už v děloze? Zívání zůstává jednou z největších biologických záhad.
Výzkumy jdou však ještě dál
V tomto novém výzkumu vědci zjistili, že v nakažlivém zívání existuje rozdíl mezi pohlavími a naznačují, že souvisí s empatií.
Studie spočívala ve třech výzkumnících, kteří si všímali výskytu zívání u lidí kolem sebe v jejich každodenním životě, ať už v práci, ve vlaku nebo když seděli vedle člena rodiny. Každé zívnutí a nákaza, kterou způsobilo, byly řádně zaznamenány a přidány do databáze – celkem zaznamenali 1461 případů nakažlivého zívání. Po čase se vědci podívali na data a zjistili potvrzení některých dřívějších zjištění, např. že nákaza zíváním je pravděpodobnější, když mají zúčastnění lidé užší sociální vazby – například vidění zívání přítele s větší pravděpodobností vyvolá napodobování zívání než vidění cizího člověka. Zjistili však také něco, co dříve nebylo zaznamenáno, a to, že ženy jsou mnohem náchylnější k nákaze zíváním než muži.
Výzkumníci teoretizují, že rozdíl mezi pohlavími souvisí s empatickými schopnostmi – ženy mají podle nich přirozeně větší sklon vcítit se do ostatních, zejména do těch, kteří jsou jim blízcí. Někteří se domnívají, že nakažlivé zívání je založeno na empatii – když vidí někoho jiného zívat, ostatní lidé „cítí“ jeho únavu, což je vede k jejich opětnému zívání.
Živé sny někdy provokují k otázce, co nám mozek říká
Spíme, abychom si odpočinuli, proč nás tedy ruší sny?
Lidé a mnoho zvířat zažívají živé, často divoké sny, ale vědci stále plně nechápou proč. Spánek sám o sobě je zjevně nezbytný pro přežití, pomáhá při konsolidaci paměti, detoxikaci mozku a obnově energie. Proč ale náš mozek vytváří propracované scénáře snů, místo aby jen odpočíval?
Někteří vědci se domnívají, že sny pomáhají s řešením problémů, simulují výzvy reálného světa, aby mozek mohl „procvičovat“ řešení. Jiní tvrdí, že sny jsou formou emočního zpracování, které umožňuje mysli zpracovávat strachy, úzkosti a minulé zkušenosti způsobem, který je méně hrozivý než realita. Největší záhadou však je, proč jsou sny často tak nelogické a surrealistické.
Pokud snění slouží evoluční funkci, proč nejsou sny praktičtější? Proč sníme o létání, pronásledování nemožnými tvory nebo ztrátě zubů, místo abychom procházeli realistickými scénáři přežití? A pak je tu lucidní snění, ve kterém si lidé uvědomují, že sní, a mohou ovládat své snové prostředí. Pokud mají být sny pasivními procesy, proč mozek někdy umožňuje vědomou kontrolu? I když existuje mnoho teorií, skutečný evoluční účel snění stále chybí.
Řada teorií, ale žádný jasný výsledek
Složité teorie vysvětlují, že si ta část mozku, která ovládá zrak, pomocí snů udržuje nad centrem ovládání zraku kontrolu. Doslova se uvádí, že sny brání vizuální oblast před převzetím a zpracováním vstupů z jiných smyslů. Podle vědců zkušenosti v průběhu života přetváří mapu mozků a neurony si vytyčují svá území (například, slepci si rozvinou ostatní smysly).
Když mozek spí, chybí mu vizuální informace a tak si je ve fázi REM spánku pomocí snů vytvoří. V REM fázi se také paralyzují hlavní svaly, aby člověk nemohl prožívat to, co přináší sny. Sny tak brání v mozku své zrakové teritorium.
Tuto teorii trochu popírají krtci, kteří mají rovněž sny, přestože si zrakové centrum v mozku nemusí bránit. To by podle vědců mohlo být tím, že evoluce je jednoduše ještě této schopnosti nezbavila, přestože zrak nepoužívají. Jejich předci byli totiž hmyzožravci, kteří měli normální oči. Když se část těchto savců adaptovala na podzemní život, oči se jim postupně zmenšovaly a ztrácely funkci.
Celá věda okolo snů zatím řeší, proč sníme a další otázkou je, o čem sníme. O tom zase příště.
