Jak lidé trávili volný čas ve středověku. Jejich zábava byla drsná, tohle by dnes neprošlo
Foto: Pexels
3 min
Svítání, pole, únava a brzký spánek. Takhle si středověký den představuje většina z nás. Realita byla ale pestřejší, než by se zdálo, a také podstatně hlučnější. Lidé si totiž dokázali udělat čas na zábavu, která by se dnes setkala s pořádným pohoršením.
Reklama
Kolik volna měl středověký člověk
Dovolená v dnešním smyslu neexistovala a sobota byla běžným pracovním dnem. Přesto se ve 14. století v průměru pracovalo jen zhruba 150 dní v roce. Kromě nedělí se nesmělo pracovat ani o četných svátcích, které církev postupně zapsala do kalendáře. K tomu přibývaly svatby a oslavy narození dětí, jež se klidně vlekly celý týden.
A jak lidé volný čas trávili?
Pro mnohé vedla cesta do krčmy. Středověk byl k pití mnohem shovívavější než dnešek a ostudu si nadělal málokdo, protože to s alkoholem přeháněl takřka každý. Pivo se pilo i doma, jelikož prošlo varem a bylo zdravotně bezpečnější než voda z řeky nebo studny. Dostávaly ho běžně i děti.
Lidé měli rádi také hudbu a tanec. Vesnice si sice nemohly dovolit profesionály jako šlechtické dvory, ale amatérů, kteří si zahráli a zazpívali pro radost, bylo všude dost.
Falešné kostky a vesnická řež
Hazard provází lidstvo odjakživa a středověk nebyl výjimkou. Oblíbené byly kostky vyráběné ze zvířecích kostí. Podvádělo se i tehdy: rentgen u několika zkoumaných kusů odhalil drobná rtuťová závaží, která zřejmě pomáhala kostce dopadnout na požadované číslo. Nález pochází ze dna Temže v Londýně z 15. století a dnes je uložen v londýnském muzeu.
Kostky ale nebyly jedinou zábavou. Lidé také soutěžili v tom, kdo dál hodí nějaký těžký předmět nebo kdo se strefí do cíle. Například v Anglii se házelo koňskou podkovou. Některé hry přitom už v sobě nesly zárodky dnešního fotbalu a golfu.
V západní Evropě se čas od času utkaly dvě sousední vesnice v zápase, jehož cílem bylo dopravit míč k branám kostela soupeře. Jako míč často posloužil nafouknutý a zašitý vepřový měchýř. Pravidla neexistovala: zapojit se mohl každý, hřiště nikdo nevyměřil a fauly byly neznámým pojmem. Představte si, že míč nepředáte týmům, ale hodíte ho do davu a necháte hráče, ať se o něj poperou.
Stalo se, že při takovém středověkém rugby někdo přišel o život. Opakované zákazy panovníků hry přesto nezastavily. Angličtí králové jako Eduard II. či Eduard III. zakazovali fotbal i hazard nejen kvůli násilí, ale i proto, že chtěli, aby poddaní raději trénovali povinnou lukostřelbu pro potřeby vojska.
Co z toho plyne dnes
Středověká zábava působí z dnešního pohledu drsně, a přitom odhaluje známé lidské touhy: společnost, hudbu, soutěžení i riskování. Nakolik se naše víkendy od těch dávných vlastně liší, je otázka k zamyšlení.
