Holandský řízek býval hvězdou školních jídelen. Lidé ho milují dodnes
Křupavý obal, šťavnaté maso a rozteklý sýr uvnitř. Holandský řízek patřil za socialismu mezi nejoblíbenější jídla školních jídelen i závodních kantýn. Dnes se vrací jako retro hit, jenže ne každý „holanďák“ chutná stejně dobře jako kdysi.
Retro klasika, na kterou Češi nezapomněli
Stačí vyslovit slovo „holanďák“ a většině lidí se okamžitě vybaví školní jídelna, hliníkový příbor a bramborová kaše. Holandský řízek patřil v době socialismu mezi stálice československého stravování a dodnes má mezi Čechy téměř kultovní postavení.
Přitom s klasickým řízkem nemá mnoho společného. Ve skutečnosti jde o směs mletého masa, sýru a koření, která se obalí v trojobalu a osmaží dozlatova. Výsledkem je něco mezi karbanátkem a řízkem. Právě tahle kombinace si získala celé generace.
Obliba holandského řízku byla obrovská hlavně proto, že šlo o poměrně levné, syté a jednoduché jídlo. Výborně se hodilo pro velkokapacitní vaření v jídelnách, závodních kuchyních i restauracích.
Proč vlastně „holandský“?
Mnoho lidí si dodnes myslí, že pokrm pochází z Holandska. Ve skutečnosti jde ale o čistě československou specialitu. Název pravděpodobně vznikl kvůli použitému sýru eidam, který má původ právě v nizozemském městě Edam.
Holandský řízek se začal výrazněji objevovat hlavně v druhé polovině 20. století. Největší boom zažil během socialismu, kdy se stal symbolem školních jídelen a závodního stravování.
Tehdy totiž kuchyně fungovaly podle přesně daných norem ČSN - Československých státních norem. Ty určovaly nejen gramáže, ale i přesné technologické postupy. Díky tomu chutnal holandský řízek téměř stejně v Praze, Ostravě i malé vesnické jídelně. Normy byly v socialistickém stravování naprosto zásadní. Stanovovaly, kolik masa musí být v pokrmu, jaký sýr se použije i jak má být jídlo připravené. Pro veřejné stravování existovaly speciální předpisy pro hotová jídla a polotovary.
Hvězda školních jídelen
Ve školních jídelnách patřil holandský řízek mezi nejoblíbenější jídla vůbec. Děti ho často vnímaly jako příjemnou změnu vedle univerzální hnědé omáčky, mléčných polévek nebo různých nákypů, které byly symbolem tehdejšího školního stravování.
Typická kombinace byla jasná: holandský řízek, bramborová kaše a kyselá okurka. Někde se podával i s vařenými bramborami nebo salátem, ale kaše zůstala klasikou. Velkou výhodou bylo, že se dal připravit relativně rychle a zasytit velké množství lidí. Navíc díky sýru působil „slavnostněji“ než obyčejný karbanátek.
Mnozí dodnes vzpomínají, že právě holandský řízek byl jedním z mála jídel, na které se ve školní jídelně opravdu těšili.
Dnešní polotovary už často nejsou ono
Popularita holandského řízku přetrvala i po revoluci. Dnes se běžně prodává jako mražený nebo chlazený polotovar v supermarketech. Jenže právě tady bývá problém.
Levnější výrobky často obsahují minimum masa, hodně náhražek, vody nebo separátu. Chuť pak s původním „holanďákem“ ze starých receptur nemá moc společného. Některé polotovary navíc připomínají spíš smaženou hmotu než poctivý řízek. Gastro weby i milovníci retro kuchyně se shodují, že nejlepší chuť má domácí holandský řízek připravený podle starých receptur a původních norem ČSN.
Základem je kvalitní vepřové maso, výrazný eidam a poctivé smažení. Právě jednoduchost totiž dělá tenhle pokrm výjimečným.
Nejlepší je stejně ten domácí
Ať už si někdo pamatuje holandský řízek ze školy, z hospody nebo od babičky, většina lidí se nakonec shodne na jednom: nejlepší je ten domácí. Každá rodina má vlastní recept. Někdo přidává více sýru, jiný česnek nebo pažitku. Někteří používají bůček, jiní libovější maso. Právě v tom spočívá kouzlo české kuchyně.
Holandský řízek možná vznikl jako obyčejné jídlo pro masové stravování, ale postupem času se stal jednou z největších českých retro klasik. A i když dnes existují modernější a zdravější recepty, vůni čerstvě usmaženého „holanďáku“ s bramborovou kaší odolá jen málokdo.