Zázračná adaptace aneb Jak se zvířata přizpůsobují extrémním podmínkám
Foto: Gentoo / Depositphotos
4 min
Většina živočichů se dokázala více či méně přizpůsobit klimatickým podmínkám, ve kterých žijí. Přesto však v rámci zvířecí říše existuje hned několik případů, kdy organismy za svou adaptací ušly skutečně úctyhodný kus cesty.
Reklama
Živočichové žijící v extrémních klimatických podmínkách prakticky neustále fascinují vědce a odborníky z celého světa, jelikož jsou klíčem k pochopení složitých interakcí a mechanismů této jejich přizpůsobivosti. Pouze několik zástupců zvířecí říše však v tomto ohledu stojí skutečně za povšimnutí. Poznáte některé z nich?
Zubatice obecná
Zubatice obecná je zástupcem hlubokomořských ryb, které obývají biotopy v hloubkách mezi 200 a 2000 metry pod hladinou moře. V těchto oblastech jsou mnohdy extrémně nízké teploty a naopak obrovský tlak vody, který by většinu nepřizpůsobivých organismů nekompromisně rozdrtil. Zubatice se však svou stavbou těla na tyto podmínky adaptovala prakticky bez sebemenší chybičky. Její velké ostré zuby jsou klíčové pro chytání kořisti za špatných světelných podmínek a tvar těla jí pomáhá šetřit energii tím, že snižuje odpor vzduchu. Bioluminiscenční orgány pak zubatici pomáhají nejen v lákání kořisti, ale i v komunikaci s ostatními rybami. Pevná schránka ji pak chrání před vlivem okolního tlaku.
Tučňák císařský
Tento druh tučňáka patří k nejvíce fascinujícím tvorům na světě. Tučňáci císařští žijí v oblasti Antarktidy a jsou největší ze všech zástupců svého druhu. V zimě dokážou přežít v extrémně nízkých teplotách až minus šedesát stupňů Celsia. Stejně dobře pak snáší i nárazový vítr o rychlosti 200 kilometrů za hodinu a statečně odolávají také vánicím, ledovým bouřím a dalším extrémům polárního počasí. Tuto odolnost jim zajišťuje zejména silná vrstva peří, která dokonale izoluje jejich tělo na vzduchu i ve vodě. Tučňáci si navíc navzájem pomáhají shlukováním do obrovských skupin, ve kterých dochází k zamezení prakticky veškerých tepelných úniků.
Skákavka himálajská
Zástupce z řad členovců s latinským názvem Euophrys omnisuperstes dosahuje délky sotva pár milimetrů. Přesto jde o pavouka, který svou odolností předčí kdejaký vyvinutější organismus. Žije v extrémních nadmořských výškách, a to právě i na vrcholku nejvyššího pohoří světa, a obvykle si hoví v oblastech s nižším obsahem kyslíku v atmosféře. Skákavky přežívají v drobných skalních štěrbinách, kde se živí drobným hmyzem a dalšími mikroorganismy. Podle potřeby pak dokáží regulovat svou tělesnou teplotu, takže se mohou velmi snadno snést z hor až hluboko do údolí, a za pomoci vzdušných proudů pak následně vystoupat i zpět.
Vampýrovka hlubinná
Upíří chobotnice neboli vampýrovka hlubinná (Vampyroteuthis infernalis) žije v hlubokých mořských vodách bez přístupu kyslíku i slunečního světla. Má černé až světle načervenalé želatinové tělo a osm ramen lemovaných výběžky podobnými trnům. Klíčovou schopností tohoto druhu chobotnic je přepínat mezi aerobním a anaerobním metabolismem na základě dostupnosti kyslíku. Chobotnice upíří vykazuje také bioluminiscenci, kterou využívá k obraně i k lovu. Pozoruhodný je také její způsob rozmnožování. Samice upíří chobotnice si uchovávají spermie od mnoha různých samců, což umožňuje oplodnění až během optimálních podmínek pro líhnutí, a to hned v několika cyklech. Kombinace těchto faktorů pak dovoluje této vampýrovce přežívat v prostředí, které by bylo pro většinu ostatních organismů smrtelné.
Želvušky
Želvušky se řadí mezi mikroskopické bezobratlé živočichy, kteří dotáhli adaptaci extrémním podmínkám skutečně k dokonalosti. Stavba jejich těla jim umožňuje přejít do režimu kryptobiózy, během níž tělo vypne veškerou metabolickou aktivitu a stane se nečinným. V tomto stavu pak želvušky přežijí celé roky bez nutnosti přijímat potravu i tekutiny. Jejich metabolismus pak obsahuje speciální proteiny, které jsou schopny opravit DNA poškozenou například radioaktivním zářením. Ani zde pak nechybí vysoká odolnost vůči teplotám a tlakům. Vědci jsou tímto organismem naprosto fascinováni a věří, že jejich další výzkum by mohl vést k pokrocích v oblasti vesmírných technologií, medicíny či ochrany životního prostředí.
