Ptáci dokáží migrovat desetitisíce kilometrů. Tajemství jejich špičkové navigace spočívá především v magnetickém poli

Jak stěhovaví ptáci vědí, kam letí? Některé z jejich navigačních nástrojů jsou lidem dobře známé, zatímco jiné fascinující signály teprve poznáváme. Pojďme se nyní ponořit do tajů velkých hejn migrujících ptáků, a poodhalit tak tuto velkou navigační záhadu.

Jako lidé mnohdy poznáme svou oblíbenou restauraci s rychlým občerstvením jen na základě čichu. Jindy se pro změnu orientujeme v neznámém prostředí podle klíčových orientačních bodů. V případě skupinových výletů je pak za výsledný směr zvolen zpravidla ten, který odsouhlasí většina. Tyto a jiné metody pak pro orientaci využívají nejen lidé, ale i ptáci. A dokáží toho i mnohem víc.

Přečtěte si také

Zvířata: Fakta, o kterých jste neměli ani tušení

26. 9. 2023

Základním orientačním prostředkem je magnetické pole Země

Magnetosféra je jako obrovský neviditelný silový štít, který obklopuje naši planetu a chrání ji před nebezpečným slunečním zářením. Zatímco pro nás lidi je zemský magnetismus bez patřičných přístrojů jen velmi těžko postřehnutelný, migrující zvířata jej vnímají poměrně intenzivně. Ptáci tak mají ve své výbavě něco jako vnitřní kompas, který jim umožňuje rozpoznat drobné nuance a odchylky v magnetickém poli, a tím tak určit jejich aktuální polohu a směr letu. Vědci však na tato zjištění přišli pouze v rámci experimentů v kontrolovaných laboratorních podmínkách, a není tak příliš jasné, zdali se na vliv magnetismu ptáci spoléhají i při svých migračních tazích. Už jen zjištění, že jsou tyto vlny schopni zachytit, však přináší vědě velmi cenné informace pro další bádání.

Když nevíš kudy, leť za nosem – tedy za zobákem

Řada ptáků, například z řad mrchožroutů, má poměrně dobře vyvinutý čich. Ten používají například k hledání potravy, ale také pro sledování tzv. pachové mapy, kterou si vytvářejí obraz o svém okolí. Díky tomu mohou často snadno trefit do hnízda bez nutnosti kontroly zrakem či jinými smyslovými vjemy. Odborné studie zaměřené na vztah mezi čichem a migrací pak odhalili, že ptáci s omezeným čichem se při dlouhých letech orientují hůře než jejich protějšky s lépe vyvinutým čichem. Z toho vyplývá, že pro navigaci může být dokonalý čichový systém velmi důležitým parametrem.

Orientační body jako drobky chleba

Zrak je jedním z nejsilnějších nástrojů většiny ptáků. I díky tomu tak mohou během letu rozpoznávat jednotlivé krajinné prvky, které jim slouží k orientaci. Zatím ale není jasné, jakým způsobem si tyto body zakreslují do své paměti. Existují názory, že ptáci disponují obecnou, nejednotnou mapou klíčových oblastí, nicméně podle některých jsou ptačí mapy mnohem propracovanější než například navigační systém Google Maps. Tažní ptáci si pak možná po vzoru Jeníčka a Mařenky z těchto orientačních bodů vytváří vlastní trasu, po které se pohybují. Ani v tomto směru však vědci zkrátka nemají jasnou odpověď.

Davová psychóza funguje i na obloze

Koordinace pohybu je dalším známým faktorem ovlivňující migraci ptáků. V těchto vzorcích chování však stále panuje řada neznámých a nekontrolovatelných proměnných. Velkou pomoc při výzkumu v tomto ohledu představují matematické modely a simulace. Za pomoci výkonných počítačů lze dnes sestavit komplexní softwarové programy, které dokáží predikovat přístup hejna k různým věkovým kategoriím ptáků. Díky tomu lze například vypočítat odhadovanou délku letu i počet přestávek na trase. Na základě těchto měření si tak vědci potvrdili, že i u ptáků platí, že hejno je zpravidla řízeno staršími, zkušenějšími jedinci, kteří udávají nejen směr, ale i tempo letu.

Přečtěte si také

Tajemní žraloci z hlubin žijí i 400 let a disponují neuvěřitelnou odolností vůči rakovině

2. 11. 2023

Signály od samotného vesmíru

Ptáci možná sloužili jako inspirace pro dávné mořeplavce, kteří ke své navigaci používali hvězdy na noční obloze. Ta je totiž velmi užitečným orientačním bodem, který je přístupný ze všech koutů planety. V průběhu minulého století bylo provedeno několik pokusů, které měly schopnost tažných ptáků poznat jednotlivá souhvězdí ověřit. Výsledky průzkumu pak naznačovaly, že změna oblohy v planetáriu, ve kterém byli ptáci vypuštěni, vyvolala i změny jejich dráhy letu. Je tak možné, že tato zvířata skutečně využívají hvězdné mapy k navigaci.

Výše zmíněné nástroje jsou pouze těmi metodami, o kterých víme, že s nimi ptáci dokáží pracovat. Je ale možné, že se tajemství jejich precizní navigace ve skutečnosti ukrývá v nějakém dalším, dosud nepopsaném jevu. Výzkum tak neustále probíhá a je snad jen otázkou času, než vědci najdou jednoznačnou odpověď.