Záhadná vodní stavba s 3500 schody pod zem byla stvořena za jedinou noc

Záhadná vodní stavba s 3500 schody pod zem byla stvořena za jedinou noc

Foto: artapartment / Shutterstock

Aktualizováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

V Evropě vnímáme studny jako ryze utilitární technická díla. Zkrátka díra kolmo do země. Kope se nebo vrtá tak dlouho, až se narazí na hladinu spodní vody, popisuje ředitel World Trend.

„O výtvarném umění můžeme uvažovat jen v souvislosti s nadzemní částí – kovanou renesanční mříží nebo třeba vyřezávaným dřevěným přístřeškem s rumpálem,“ píše na úvod své eseje ředitel World Trend RNDr. Aleš Krejčí, CSc.

Chrám vody

„V Indii je však často i podzemní část architektonicko-sochařským dílem, chrámem vody. Studny se stavěly jako schodovité – k vodě se tedy sestupovalo pod zem. Jde především o aridní oblasti Indie západně od Dillí na území dnešních států Rádžastán a Gudžarát. Odhaduje se, že v těchto dvou státech bylo vybudováno přes 3000 schodovitých studní. V hindštině se jim říká baoli,“ upřesňuje dr. Krejčí. Podle místní pověsti studnu postavili duchové za jedinou noc. Studniční stavby se začaly budovat už ve 4. století.

Aridní podnebí, také suché podnebí je podle Köppenovy klasifikace podnebí takový typ podnebí, kde je roční úhrn srážek nižší než roční hodnota výparu. (cs.wikipedia.org)

3500 schodů k vodě. Chand Baori (Čand baoli/baori) u Džajpúru, Indie. Fotka od Muslianshah Masrie / Shutterstock

Baoli (baori) stará 12 století

Všechny dosud popisované baoli jsou „zářezového“ typu. Méně běžné jsou baoli „kráterového“ typu. Kráterem je stěna čtyřboké pyramidy, zanořené špicí hluboko pod terén. Nejlepší představitelem tohoto typu je Čand baoli v Abhaneri v Rádžastánu (asi 95 km od Džajpuru) z 8. – 9. století. Jejích 13 nízkých pater se z půdorysu téměř 40 x 40 metrů zužuje směrem do hloubky 20 metrů fascinujícím geometrickým systémem kamenných schodišť (celkem asi 3500 schodů). Na severní stěně baoli se tyčí vícepatrová sloupová chodba se dvěma vystupujícími balkony – do šestého patra schodišť zdola zůstalo její zdivo asi původní, vyšší části pocházejí z pozdější dostavby či úpravy.

Zákaz, úpadek a znovuvzkříšení

Zlatý věk schodovitých studní skončil v 19. století upevňováním britského koloniálního panství. Britská správa nebyla spokojena s hygienickou úrovní v Indii. Zaváděla vodní pumpy s rozvodem vody trubkami a přístup do podzemních baoli prostě zakázala. Společenské a náboženské aktivity těchto míst zanikly, studny chátraly, některé byly zasypány hlínou nebo odpadky. Jako archeologické památky a turistické atrakce byly vzkříšeny až v poslední třetině 20. století.

Reklama
Reklama