Vymýtání čarodějnictví v Salemu v roce 1692: Mnoho lidí přišlo o život, biti na tom ale byli i psi
Foto: PantherMediaSeller / Depositphotos
4 min
O metodách vymýtání čarodějnictví v Salemu je toho známo mnoho. Na co se ale zapomíná, je fakt, že podobně jako lidé trpěli i nejlepší zvířecí přátelé člověka. A to proto, že mnoho čarodějnic vypovědělo, že se jim ďábel zjevil právě v tomto ztělesnění.
Reklama
Minimálně 25 lidských obětí
Když nastalo vymítání čarodějnictví v Salemu, z praktikování černé magie bylo obviněno mnoho lidí, z toho devatenáct jich bylo popraveno oběšením, jeden člověk byl utlačen k smrti. Dalších sto padesát lidí bylo uvězněno v otřesných podmínkách. Tyto podmínky byly neslučitelné se životem pro dalších pět lidí, kteří byli nevinní.
V Salemu, v 17. století, již psi byli nedílnou součástí lidského života, chránili své pány i jejich majetek a také jim pomáhali při lovu. Jenže měli jednu nevýhodu, byli často označováni jako ztělesnění ďábla, a to se spoustě těchto dnešních mazlíků stalo osudným.
Psi vlastně byli označováni za posluhovače nebo ztělesnění ďábla mnohem dříve, do salemské kultury se tato pověra pouze přenesla. Zdá se, že jako první zmínka je pověra o psu jménem Boy, který patřil princi Rupertovi, který si získal své jméno během jedné z občanských válek v Anglii. Věřilo se, že pudl Boy umí měnit podobu a zastával i funkci proroka, aby svému pánovi pomáhal. A tak vznikla pověra, že psi mají nadpřirozené schopnosti, a musejí tedy být spolčeni s ďáblem.
Pes jako ztělesnění ďábla
Ačkoli z oficiálních záznamů nemůžeme vyčíst zmínku, že psi byli odsouzeni za čarodějnictví, stojí v nich, že obvykle stáli po boku čarodějnice. Věřilo se, že pes plní rozkazy čarodějnice kvůli tomu, že je přisluhovačem ďábla, nebo dokonce že stál po boku čarodějnice, protože to byl samotný ďábel.
Jakmile došlo na soudy s čarodějnicemi, spousta lidí tvrdila, že psi byli spolčeni s ďáblem, a spousta dalších lidí tomu uvěřila jako jediné možné pravdě.
Ukázkovým případem je případ Susanny Martinové, která byla vdovou a ve svých 71 letech byla nařčena z provozování černé magie. Ačkoli nebyly dostatečné důkazy, 16. května roku 1692 jistý John Kimball, kterému tehdy bylo 45 let, řekl, že vdova na něj poštvala psíčka.
Tato žena způsobila, že se přede mnou objevilo černé štěně, v době, kdy jsem byl sám v lese. Byl jsem vyděšen, štěně to bylo velké, myslel jsem, že mi prokousne hrdlo. Pes zmizel až tehdy, když jsem se začal modlit,
stěžoval si u soudu, což vedlo k odsouzení ženy jako dostatečný důkaz její viny.
U soudů se vedly další řeči o tom, že psi jsou ztělesnění ďábla či jeho přisluhovači, což vedlo k veřejné nenávisti vůči těmto zvířatům.
Je pověra o úmrtí dvou psů založena na pravdě?
Traduje se, že během honu na čarodějnice byli také usmrceni nejméně dva psi. Oficiální soudní svědectví to však nedokazují. Nicméně úmrtí dvou psů se stalo nedílnou součástí příběhů o Salemu a hrůzách, které se v něm odehrály.
Historička a badatelka Marilynne K. Roachová vydala v roce 2002 knihu o Salemu, která obsahovala zdokumentované rozhovory s dívkami. Ty uvedly, že viděly, jak jeden čaroděj jménem John Bradstreet očaroval psa, a ten pes byl následně zabit.
Nemáme se o co opřít, nicméně příběhy to jsou děsivé, například když jedna otrokyně upekla koláč, do kterého přimíchala moč čarodějnic a poté ho naservírovala psovi, aby ho proklela.
Psi jsou nedílnou součástí pověr a legend o honu na čarodějnice v Salemu. Nejsou však nutně pravdivé, vzhledem k nedostatečným oficiálním informacím. Zda tomu budete věřit, či nikoli, záleží pouze na vás.
Podrobné informace o samotných procesech naleznete v tomto videu.
