V Česku se každý rok utopí 170 lidí. Za třetinu případů může alkohol
Foto: Afanasiev Andrii / Shutterstock
5 min
Stačí jeden horký den, pár piv, pocit, že rybník člověk zná jako vlastní boty, a obyčejné koupání může během několika vteřin skončit tragédií. Česko přitom patří mezi země, kde se lidé topí překvapivě často. Proč si u vody tolik věříme?
Reklama
Voda vypadá bezpečněji, než ve skutečnosti je
Rybník, přehrada nebo řeka působí v létě jako dokonalé místo k odpočinku. Člověk si zaplave, posedí na břehu, dá si něco dobrého a večer se vrátí domů. Jenže statistiky ukazují, že právě zdánlivě obyčejná návštěva vody může mít velmi smutný konec. Podle Vodní záchranné služby ČČK dochází v Česku přibližně ke 170 utonutím ročně. Aktuálnější údaje státních zdravotnických institucí hovoří dokonce o průměru 180 až 200 lidí za rok. Rozdíl souvisí s použitým obdobím a metodikou, na podstatě se ale nic nemění: každý rok u nás kvůli vodě zemřou desítky lidí, kterým by se často dalo pomoci prevencí.
Zarážející je navíc srovnání, které uvádí přímo Vodní záchranná služba. V přepočtu na počet obyvatel se v Česku utopí zhruba dvakrát více lidí než v některých evropských přímořských zemích, například ve Španělsku nebo Velké Británii. Jsme přitom vnitrozemský stát, kde se za koupáním k moři nejezdí každý víkend. Naše rybníky, lomy, přehrady a řeky ale dokážou být stejně nebezpečné.
Největší český problém? „Já to přece zvládnu“
Na tragédiích u vody se přitom opakuje několik stejných scénářů. Člověk přecení své síly, vyrazí příliš daleko, skočí do vody z místa, které nezná, nebo se rozhodne plavat po několika skleničkách alkoholu. A právě alkohol je letos v centru preventivní kampaně Vodní záchranné služby.
Podle jejích údajů je více než 28 procent utonutí spojeno s požíváním alkoholu u vody. Jinými slovy, téměř každý třetí případ má v pozadí alkohol. Nejohroženější skupinou jsou přitom muži ve věku 20 až 39 let. Pro letošní rok proto záchranáři zvolili jednoduché motto:
Nepij, když jdeš plavat!
A právě tady se nabízí trochu nepříjemné zamyšlení nad českou povahou. Máme tendenci některá pravidla považovat za zbytečná, dokud se něco nestane. „Znám ten rybník.“ „Plavat umím.“ „Dal jsem si jen dvě piva.“ „Je to kousek.“ Věty, které znějí naprosto nevinně, mohou v kombinaci vytvořit situaci, ze které už není návratu.
Alkohol totiž neudělá člověka lepším plavcem. Naopak zhoršuje úsudek, koordinaci i schopnost správně vyhodnotit nebezpečí. Člověk navíc může mít pocit, že je odvážnější a zvládne víc, než by zvládl za střízliva. A voda chybu neodpouští.
Muži jsou v tragických statistikách výrazněji zastoupeni
Zajímavé je i rozložení podle pohlaví. Vodní záchranná služba dlouhodobě upozorňuje, že mezi utonulými převládají muži. Stejný trend popisuje také Státní zdravotní ústav, který uvádí, že nejčastěji jde o muže středního a vyššího věku. Mezi rizikové faktory kromě alkoholu patří především přecenění vlastních schopností a zdravotní komplikace.
Tady přitom nemusí jít jen o špatného plavce. Problém může nastat i u člověka, který celý život plave. Studená voda, náhlé ponoření, křeč, vyčerpání nebo zdravotní příhoda mohou změnit situaci během několika okamžiků. Právě proto odborníci doporučují neplavat sám a zbytečně neriskovat ani tehdy, když máme pocit, že máme situaci dokonale pod kontrolou.
Děti nepotřebují „jen na chvíli“ pustit z očí
U dětí je situace ještě zrádnější. Vodní záchranná služba upozorňuje na nárůst tonutí malých dětí a neplavců například v domácích bazénech. Státní zdravotní ústav zároveň připomíná, že u dětí hraje při tonutí velmi často roli nedostatečný dohled.
Největší nebezpečí představuje právě falešný pocit bezpečí. Bazén na zahradě není velká přehrada, dítě je přece jen pár metrů od rodičů a dospělý si může říct, že si jen na chvíli odskočí. Jenže tonoucí dítě nemusí křičet ani výrazně mávat rukama. Může zmizet pod hladinou velmi rychle a bez dramatické scény, jakou známe z filmů.
Proto nestačí být „někde poblíž“. U malých dětí je nutný skutečný dohled a nejbezpečnější je kombinovat ho s dalšími opatřeními, například zabezpečením bazénu.
Voda není nepřítel. Jen si zaslouží respekt
Smyslem podobných varování rozhodně není strašit lidi před koupáním. Voda k létu patří a byla by škoda se jí bát. Problém nastává ve chvíli, kdy ji začneme podceňovat.
Vodní záchranná služba proto doporučuje chovat se u vody s respektem a v případě mimořádné události neprodleně přivolat pomoc. K dispozici je také aplikace Záchranka a tísňové linky 112, 150, 155 a 158. Záchranáři zároveň pořádají preventivní semináře a workshopy zaměřené na prevenci tonutí, záchranu tonoucího a první pomoc.
Možná by ale úplně nejjednodušší pravidlo mohlo znít ještě jinak: když jdeme do vody, nemusíme nikomu dokazovat, co všechno zvládneme. Nemusíme plavat nejdál, skákat z nejvyššího místa ani soutěžit o to, kdo vydrží ve vodě nejdéle. A už vůbec nemusíme kombinovat alkohol s koupáním.
Protože zatímco pivo, skok do vody nebo cesta přes rybník se dají odložit na jindy, druhý pokus na život už člověk dostat nemusí.
