Účel světí prostředky. Když je třeba udělat pořádek v mafii, tak holt teče krev
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Válka mafiánských bossů ohrožovala obchody a nelegální činnosti Lucky Luciana, který pomalu šplhal na vrchol mafiánského podsvětí. Do čela zločineckého syndikátu mu pomohlo odstranění hlav krvavé války.
Reklama
Castellamarská válka
Castellmarská válka představovala krvavý konflikt mezi Salvatorem Maranzanem, který před fašisty utekl do New Yorku, a vládcem Manhattannu, Joem Masseriem, jenž byl v té době považován za „bosse všech bossů“.
Tato válka se datuje mezi lety 1930 a 1931, přičemž je pojmenována podle italského maloměsta Castellammare del Golfo.
Hlavní změnou, kterou Castellmarská válka přinesla, bylo upuštění od tzv. vlády starých kmotrů a přechod na obsáhlejší zločinecký kartel. O tuto změnu se postaral Charles „Lucky“ Luciano, který na základě svých podnětů do války zasáhl, a změnil tím dějiny kriminálního podsvětí.
Lucianův podíl na krvavé válce
Samotná válka byla podnícena několika faktory, které dosti ovlivnily průběh několika následujících let. Šlo o různé události, mezi které patřilo zapojení Maranzana do ilegální distribuce alkoholu, loupeží či hazardních her, čímž samozřejmě vstoupil na hrací pole Joea Masseria.
Na základě těchto Maranzanových „vstupů na cizí území“ se začaly obě strany konfliktu připravovat na válku, ke které nabíraly různé spojence a podporovatele. Maranzano na svou stranu získal sicilské skupiny operující v New Yorku, zastupované Stefanem Magaddinem z Buffala, Joem Aiellem z Chicaga, Salvatorem Sabellou z Filadelfie a různými dalšími představiteli z Deitroitu či Brooklynu.
Masseria na druhé straně sjednotil newyorské neitalské skupiny, do jejichž vyšších vrstev patřil právě Lucky Luciano, Frank Costella či třeba Albert Anastasia.
Tyto dvě strany spolu nesčetněkrát vedly pouliční střety, po kterých zůstaly ulice plné mrtvol. Jakmile tyto boje v ulicích New Yorku již nestačily, začalo se s nájemným zabíjením důležitých členů protějších stran. První obětí tohoto způsobu války se stal Geato Reina, který byl na straně Masseria. Ten se za vraždu Reina pomstil sérií vražd spáchaných na spojencích Maranzana.
Tato válka měla jednu obrovskou nevýhodu pro Lucky Luciana, a to špatný zisk z ilegální činnosti. Luciano musel jednat.
Masové prolévání krve a spor o vládu nad New Yorkem ukončil tím, že naplánoval vraždu představitelů stran tohoto konfliktu. Joea Masseria nechal zavraždit 15. dubna 1931 v restauraci na Coney Islandu čtyřmi muži, kteří do podniku vešli v moment, kdy byl Luciano na toaletě, a Masseria zastřelili.
Nějaký čas poté bylo příměří, neboť se členové Masserianovy strany rozprchli. V této době se trůnu newyorkského podsvětí ujal Maranzano. Jej však nechal Lucky Luciano také zabít, konkrétně 10. září 1931, a to z toho důvodu, že jej Maranzano nechal zapsat na prominentní seznam členů mafie určených k likvidaci.
Zavraždění konkurenčních bossů vedlo k ujmutí vlády nad podsvětím samotným Lucianem, který podle vzoru svého předchůdce zrealizoval sjednocení mafiánských rodin, za účelem stvoření národního zločineckého syndikátu, jehož se stal vůdcem.
