Husákovy děti při pohledu na ně pláčou dojetím. Sběratelé by vám dnes za ně ruce utrhali
Foto: vygenerováno pomocí AI: OpenAI, ChatGPT, redakce
3 min
Husákovy děti si pamatují na chuť těchto lízátek. Byla sladká, tvrdá a když se hodně olízla, nepříjemně vám pořezala jazyk. Malinová byla červená, zatímco oranžová nebo žlutá byla s citrusovými příchutěmi. Že vám ten obal připadá zvláštní? Měl mnoho výhod!
Reklama
Vzpomínky někdy ožívají skutečně okamžitě. Toto lízátko patří k těm, které u generace dnešních padesátníků a čtyřicátníků budí jasné nadšení. Tohle si pamatují! Není snad nikdo, kdo by ho neznal. Stálo totiž pár haléřů, později asi korunu a bylo k sehnání úplně všude.
Atraktivní na něm byl hlavně obrázek; alespoň to tvrdí ti, kteří si pamatují, jak "strašně nutně potřebovali ten s ježibabou".
Obal byl vychytaný
Obal, ve kterém byla tato velmi jednoduchá lízátka zatavena, měl mnoho výhod. Nedalo příliš práce se k lízátku dostat, protože stačilo šikovně rozevřít plastový obal a lízátko vyndat. Když byla lízátka starší nebo trošku roztavená, tak se docela ráda lepila k obalu. Jenže na druhé straně, když jste chtěli lízátko na chvilku odložit, mohli jste ho pěkně znovu do roztrženého obalu vložit. A šup s tím k mamce do kabelky. Nic se nezalepilo a lízátko zůstalo krásně čisté.
Možná tehdy proto toto lízátko patřilo ke sladkostem, které měly maminky docela rády. Nezabraly moc místa v kabelce a s případnou nedolízanou patálií nebylo moc práce.
Pohádkové obrázky
Vzpomenete si na všechny obrázky? Motivy byly skutečně lákavé. Budulínek, perníková chaloupka nebo loupežník s kozlem, někteří vzpomínají také Šípkovou Růženku, čerta s Káčou nebo Karkulku. Prostě česká klasika.
Mimochodem obaly dnes můžete kupovat na aukčních serverech a někteří sběratelé vám za ně utrhají ruce. Kde můžete něco takového doma hledat? Nejspíše přímo ve sbírkách cukrovinkových obalů, které si někteří zakládali. A pokud ne, tak možná s velkým štěstím najdete nějaký obal založený v prastarých pohádkových knížkách.
Obyčejné cukrové lízátko, které řezalo
Popravdě, za těch 25 haléřů to nebyl žádný zázrak. Jednalo se o obyčejné cukrové lízátko s příchutí. Bylo poměrně tlusté, asi půl centimetru a mělo charakteristické čtverečkované otisky, které byly na jazyku velmi příjemné a rozvíjely vůni i příchuť. Když se drsný povrch slízal, už se stával zážitek poněkud dobrodružnějším.
Hmota byla tak tvrdá, že se často slízala do ostrých hran, které vám mohly pořezat jazyk. Ale komu to vadilo, že?
Které bylo nejoblíbenější?
Je to jasné a stejné jako u bonbonů: Nejoblíbenější byla zelená a červená lízátka, která měla nejlepší chuť. Horší to měla žlutá a oranžová, protože o citrusové příchutě nikdo moc nestál. Obrázek neukazoval, jaká barva lízátka se v něm skrývá, vše se vyrábělo na střídačku a náhodně. Ale obal byl z druhé strany průhledný, takže se se barva dala snadno poznat.
