Igráček byl ikonickou hračkou socialismu. Dnes se z něj stal sběratelský artikl

Plastová figurka s kulatou hlavou a úsměvem, kterou navrhli čeští designéři v roce 1976, dnes dosahuje na bazarech cen až 5 000 korun. Zatímco děti si s ní už moc nehrají, dospělí sběratelé pátrají po vzácných edicích. Co dělá z některých kusů cenné kousky a jak poznat, že máte doma poklad?

Na půdách českých domů leží tisíce zapomenutých hraček. Mezi nimi malé plastové figurky s charakteristickou kulatou hlavou – Igráčci, kteří pro generace Čechů znamenají víc než jen kus plastu. Někteří z nich dnes mají hodnotu srovnatelnou s cenou, za kterou by se dala vybavit celá dětská herna.

Od náčrtu Jiřího Kaliny k milionům vyrobených kusů

V roce 1976 dostal designér Jiří Kalina za úkol vytvořit českou odpověď na západní Playmobil. Společně s Marií Krejchovou navrhli jednoduchou figurku se zaměnitelnými doplňky, kterou mohla vyrábět tehdejší Plastimat Polička. První série zahrnovala hasiče, policistu a dělníka – profese, které děti znaly z každodenního života.

„Chtěli jsme hračku, která bude jednoduchá na výrobu, ale zároveň nabídne dětem prostor pro fantazii,“ vzpomínal později Kalina v rozhovoru pro Muzeum hraček v Benešově. A právě tato filozofie – méně je více – se ukázala jako geniální tah.

Které Igráčky dnes stojí tisíce

Ne každý starý Igráček je automaticky poklad. Běžné figurky z masové produkce 80. a 90. let mají hodnotu spíš sentimentální. Ale existují výjimky, po kterých sběratelé skutečně pátrají:

• Limitované edice z 70. let – zejména první série s originálním balením (cena 3 000-5 000 Kč)
• Chybové varianty – figurky s nesprávnou barvou dílů nebo špatně vytisknutým obličejem (2 000-4 000 Kč)
• Speciální profese – například zubař, veterinář nebo filmař, kterých se vyrobilo méně kusů (1 500-3 000 Kč)
• Kompletní sety s příslušenstvím – zejména s vozidly a stavebnicemi v původních krabicích (4 000-8 000 Kč)

„Nedávno jsem na aukci prodal kompletní set Igráček Hasičská stanice z roku 1978 v neotevřeném balení za 7 200 korun. Kupující byl sběratel z Německa,“ říká Martin Novotný, který se obchodování se starými hračkami věnuje přes dvacet let.

Jak poznat cenného Igráčka od běžného

Klíčem je znalost konkrétních sérií a jejich poznávacích znaků. Nejcennější jsou figurky s razítkem „Made in Czechoslovakia“ na zadní straně nohou – ty pocházejí z období před rokem 1993. Dále záleží na barvě plastu – některé odstíny se vyráběly jen krátce a dnes jsou vzácné.

„Mám doma celou sbírku asi 200 kusů a naučil jsem se rozpoznat detaily. Například modrá barva u policisty se v průběhu let měnila – ta nejtmavší z konce 70. let je dnes nejžádanější,“ vysvětluje sběratel Petr Svoboda na fóru Sběratel.com.

Důležitý je i stav zachování. Figurka bez poškrábání, s ostrými hranami a kompletními doplňky má hodnotu několikanásobně vyšší než opotřebovaný kus. Původní balení může cenu zvýšit až o 150 procent.

Investice, nebo nostalgická bublina?

Otázka, která rozděluje komunitu sběratelů. Optimisté argumentují tím, že Igráček je česká ikona s omezeným počtem zachovalých kusů z raných sérií. Skeptici vidí v současných cenách spíš nostalgickou vlnu čtyřicátníků, která časem opadne.

Kupuji Igráčky hlavně proto, že mě baví. Jestli za dvacet let budou stát víc, nebo míň, je mi v podstatě jedno. Nejsou to akcie, jsou to vzpomínky, říká sběratelka Jana Horáková z Brna.

Reálná data z aukčních portálů ukazují zajímavý trend. Zatímco v roce 2015 se běžné figurky prodávaly za 50-100 korun, dnes je jejich průměrná cena 150-250 korun. To představuje nárůst o 150-200 procent za osm let – víc než většina investičních fondů.

Pro srovnání: kdyby někdo v roce 2015 investoval 10 000 korun do nákupu vzácných Igráčků místo uložení peněz na spořicí účet s průměrným úrokem 0,5 procenta ročně, dnes by měl majetek v hodnotě přibližně 25 000 korun místo 10 400 korun. Rozdíl 14 600 korun není zanedbatelný.

Co říká současný výrobce

Společnost EFKO, která Igráčka vyrábí od roku 1992, vnímá nostalgickou vlnu jako příležitost.

Současná produkce dosahuje přibližně 2 miliony kusů ročně, přičemž asi třetina jde na export – hlavně do Německa, Rakouska a Polska. Zajímavostí je, že zatímco v Česku tvoří dětské zákazníky asi 70 procent kupujících, v zahraničí je to jen 40 procent. Zbytek jsou dospělí sběratelé.

Hraje si s ním ještě někdo?

Tady se dostáváme k bolestivé pravdě. Moderní děti obklopené tablety, LEGO Technic a interaktivními hračkami vnímají Igráčka často jako „hračku od dědečka“. Jednoduchá figurka bez elektroniky a bez propracovaných detailů prostě nemá šanci proti konkurenci.

„Koupil jsem synovi k Vánocům celou sadu s hasičskou stanicí. První den si s ní hrál dvě hodiny, druhý den půl hodiny, třetí den už seděl u Minecraftu,“ přiznává otec dvou dětí Tomáš Černý. „Ale aspoň ví, s čím si hrával táta. A kdo ví, možná se k tomu vrátí.“

Podle průzkumu prodejců hraček tvoří Igráček dnes jen asi 2-3 procenta trhu s figurkami, zatímco v 80. letech to bylo přes 60 procent. To ale neznamená, že by byl odsouzen k zániku. Spíš se mění jeho role – z masové hračky na specifický produkt pro znalce.

Most mezi generacemi

Možná právě v tom je největší hodnota Igráčka. Není to jen plastová figurka – je to způsob, jak předat dětem kousek vlastního dětství. Jak jim ukázat, že zábava nemusí být vždycky komplikovaná a drahá.

„Když vnukovi vyprávím příběhy o tom, jak jsme si s Igráčky hráli na půdě celé odpoledne, vidím v jeho očích zájem. Možná si s nimi nehraje každý den, ale když už je vezme, tak vymýšlí úplně jiné příběhy než s moderními hračkami,“ říká důchodce Milan Dvořák.

A možná právě tohle je odpověď na otázku, jestli má smysl Igráčky sbírat nebo kupovat dětem. Nejde o investici do budoucnosti ani o snahu nahradit moderní hračky. Jde o uchování kousku české historie a o připomínku doby, kdy stačilo méně k nekonečné fantazii.

Jestli máte doma staré Igráčky na půdě, možná se vyplatí na ně podívat blíž. A jestli zvažujete, jestli je prodat, nebo nechat dětem, pamatujte – některé věci mají hodnotu, kterou nejde vyjádřit v korunách.