Může lilek škodit střevům? Pravdy a mýty o oblíbené zelenině
Foto: pexels
4 min
Internetem se šíří děsivé varování, že oblíbená lilkovitá zelenina doslova devastuje naše střeva a zaplavuje tělo nebezpečnými jedy. Tisíce lidí kvůli strachu vyřazují z jídelníčku lilek i rajčata. Je ale tato hrozba skutečná?
Reklama
Každý den se na sociálních sítích setkáváme s radami, které nás nutí pochybovat o zdánlivě zdravých potravinách. Jedním z největších terčů se stal lilek vejcoplodý (Solanum melongena) a rajče jedlé (Solanum lycopersicum). Titulky varují před zničeným trávením a toxiny, které mají tyto plodiny obsahovat. Jenže co když je celá tato panika postavená na písku?
Zralý a správně upravený lilek střevní sliznici zdravého člověka nijak nepoškozuje. Naopak, tato zelenina je pro naše tělo nesmírně prospěšná a její démonizace je zcela neoprávněná. Jenže proč se o ní šíří takové hrůzy?
Chemická realita: Zapomeňte na solanin
Odpůrci lilkovité zeleniny nejčastěji argumentují obsahem nebezpečných glykoalkaloidů. U zralého lilku se však jedná o solasodin a solamargin, nikoliv o obávaný solanin. Jejich koncentrace ve zralé dužině je navíc extrémně nízká, přibližně 0,1 až 1 mg na 100 gramů hmotnosti. To je zásadní rozdíl.
Podobný mýtus panuje kolem rajčat. Mnoho lidí věří, že nedozrálá zelená rajčata jsou plná jedovatého solaninu. Ve skutečnosti však obsahují glykoalkaloid tomatin (alfa-tomatin). Ten má zcela odlišnou chemickou strukturu, vykazuje prokazatelně nižší toxicitu pro savce než solanin a v lidském trávicím traktu se vstřebává jen minimálně. Chemie je jednoduše jiná, než si myslíme.
Matematický důkaz: Kolik byste toho museli sníst?
Nyní přijde ta nejzajímavější část. Pojďme se podívat na reálná čísla, která strach okamžitě rozptýlí. Představme si dospělého člověka o hmotnosti 75 kg. První mírné příznaky zažívacího diskomfortu, jako jsou nevolnost nebo křeče, se mohou objevit při požití dávky od 1 do 2 mg glykoalkaloidů na 1 kg tělesné hmotnosti.
Pro našeho modelového člověka to znamená hranici 75 mg glykoalkaloidů. A teď pozor. Běžná porce tepelně upraveného zralého lilku o hmotnosti 250 gramů obsahuje méně než 1 mg těchto látek. Aby tento člověk dosáhl limitu pro vznik mírných potíží, musel by naráz zkonzumovat více než 18 kilogramů tepelně upraveného zralého lilku.
Osmnáct kilo. Najednou. To je z fyzikálního hlediska naprosto nemožné. V případě syrových zelených rajčat by musel naráz sníst přibližně 3 až 4 celá nedozrálá rajčata, která obsahují kolem 25 mg tomatinu na plod. Běžná konzumace, například v podobě zavařenin nebo po tepelné úpravě, však toto riziko snižuje na absolutní nulu.
Co na to říkají odborníci a veřejnost?
Slova jednoho z věrných diváků a nadšených kuchařů mluví za vše:
Lilek jíme doma běžně, dělám z něj řeckou musaku nebo ho grilujeme na zahradě a nikdy nikomu nic nebylo. Jen se musí nechat předem osolit a vypotit, aby nebyl hořký. Tyhle clickbaitové články o tom, jak nám běžná zelenina ničí střeva a zabíjí nás, už jsou fakt k smíchu a jen zbytečně straší lidi.
Tento zdravý selský rozum plně potvrzuje i vědecká obec. Stanovisko odborníků na výživu a toxikologii je jednoznačné: „Tvrzení, že lilkovitá zelenina jako lilek či rajčata ničí střeva zdravých lidí, jsou vědecky nepodložená, neboť zralé plody obsahují glykoalkaloidy v naprosto zanedbatelném množství. Aby došlo k jakýmkoli projevům toxicity, musel by člověk zkonzumovat extrémní množství těchto plodin v syrovém stavu.“
A teď to nejlepší. Naopak, díky vysokému obsahu vlákniny a antioxidantů lilek činnost střev prokazatelně podporuje a působí preventivně proti zácpě. Takže místo ničitele je to vlastně ochránce.
Kdy je přesto potřeba zvýšená opatrnost?
Samozřejmě existují výjimky, kdy je obezřetnost na místě. Jedná se o jedince s prokázanou alergií nebo specifickým autoimunitním onemocněním. U těchto lidí mohou lektiny či glykoalkaloidy vyvolat individuální citlivost. Pro drtivou většinu populace je však lilek zcela bezpečný.
Klíčem k dokonalé chuti a bezpečnosti je správná kuchyňská příprava. Vaření, pečení, smažení či grilování lilku snižuje obsah přítomných glykoalkaloidů až o 50 % a spolehlivě odstraňuje případnou hořkost. Místo strachu si tak můžeme bez obav vychutnávat skvělé pokrmy, které našemu tělu naopak prospívají.
