Staré housle po dědovi mohou mít cenu desítek tisíc. Co o ceně rozhoduje?
Foto: Pexels
3 min
Možná ho máte na chalupě nebo na půdě v poničeném dřevěném pouzdře i vy. Zaprášený kousek historie, který tam odpočíval desítky let a na který se jen prášilo. Když ho otevřete, dýchne na vás nostalgie starých časů, kdy se u stolu scházela celá rodina.
Reklama
Když na světlo boží vyndáte staré housle
Řeč je o starých houslích – nástroji, který měl v dobách první republiky či za socialismu doma snad každý druhý Čech. Naše země byla vždy plná muzikantů a housle patřily k základní výbavě venkovských chalup i měšťanských bytů. Často šlo o nástroje, na které hrál dědeček v místním spolku nebo které sloužily dětem pro první krůčky v hudební škole. Dnes tyto zapomenuté poklady často objevujeme při vyklízení pozůstalostí. Leží v koutě, s prasklým lakem a povolenými strunami, ale stále v sobě nesou neuvěřitelné kouzlo starých časů a poctivé lidské práce.
Zlaté české ručičky a slavná centra houslařské tradice
Historie výroby těchto nástrojů u nás má hluboké kořeny. Hlavním centrem masové i vysoce kvalitní řemeslné produkce byl západočeský Schönbach, dnešní Luby u Chebu. Tento region, společně se saským Markneukirchenem, Klingenthalem či francouzským Mirecourtem, zásoboval doslova celý svět. V těchto místech vznikaly nástroje, které v sobě spojovaly neuvěřitelnou zručnost místních mistrů a vášeň pro hudbu. Každý kus, který opustil tamní dílny, měl svůj vlastní příběh. Zatímco některé sloužily jako dostupné školní pomůcky, jiné byly výsledkem precizní ruční práce, která zraje jako víno a s věkem získává na ceně i na kráse.
Detektivka na půdě: Jak odhalit skutečný unikát?
Mnoho nálezců podlehne euforii, když skrz ozvučný otvor spatří zažloutlý štítek s nápisem Antonius Stradivarius nebo Jacobus Stainer. Bohužel, v 99,9 % případů jde o pouhý mýtus a označení modelové šablony z přelomu 19. a 20. století. Skutečnou hodnotu musíme hledat jinde – v detailech řemeslného zpracování.
Prvním vodítkem je okrajová výložka, ozdobný proužek na okrajích desek. U levných továrních kusů je pouze namalovaný černou barvou, zatímco u cenných mistrovských nástrojů jde o poctivě vykládanou třívrstvou dýhu. Sledujte také hmatník – levné dřevo natřené načerno se časem ošoupe, ale u kvalitních houslí najdete masivní pravý eben. Důležitý je i dokonale symetrický, ručně vyřezávaný šnek na hlavici a měkký olejový lak s přirozenou patinou namísto tvrdého lihového laku, který se loupe v plátech.
Jaká je dnešní cena a kde starý poklad nejlépe zpeněžit?
Rozdíl v ceně mezi obyčejnou napodobeninou a poctivým řemeslným kouskem je propastný. Zatímco běžný školní nástroj ze saské manufaktury s namalovaným proužkem má dnes v nálezovém stavu hodnotu pouhých 500 až 1 500 Kč, kvalitní řemeslná práce regionálního českého mistra může mít po odborném seřízení hodnotu 15 000 až 30 000 Kč. Pokud takový nástroj najdete, nejlepším krokem je navštívit specializovaného houslaře.
Nenechte se odradit! Každá půda či stará skříň může skrývat skutečný klenot, který čeká na své znovuzrození. Vezměte lupu, podívejte se pozorně na detaily a možná budete překvapeni, jaký poklad po předcích doma opatrovujete. Máte i vy doma na půdě staré housle, na které nikdo desítky let nehrál? Podělte se s námi o své příběhy!
