Otázky, které ženy vnímají jako urážku. Proč byste se jim měli v konverzaci vyhnout

Když nevinný dotaz uráží víc než nadávka

Většina dospělých ví, že existují témata, o kterých se s cizími lidmi prostě nemluví. Výše platu, intimní život nebo třeba politika patří mezi zakázané zóny. Jenže některé otázky dopadají na ženy úplně jinak než na muže – a člověk s nízkou emoční inteligencí si to často ani neuvědomí.

Autorka Rachel Palmąka Mace, zakladatelka globálního projektu Around the World with Eighty Women (Cesta kolem světa s osmdesáti ženami), sestavila seznam dotazů, které ženy slyší pořád dokola. A které je dokážou rozzuřit víc než otevřená urážka.

Jsi těhotná?

Zdaleka ne každá žena má břísko jako modelka. Břicho někdy prostě trochu vystupuje a není na místě hned dělat závěry, že je jeho majitelka v očekávání. 

Pokud těhotná není, co má na takovou otázku odpovědět? "Ne, nejsem těhotná, jsem jenom tlustá." 

Zdálo by se, že tohle je jasná červená čára. Přesto si někteří lidé myslí, že ženu potěší, když se jí zeptají na těhotenství. A najdou se dokonce i hrubiáni, kteří takovou otázkou chtějí dát ženě najevo, že přibrala pár kilo. Opravdu to není vtipné. Pokud žena přibrala, určitě to sama moc dobře ví. Není nutné jí to připomínat. 

Nezhubla jsi?

Na černé listině je kupodivu dotaz i zcela opačný. I ten může ublížit, třebaže to tak nevypadá.

Ženy čelí obrovskému tlaku na vzhled. Komentovat jejich váhu – byť to zní jako kompliment – jen posiluje myšlenku, že jejich hodnota se měří kilogramy na vahách. Copak neexistují zajímavější témata? Třeba nová kniha, víkendový koncert nebo pracovní projekt?

Rachel vypráví, že svého času byla na psychickém dně. Zhubla natolik, že to bylo vidět – a najednou jí lidé, se kterými se sotva znala, začali říkat, že je moc hubená. Zdá se, že mluvit o úbytku váhy je společensky přijatelnější než o přírůstku, ale obojí je stejně nevhodné.

Pokud vás někdo sám nepozve do debaty o své váze, nechte to být.

Proč se víc neusmíváš?

Pokud by se muž zeptal: "Netrápí tě něco?", projevil by empatii. Ale když se zeptá: "Proč se víc neusmíváš?", dává tím najevo, že od vás očekává permanentní dobrou náladu a nerespektuje vaše emoce. Tlačí vás do úsměvu, i když k němu necítíte důvod. A to je varovné znamení. 

Obdobou této otázky je výrok "Kdyby ses trochu usmála, byla bys hezčí". Zde už cítíme jasnou manipulaci. Pokud se nebudete tvářit tak, jak chce on, nebudete se mu líbit. To ve vás vyvolá nejistotu a pocit, že se musíte přizpůsobit jeho přání. Připomeňte mu, že kdyby vás opravdu respektoval, líbila byste se mu za všech okolností. 

Rachel k tomu dodává:

Je to forma zacházení se ženami jako s něčím příjemným na pohled. A je to otravné.

Takže pokud nejste profesionální fotograf, který na svatbě říká všem „sýr", nenuťte ostatní do úsměvu, když na to zrovna nemají náladu. 

Opravdu jsi to tak myslela?

Tahle otázka se obvykle objevuje v profesním prostředí. Když muž řekne něco razantního, bere se to jako fakt. Když totéž udělá žena, její autorita se mnohem častěji zpochybňuje.

Pokud ženy mluví asertivně, kolegové mají tendenci ji přibrzdit. Žena má být totiž podle stereotypních představ "jemná a něžná". 

A nestává se to jen v práci. Rachel uvádí jako příklad situaci, kdy umístila svou fotografii na sociální sítě, protože cítila, že na ní vypadá hezky. Přítel se jí ale zeptal: "Opravdu jsi tam dala zrovna tuhle fotku?", čímž zcela zlomil její sebevědomí. Fotografii posléze vymazala. 

S dotyčným mužem už Rachel dávno nechodí. A všem radí, nikdy se neptejte ženy, jestli něco opravdu myslela takhle. Opravdu to takhle myslela. 

Výše uvedené otázky mohou znít nevinně. Ale skrývá se za nimi psychologický tlak, který žena moc dobře vnímá. Její náklonnost jimi rozhodně nezískáte.