Stalo se mi v Kauflandu a nechci to víckrát zažít
Foto: M-Production / Shutterstock
3 min
Někdy dokáže nákup v obchodě skutečně překvapit. Rozhodně i toho, kdo je na překvapení zvyklý a jen tak něco ho nerozhází. Dokonce i introverta, který si rád všechno udělá sám.
Reklama
Nakupující se dělí na dvě skupiny. Samoobslužné kasy dokázaly rozdělit společnost.
Ti, co milují samoobslužné kasy
Nakoupíte jen to, co potřebujete. Nechcete se výrazně zdržovat a stát frontu. Nebo prostě jen nemáte náladu na lidi. Sluchátka v uších a svůj svět. Nebo cokoliv, co vás nutí v obchodě nestrávit ani minutu navíc.
Případně se nechcete nechat ovlivňovat jinými lidmi… nemáte prostě náladu. Lidé, kteří milují samoobslužné kasy ale nemusí být vždy nespolečenští morousi, ale prostě si váží svého času. Nebo času prostě více nemají. Mají rádi si všechno udělat sami. Nemají rádi zbytečné osahávání zboží cizími lidmi, bojí se, aby jim zboží pokladní nerozbila, důvodů jsou desítky.
Ti, co nenávidí samoobslužné kasy
Ti jsou velmi hlasití, protože přece nebudou dělat práci za pokladní, od toho tam nejsou.
Dělat zadarmo obchodníkům brigádu, to by tak hrálo. Ti s lepším morálním nastavením se bojí, aby pokladní o svou práci nepřišli, takže je raději zaměstnají svým nákupem.
Aby jako něco dělali a bylo vidět, že mají v obchodě stále svoje místo. Nebo prostě tito lidé nemají rádi nové technologie, nesedí jim markování vlastního nákupu a mají to rádi postaru.
Nebo si chtějí prohodit s pokladní pár slov.
Chyby nikterak nevadí, času mám dost
Samoobslužné kasy mají jednu nevýhodu. Občas, někde i více, vyhodí chybu. Personál přece jen musí přijít a to, co vám zablokovalo celý proces, odstranit. Zdržení na pár vteřin. Pro někoho to je důvod, proč dále k samooblužce nejde, pro jiného je to nicotné.
Tak se aspoň všechno naučíte
Ovšem, to, co se stalo nedávno v Kauflandu, byste asi nečekali. Občas má zboží nečitelné kody, nejde naskenovat. Většinou pak přijde pokladní, která danou věc zkusí znovu skenovat. Když to nejde, naťuká číselný kod.
Jenže někdy ne.
„Tady máte kód, musíte to tam dát,“
zněla její instrukce a v mžiku byla dáma pryč. Zůstalo po ní jen otevřené okénko na displeji a můj úkol.
Ale to přece měla udělat ona, nebo ne?
Nezbylo nic jiného, než kod naťukat osobně. Sama. Do kolonky, o které jsem ani neměla tušení, že na této zákaznické kase je. No, alespoň se to naučím.
Jestli už to není za čárou
Dokážu si představit, že to někoho naprosto znechutí nebo donutí pokladní se vrátit, aby to udělala ona.
Pravdou je, že to je už trošku více zasahuje do pohodlí zákazníků. Něco jiného je jedním pípnutím označit zboží, něco jiného je zadávat x místný číselný kod a zkoumat, jestli prošel, nebo ne.
Pak si vzpomenete na zahraniční obchody, kde vám nákup dokonce poslíček poskládá do tašek a popřeje hezký den.
