Podzemní mauzoleum nechal pro svou rodinu vybudovat vikinský král Gorm. Křesťanství však zhatilo jeho plány
Foto: Jižní mohyla u kostela v dánském Jellingu. Zdroj: Jürgen Howaldt / Creative commons, CC-BY-SA
více než 5 min
Malá dánská vesnice Jelling severozápadně od Velje byla sídlem prvních vikingských panovníků. Tehdejší pohanský král Gorm a jeho syn Harald Modrozub po sobě zanechali mohutné pohanské mohyly, runové kameny a křesťanský kostel na památku změny paradigmatu, změny myšlení, v tomto případě přechodu ke křesťanství, k němuž došlo mezi jejich vládami.
Reklama
Pokud se vám zdá jméno králova syna nějak povědomé, vězte, že jeho přezdívka – anglicky Bluetooth (modrý zub) - se stala názvem pro současnou bezdrátovou technologii. Středověké kroniky tvrdí, že král Harald I. Modrozub získal své přízvisko díky modře zabarvenému a pravděpodobně mrtvému zubu.
První kámen pro Ozdobu Dánska
Gorm dal nezvyklé „mauzoleum“, jednalo se vlastně o mohylu dlouhou 70 metrů, postavit pro sebe a svoji ženu Tyru Danebod. Před mohylou byl vztyčen první runový kámen věnovaný jeho milované ženě někdy v polovině 10. století. Je na něm vytesáno: „Král Gormr zhotovil tento pomník na památku Thyrvé, své manželky, ozdoby Dánska."
Král sem byl po své smrti v roce 940 pohřben také, ale jeho syn Harald Modrozub, který byl již pokřtěn, nechal jeho tělo přemístit do nedalekého kostela. Současně však dal pro své rodiče postavit další mohylu s dalším runovým kamenem.
Bude nový dánský král a jeho žena šetřivější? Ex-královna dokázala za den utratit neslýchanou částku
Rodný list Dánska
V roce 1848 zde byl vztyčen nový pomník na místě, kde se nacházel ten původní. Nápis na něm je považován za nejstarší známý nápis odkazující na Dánsko jako soudržný národ, a proto se kameni někdy říká „rodný list Dánska".
Druhý kámen, již křesťanský
Druhý, větší kámen nechal vztyčit král Harald Bluetooth a stojí na něm: „Král Haraldr nechal postavit tento pomník na památku Gormra, svého otce, a na památku Thyrvé, své matky; toho Haraldra, který pro sebe získal celé Dánsko a Norsko a učinil Dány křesťany."
Tento kámen, vztyčený nějakou dobu po prvním, je podstatně křesťanštějšího rázu. Označuje bod přechodu mezi pohanstvím a křesťanstvím v Dánsku. To je zdůrazněno složitou řezbou Krista na kříži ve vikingském stylu na odvrácené straně kamene.
Precizní mohyly
V blízkosti kamenů se nacházejí dvě mohutné mohyly, postavené s architektonickou precizností rovnající se egyptským pyramidám. Jedná se o tradiční skandinávské pohanské pohřebiště, přičemž první z nich je považováno za původní hrobku krále Gorma. Účel druhé mohyly zůstává záhadou. Mezi mohylami byly objeveny nepatrné zbytky mohutné vikingské lodi. Přesněji o historii mohyl hovoří web dánského Národního muzea:
„Dvě velké mohyly v Jellingu se nazývají Severní mohyla a Jižní mohyla. V severní mohyle, která je nejstarší, byla v letech 958-59 n. l. postavena pohřební komora. Jádro Severní mohyly tvoří mnohem starší mohyla z doby bronzové, která byla v době vikinské rozšířena - buď proto, aby se usnadnily stavební práce, nebo snad proto, že starobylá mohyla měla zvláštní význam. Veškerý obsah pohřební komory severní mohyly, stejně jako ostatky mrtvých, byly odstraněny při loupežném přepadení v období Vikingů. Jižní mohyla je největší z obou mohyl, měří 10 m na výšku a 70 m v průměru a byla postavena kolem roku 970. V roce 970 se v ní nacházela i další část mohyly. Neobsahovala žádné hroby. Pod mohylami se skrývají pozůstatky nejstarší památky v Jellingu: obrovský kamenný monument ve tvaru lodi neboli ,ship-setting´. S délkou zhruba 360 m je největším ve Skandinávii“.
Kostel na závěr
Na konci své vlády nechal Harald v blízkosti mohyl i kamenů postavit první kamenný kostel v Dánsku, aby upevnil christianizaci země. Kostel se dochoval v pozoruhodně dobrém stavu, fresky z roku 1100 jsou stále „jako živé“ a neporušené. V původně dřevěném kostele, který byl v nahrazen kamennou budovou, byly v roce 1978 nalezeny ostatky krále Gorma. Jako připomínka šíření křesťanství do pohanských zemí evropského severu jsou památky v Jellingu zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1994.
„Stávající kostel v Jellingu byl postaven z vápnitého tufu kolem roku 1100. Vykopávky v letech 1976-1979 odhalily, že kostel měl tři předchůdce postavené ze dřeva. Pod podlahou prvního dřevěného kostela byla vybudována pohřební komora z dubového dřeva. V ní byly znovu pohřbeny ostatky muže, kterému bylo mezi 40 a 50 lety. V hrobce byly nalezeny také drobné kousky zlatého brokátu z jemného kostýmu a dvě stříbrné montpáky ve stejném zdobném stylu jako předměty zanechané po vykradení pohřební komory v severní mohyle. Mrtvý muž mohl být král Gorm Starý, který byl ze Severní mohyly přenesen ke křesťanskému pohřbu v dřevěném kostele,“ popisuje podrobnosti web dánského Národního muzea.
Dědictví pro modrou krev i dánský lid
V případě celého památného komplexu se o jakési rodinné dědictví, které patří dánské královské rodině, z níž všichni pocházejí z rodu Gorma a Thyry. Ale kameny, mohyly a kostel jsou významné taktéž pro všechny Dány. Představují počátky jejich národní identity a Dánové „ji“ s sebou nosí pokaždé, když cestují do světa - obrázek vytesaného Krista se objevuje na všech dánských cestovních pasech.
