Renesanční alchymisté zasvětili honbě za kamenem mudrců své životy i přesto, že ho nikdy nikdo neviděl
Foto: Klanneke / Depositphotos
Kámen mudrců – univerzální lék, předmět pro duševní očistu, dlouhověkost a materiální zabezpečení. Zájem budil i u světových panovníků, ti vynaložili nemalé prostředky na alchymistické laboratoře. Bájný kámen však stále nebyl objeven.
Alchymie, předchůdkyně moderní chemie. Narozdíl od dnes známé vědy nevycházela pouze z racionalismu a vědeckých faktů, odráželo se v ní spoustu jiných faktorů, jako třeba spiritualismus, filosofie a v neposlední řadě magie. Jako jakési čarodějné aktivity však alchymii nejspíš vnímáme až dnes. Tehdy byli vědci, určitě je na tu dobu můžeme takto nazývat, skutečně oddáni poznání a objevování nových věcí, které mohou třeba vylepšit lidské životy, avšak měli velice nerealistické cíle.
Oddat se ale alchymii naplno, to představovalo ve středověku a renesanci nutnost přerušit běžné povolání. Naštěstí našli alchymisté pomocnou ruku u bohatších, kteří jejich výzkumy financovali. Jako příklad můžeme uvést císaře Rudolfa II. Habsburského, za jehož vlády se do Prahy sjížděli alchymisté z celé Evropy. Na jeho dvoře se mohli potkat největší myslitelé té doby, jako třeba Tycho Brahe, Johannes Kepler a další. Rudolf II. podporoval dá se říct jakoukoliv formu výzkumu, jeho touha po poznání byla zkrátka obrovská. Co ale dostávalo jeho zvláštní pozornost, byl kámen mudrců.
Umí měnit kovy na zlato a je klíčem k vytvoření elixíru života
Honba za kamenem mudrců byla fascinujícím fenoménem nejen renesanční alchymie. Zmínky o substanci, která má být jakýmsi vrcholem vědeckého poznání sahá až do starověku. Tehdy ho ve 3. století našeho letopočtu popsal řecký alchymista Zosimos jako kámen, který není kamenem. Jeho historie ale patrně sahá mnohem dál. Za dobu bádání se měnily způsoby výroby kamene a přístupy k němu, po staletí však šli alchymisté za tím samým.
Kámen mudrců měl dvě základní funkce. První byla transmutace kovů, především přeměna běžných kovů jako je třeba olovo v hodnotnější kovy, typicky zlato či stříbro. Toto mělo zajistit jak materiální zabezpečení, tak duševní očistu. Druhá funkce bájného kamene byla spojena s jeho nadměrným léčitelským potenciálem. Kámen mudrců měl sloužit jako klíčová ingredience pro vytvoření elixíru života. A za tímto se přesně hnal i Rudolf II. Ten měl vidinu vyléčení všech nemocí a prodlužování života, ba až přechodu do naprosté nesmrtelnosti.
Alchymisté byli často tajemní, až paranoidní
Styl života některých alchymistů mohl být někdy skutečně tajemný a dodnes patrně víme velice málo o tom, čím vším trávili své dny a noci. Mnozí byli členy různých tajných společností a řádů, v rámci kterých sdíleli své vědění a snažili se o dosažení vyššího duchovního vědomí. Pro běžného člověka byla alchymie často tajmemná i proto, že alchymisté používali složitý symbolický jazyk, díky kterému mohli skrývat některé své myšlenky jak před nezasvěcenými, tak i před kolegy z oboru. Jejich zápisky byly často plné symbolů, metafor, alegorií, které z pohledu běžného člověka často nedávaly smysl.
Ačkoliv alchymisté nikdy kámen mudrců, substanci blahobytu a dlouhověkosti nenašli, díky jejich nekonečnému bádání a experimentům výrazně přispěli k rozvoji moderní vědy, zejména pak chemie. Objevili mnoho chemických sloučenin, popsali nejrůznější procesy, které se později staly základem pro vědu.