Ne každé plemeno se hodí k dětem: Pitbul, rotvajler nebo akita vyžadují zkušené vedení

Pes je pořád šelma, a i když ho milujeme, má své instinkty. Když se k tomu přidá dětská neohrabanost, křik a fakt, že děti ne vždycky chápou psí řeč těla, může být na malér zaděláno. Pokud uvažujete o novém členovi rodiny, existují plemena, u kterých byste měli zbystřit a jejich pořízení si opravdu velmi dobře rozmyslet. Ne proto, že by to byli „zabijáci“, ale proto, že jejich kombinace síly, temperamentu a nízkého prahu trpělivosti může být pro rodinný život s dětmi výbušná.

Americký pitbulteriér a jeho „příbuzní“

Tohle je téma, které vždycky vyvolá emoce. Pitbulové a stafordi nejsou zlí od přírody, naopak, ke svým lidem bývají neskutečně fixovaní. Problémem je ale jejich obrovská síla a vysoký kořistnický pud. Pokud se pitbul rozhodne zaútočit (třeba proto, že špatně vyhodnotí dětskou hru), následky bývají fatální.

Statistiky napadení mluví jasně – v počtu vážných a smrtelných zranění tato skupina psů bohužel vede. Rodiče by si měli uvědomit, že tyto psy nelze nechat s dětmi bez dozoru ani na vteřinu. Jejich stisk je drtivý a když se jednou „zakousnou“, je velmi těžké je zastavit. Vyžadují extrémně důslednou výchovu a majitele, který ví, co dělá.

Rotvajler: Ochránce, který nezná hranice

Rotvajler je impozantní pes. Je to rozený hlídač, který miluje svou rodinu a je ochotný ji bránit do posledního dechu. A v tom je ten háček. Rotvajler může začít považovat kamarády vašich dětí za vetřelce. Když se děti pošťuchují nebo na sebe křičí, pes může nabýt dojmu, že jeho „malý páníček“ je v ohrožení, a zasáhne tak, jak to umí nejlépe – silou.

Vzhledem k jeho váze, která často přesahuje 50 kilo, může i neohrabané žďuchnutí dítě zranit. Rotvajler není pes pro začátečníky a v rodině s malými dětmi vyžaduje stoprocentní socializaci, aby pochopil, že ne každý pohyb je útok.

Německý ovčák: Když se inteligence změní v reaktivitu

„Komisař Rex“ je sice symbolem věrnosti, ale v reálném světě jde o pracovní plemeno s obrovským nárokem na aktivitu. Němečtí ovčáci jsou velmi inteligentní, ale také často reaktivní a náchylní k nervozitě, pokud nemají dostatek vyžití.

Když se takový pes nudí a k tomu se kolem něj motá hlučné dítě, může snadno dojít k „překratu“. Ovčáci mají tendenci lidi „pást“ nebo usměrňovat kousnutím, což je u dospělého nepříjemné, ale u dítěte nebezpečné. Navíc jsou to psi fixovaní na jednoho pána, a pokud tím pánem není dítě, nemusí k němu mít takovou trpělivost.

Proč jsou statistiky někdy zavádějící?

Je důležité říct, že čísla nejsou všechno. Nejvíce kousanců mají na svědomí plemena jako zlatý retrívr nebo kokršpaněl. Proč? Protože jich je prostě hodně a lidé k nim přistupují s pocitem, že jsou to „plyšáci“, takže podceňují výchovu. Rozdíl je v tom, že když vás kousne jezevčík, jdete na šití prstu. Když vás kousne bulteriér, následky jsou nesrovnatelně tragičtější.

Čivava a malá „kousavá“ plemena

Možná se teď smějete, ale čivavy a jezevčíci jsou ve skutečnosti jedněmi z nejagresivnějších psů vůči dětem. Malí psi se často cítí ohroženi – jsou křehcí a dítě pro ně představuje obrovské, neohrabané monstrum, které je může snadno zranit.

Protože tito psi nemají sílu na to, aby situaci vyřešili jinak, uchylují se k preventivnímu kousání. Rodiče často dělají tu chybu, že malého psa neberou vážně a dovolí dětem, aby ho trápily. Výsledek? Pes, který „vyjíždí“ po každé ruce, co se k němu přiblíží.

Akita Inu: Hrdý samotář, co nesnáší chaos

Akita je krásná, připomíná velkého plyšového medvěda, ale nenechte se zmást. Je to pes s velmi specifickou povahou. Jsou extrémně teritoriální a rezervovaní k cizím lidem. Akita nemá ráda chaos, hluk a nečekané doteky – tedy všechno to, co malé děti produkují ve velkém.

Pokud dítě naruší osobní zónu akity nebo se pokusí vzít jí hračku, akita nebude varovat dlouhým štěkáním. Často útočí bez varování a velmi tvrdě. Pro rodinu s dětmi, kde se neustále střídají návštěvy a kamarádi, je akita jednou z nejméně vhodných voleb.

Čau-čau: Medvídek s modrým jazykem a drsnou náturou

Podobně jako akita, i čau-čau vypadá lákavě k pomazlení. Jenže realita je taková, že toto plemeno má velmi omezené periferní vidění kvůli hluboko posazeným očím a kožním záhybům. To znamená, že se pes snadno lekne, když se k němu dítě přiblíží zezadu nebo z boku.

Čau-čau navíc nepatří mezi psy, kteří by si nechali líbit nějaké velké skotačení. Jsou to osobnosti, které vyžadují respekt, a pokud se cítí obtěžováni, neváhají kousnout. Pro malé dítě, které ještě nemá cit v rukou, je to velmi rizikový parťák.

Na co si dát pozor při výběru?

Pokud vybíráte psa a máte doma (nebo plánujete) děti, neřešte jen vzhled. Zaměřte se na tyto faktory:

• Práh bolestivosti: Některá plemena (třeba boxeři nebo bulteriéři) mají vysoký práh bolesti, takže je hned tak nerozhází, když jim dítě omylem šlápne na tlapu.
• Kořistnický pud: Pokud pes vidí v každém rychle se pohybujícím objektu kořist, bude mít tendenci po dětech skákat a chytat je za nohy.
• Historie plemene: Psi šlechtění pro samostatnou práci nebo lov velkých zvířat budou vždy náročnější na zvládnutí než společenská plemena.

Koupě psa je závazek na 15 let. U plemen, která mají v genech ochranářství nebo dominanci, musíte počítat s tím, že budete muset investovat stovky hodin do výcviku. Pokud na to jako rodiče malých dětí nemáte čas (což je pochopitelné), raději zvolte plemeno, které je známé svou flegmatickou povahou.

Pamatujte, že neexistuje „zlý pes“, existuje jen nevhodná kombinace psa, prostředí a majitele. Rodiče by měli být těmi, kdo nastavují hranice nejen psovi, ale hlavně dětem. Pes není hračka a i ten největší dobrák může jednou ztratit trpělivost. Výběrem správného plemena ale můžete riziko minimalizovat na minimum.