Nebyli první: Jsou důkazy, že Inkové dopluli na Galapágy, ale někdo je předběhl
Foto: Maridav / Depositphotos
5 min
V roce 1570 byly Galapágy zakresleny do atlasu světa vlámského kartografa Abrahama Ortelia. Ostrovy pojmenoval „Insulae de los de Galapagos". Krunýře místních obřích želv připomínaly připluvším koňská sedla a název Galapágy pochází ze španělského slova „sedlo".
Reklama
Název Galapágy zůstal zachován i poté, co byly ostrovy po připojení k Ekvádoru v roce 1832 pojmenovány „Achipelago del Ecuador" (Ekvádorské souostroví).
Předkolumbovské, dokonce i předincké stopy
Někteří vědci se domnívají, že to byli Inkové, kdo před více než 500 lety objevil Galapágy jako první. Jejich říše pravděpodobně existovala mezi lety 1438 až 1533, respektive 1572. Vedl je Tupac Yupanqui, císař Inků v letech 1471-1493. Říše Inků měla své centrum v dnešním Peru a před příchodem Španělů byla největší říší v Americe. Neexistují však žádné písemné záznamy ani ruiny jako důkaz potvrzující teorii, že Inkové přišli jako první. Možná byli až druzí...
„Údajně zde byly Thorem Heyerdahlem nalezeny keramické střepy inckého původu, což však nebylo důsledně ověřeno. Přesto se traduje, že se Inkové v době Inky Tupaca Yupanquiho vydali včetně samotného vládce v čele s 20 000 muži na celoroční plavbu Pacifikem. Údajně objevili i Galapágy, které příznačně nazvali Nina Chumbi, Ostrov ohně a Hanus Chumli, Vnější ostrov, uvedly Hospodářské noviny.
Vzhledem k tomu, že Inkové nebyli významní mořeplavci, je tato informace nepříliš pravdivá, upřesnily HN. Prvním hodnověrným člověkem, který ostrovy objevil, i když zcela náhodně, byl panamský biskup Tomás de Berlanga, který se roku 1535 plavil z Panamy do Peru a poněkud zabloudil, stažen Humboldtovým proudem. Tehdy svému králi Karlu V. napsal: „....objevil jsem ráj". Napsal však také, že na ostrovech není možné nic pěstovat pro sucho a velké množství kamenů.
Heyerdahl je známý především díky své expedici Kon-Tiki v roce 1947. Spolu s dalšími pěti členy posádky vyplul z Peru na tradičním voru z balzového dřeva, který pokřtil Kon-Tiki podle inckého boha slunce. Cílem expedice bylo prokázat, že starověké národy mohly s tehdejší technikou podnikat velmi dlouhé plavby. Kon-Tiki ukázala, že je možné na primitivním voru relativně snadno a bezpečně přeplout Pacifik.
Navzdory úspěšné expedici přes Pacifik nebyli vědci stále přesvědčeni o Heyerdahlových teoriích, a tak pokračoval ve výzkumu starověké navigace. Následně podnikl další cesty, jejichž cílem bylo prokázat možnost kontaktu mezi od sebe vzdálenými starověkými národy.
Jeho další expedice se uskutečnila v roce 1952 s Norskou archeologickou společností na Galapágy, kde zkoumal předkolumbovská obydlí. Přestože Galapágy již navštívilo mnoho vědců, bylo to poprvé, co archeologové na ostrovech prováděli vykopávky. Našli inckou flétnu a střepy z více než 130 kusů keramiky, které byly později identifikovány jako předincké, což naznačuje, že Inkové nebyli první, kdo na Galapágy dorazil, a rozšiřuje jihoamerickou archeologii do Pacifiku.
Výzkumný tým dospěl k závěru, že na souostroví nikdy nebylo trvalé osídlení, protože pitná voda je k dispozici pouze v období dešťů.
Oficiální objev
V roce 1535 ostrovy oficiálně objevil Fray Tomás de Berlanga (tehdejší panamský biskup). První španělský král Karel V. mu nařídil, aby odplul do Peru a podal zprávu o tamních aktivitách. Z Panamy vyplul 23. února 1535. Silný oceánský proud ho zanesl až ke Galapágám. Když se vítr utišil, narazil 10. března 1535 náhodou na ostrovy. Posádka se rozhodla se přistát, aby našli pitnou vodu, ale zpočátku žádnou nenašli. Aby přežili, museli si ji vymačkávat z listů kaktusů. Později našli vodu na druhém ostrově.
Četná fauna, hloupí ptáci
Berlanga považoval ostrovy za ošklivé, neúrodné místo. Kde „Bůh... vysypal kamení" a půda byla tak neúrodná, že neměla „ani sílu vypěstovat trochu trávy". Všiml si však populací mnoha druhů zvířat. Byly tam velké populace tuleňů, želv, leguánů a „mnoho ptáků jako ve Španělsku, ale tak hloupých, že neumějí utíkat a mnozí byli chyceni do ruky".
V roce 1546 Galapágy podruhé navštívil kapitán Diego de Rivadeneira, který se sem vydal po porážce na jihu Peru. Proslavil se tím, že ostrovy pojmenoval „Las Islas Encantadas", což znamená „Zakleté nebo očarované ostrovy". Toto jméno dostaly proto, že plavba kolem ostrovů byla obtížná kvůli silným proudům a častým mlhám. Námořníci si mysleli, že ostrovy jsou začarované, a Rivadeneira se domníval, že Galapágy „jen plují v oceánu“.
