Opatství Mortemer: V děsuplných ruinách se dodnes zjevuje královská dcera a nepohodlní mniši
Foto: Anabase4 / Creative commons, CC-BY-SA
Panství, které je nazýváno podle okolních mokřin morte mare, moře mrtvých, nechal postavit Jindřich I. Anglický v roce 1134. Za mlžných zimních jiter se mezi holými stromy prohánějí havrani, zatímco v zahradách opatství se zvedají přízračné siluety.
Ruiny bývalého cisterciáckého kláštera ležícího v Lyonském lese asi 34 km jihovýchodně od Rouenu v departementu Eure doslova vybízejí k téměř mystickým procházkám, protože tato místa jsou nabitá historií. Většina původních budov z 12. a 13. století je v troskách, jež byly klasifikovány jako historické památky v roce 1966. Velká rezidence ze 17. století, ve které sídlí muzeum opatství, je v dobrém stavu. Opatství dodnes obcházejí po generace vyprávěné záhady a tajemství, která se postupem věků stávají mystičtějšími. Pojďme si povědět o těch nejznámějších.
Matylda v rukavičkách
Král Jindřich I. Anglický tu nechal uvěznit svoji dceru Matyldu, aby jí po smrti manžela, německého císaře, zabránil tajně spolupracovat se vzbouřenci. Její duch prý za měsíčných nocí obchází rozvalinami. Pokud má navlečeny bílé rukavice, je to dobré znamení, pokud černé, jde o předzvěst zkázy, dozvídáme se z knihy Průvodce po mystických místech světa autorky Sarah Bartlettové.
Čtvrtý syn Viléma I. Dobyvatele Jindřich I. Anglický zvaný Beauclerc (1068-1135) byl anglický král normanského původu. Narodil se ale jako první na anglické půdě po normanském záboru v roce 1066. Po starším bratru Vilémovi II. nastoupil na anglický trůn a v roce 1100 porazil nejstaršího bratra Roberta, a stal se tak vévodou z Normandie. Byl nazýván Beauclerc (výborný učenec) pro svoji vzdělanost, a také Lion of Justice (lev spravedlnosti), protože zdokonalil tehdejší legislativní a administrativní systém.
Vlčí pomsta
Na počátku 16. století obvinili lidé z nedaleké vesnice jednu místní ženu z toho, že je posedlá duchem vlka. Mniši provedli vymítání a ducha ze ženy vyhnali, ale vlk se pomstil, zabil ženu místního pytláka a zmocnil se její duše. Za úplňku se prý stvůra pohybuje kolem opatství a vyje, aby přivábila manžela.
Revoluce udělala z mnichů duchy
Během Velké francouzské revoluce se mniši, kteří ještě zbyli v klášteře, pokusili z opatství uniknout, ale byli zmasakrováni. Revolucionáři jim usekali hlavy, těla naházeli do sklepa a pak vypili jejich krev s mešním vínem. Duchové zabitých mnichů prý od těch dob po nocích bloudí opatstvím a s příchodem dne branou prchají pryč.
Velká francouzská revoluce je označení pro období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Tehdejší absolutní monarchie byla nahrazena „vládou lidu“ (demokracií) a republikánstvím, a začalo krvavé pronásledování katolíků a všech odpůrců nových pořádků.
Hrůzovláda
14. července 1789 zaútočili povstalci na pařížskou Bastilu, čímž zahájili Francouzskou revoluci. Období od května 1793 do července 1794 bývá označováno jako hrůzovláda, během níž bylo za působeni kontroverzního advokáta a politika Maximiliena Robespierra odsouzeno k smrti na 40 000 „nepřátel revoluce", kteří byli popraveni gilotinou a dalšími způsoby. Ve Francii byla díky revoluci navždy svržena moc aristokracie a církve.