Vědecké poznatky: Které plasty a za jakých podmínek uvolňují látky do potravin

Když jsem před pár lety poprvé narazila na výzkumy o migraci chemikálií z plastového nádobí, přiznám se, že jsem to odbyla mávnutím ruky. Vždyť plasty používáme desetiletí a nikdo z toho neumírá. Jenže čím víc jsem se do tématu nořila, tím víc jsem chápala, že realita je složitější než černobílé „je to jed“.

Nejde o to, že by nás plastová vařečka okamžitě otrávila. Jde o něco mnohem subtilnějšího – o dlouhodobou, nenápadnou expozici látkám, které v našem těle nemají co dělat.

Co se vlastně z plastů uvolňuje

Plasty nejsou jednolitý materiál. Jsou to polymery, do kterých výrobci přidávají celou řadu přísad – změkčovadla, stabilizátory, barviva, antioxidanty. A právě tyto přísady nejsou k základnímu materiálu chemicky pevně vázány. Mohou tedy za určitých podmínek migrovat.

Mezi nejčastěji diskutované látky patří ftaláty, bisfenol A (známý jako BPA) a jeho náhražky BPS a BPF, u silikonů pak cyklické siloxany. Všechny tyto látky spadají do kategorie takzvaných endokrinních disruptorů – tedy látek, které mohou narušovat hormonální systém. A pak jsou tu mikroplasty, drobné částečky, které se z plastů uvolňují mechanickým opotřebením.

Tři faktory, které spouštějí migraci

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) i německý Spolkový institut pro hodnocení rizik (BfR) opakovaně potvrzují, že k migraci chemikálií dochází především za tří podmínek. Vysoká teplota je tou nejkritičtější. Ohřev v mikrovlnce, míchání horké polévky, pečení v silikonové formě – to vše dramaticky zvyšuje mobilitu molekul. Významná migrace začíná už kolem 70 °C, ale k určitému uvolňování dochází i při pokojové teplotě.

Druhým faktorem je typ potravin. Kyselá jídla jako rajčatová omáčka nebo citrusové šťávy a tučná jídla jako oleje, sýry nebo maso působí jako rozpouštědla. Narušují strukturu materiálu a usnadňují uvolňování přísad. Třetím faktorem je čas – čím déle je potravina v kontaktu s plastem, tím více látek může přejít.

Představte si tedy běžnou situaci: připravíte si do plastové krabičky tučnou omáčku s masem, necháte ji přes noc v lednici a druhý den ohřejete v mikrovlnce. Právě jste zkombinovali všechny tři rizikové faktory najednou.

Co říká věda o zdravotních dopadech

Tady je potřeba být opatrný s interpretací. Vědecké výzkumy spojují dlouhodobou expozici ftalátům a BPA s řadou zdravotních problémů – hormonální nerovnováhou, sníženou plodností, metabolickými poruchami, u dětí s vývojovými a neurologickými problémy. Existují i obavy z možné souvislosti s některými typy rakoviny.

Důležité je ale rozumět kontextu. Většina těchto výzkumů je epidemiologická nebo provedená na zvířecích modelech. Přímá kauzalita u lidí je obtížně prokazatelná, protože jsme vystaveni koktejlu chemikálií z mnoha zdrojů současně – z obalů, kosmetiky, textilu, prachu. Co víme jistě: tyto látky v našem těle nacházíme a jejich přítomnost tam není žádoucí.

Regulace existuje, ale má mezery

V Evropské unii platí poměrně přísné Nařízení č. 10/2011 pro plastové materiály určené pro styk s potravinami. Definuje seznam povolených látek, migrační limity i požadavky na testování. Problém je v tom, co regulace nezachycuje.

Normy se vztahují na nové výrobky. Jak se ale plastová krabička škrábe, stárne a opakovaně ohřívá, její vlastnosti se mění. Navíc limity jsou stanoveny pro jednotlivé látky – kombinované účinky různých chemikálií nejsou dostatečně prozkoumány. A pak je tu realita trhu: ne všechny produkty, zejména ty dovezené ze zemí mimo EU, procházejí důkladnou kontrolou.

Rozumný přístup místo paniky

Co z toho všeho vyplývá pro běžný život? Nejde o to vyhodit všechno plastové nádobí a propadnout panice. Jde o to pochopit, kdy plasty používat bezpečně a kdy sáhnout po alternativách.

• Neohřívejte jídlo v plastových nádobách – přeložte ho do skla nebo keramiky
• Pro skladování tučných a kyselých potravin preferujte skleněné dózy
• Vyřaďte poškrábané a opotřebované plastové nádobí
• Při nákupu silikonových pomůcek hledejte označení „platinový silikon

Sklo, nerezová ocel, keramika, litina, dřevo – to všechno jsou materiály, které lidstvo používá staletí a které s potravinami nereagují. Není to návrat do minulosti, je to rozumná volba pro budoucnost.

Možná nejdůležitější poučení z celého tématu je toto: nejde o jednotlivou plastovou vařečku, která by nás ohrozila. Jde o součet všech malých expozic, které se v našem těle sčítají. A právě proto má smysl tam, kde je to snadné, volit bezpečnější variantu. Ne ze strachu, ale z rozumu.