Okamžitě přestaňte mýt podlahu touto chemií. Ničíte si tím plíce víc než kouřením

Norská studie sledující tisíce žen po dvě dekády přinesla znepokojivé zjištění: pravidelný kontakt s čisticími prostředky může poškodit plíce srovnatelně jako dlouholeté kouření. Co to znamená pro naše každodenní úklidové návyky?

Když jsem poprvé narazila na výsledky studie z norské univerzity v Bergenu, přiznám se, že jsem je považovala za přehnané. Úklid srovnatelný s kouřením? Znělo to jako další z řady senzačních titulků, které se snaží vyděsit čtenáře. Jenže čím víc jsem se do tématu ponořovala, tím víc mi docházelo, že za těmi alarmujícími čísly stojí solidní vědecká práce – a že jde o něco, co by měl vědět každý, kdo pravidelně sahá po čisticích prostředcích.

Dvacet let sledování, tisíce žen, jeden znepokojivý závěr

Studie publikovaná v roce 2018 v American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine sledovala více než 6000 žen po dobu dvaceti let. Vědci zkoumali jak profesionální uklízečky, tak ženy, které uklízely pouze ve vlastních domácnostech. Výsledky ukázaly, že u těch, které pravidelně používaly chemické čisticí prostředky, došlo k výraznému snížení plicních funkcí – konkrétně objemu nuceného výdechu za jednu sekundu a celkové nucené vitální kapacity. Tento pokles byl srovnatelný s tím, jaký lékaři obvykle pozorují u lidí kouřících krabičku cigaret denně po dobu deseti až dvaceti let.

Další výzkumy, například z European Community Respiratory Health Survey, tato zjištění podpořily. Ukázalo se, že riziko vzniku astmatu u profesionálních uklízeček je až o 40 procent vyšší než u běžné populace. A nejde jen o ty, kdo uklízejí profesionálně – i domácí úklid představuje riziko, pokud probíhá pravidelně a s běžně dostupnými chemickými prostředky.

Co vlastně vdechujeme

Seznam látek, které se při úklidu uvolňují do vzduchu, čte jako inventář chemické laboratoře. Těkavé organické sloučeniny včetně formaldehydu a terpenů, chlornan sodný, amoniak a kvartérní amoniové sloučeniny – to všechno najdeme v běžných čisticích prostředcích z drogerie. Terpeny, které dodávají produktům příjemnou citrusovou vůni, se navíc mohou v reakci s ozónem ve vzduchu rozkládat na ještě dráždivější látky.

Při každém postřiku sprejem nebo máchání mopem se do vzduchu uvolňují mikrokapičky a aerosoly. Tyto částice jsou dostatečně malé na to, aby pronikly hluboko do plic, až do nejjemnějších plicních sklípků. V uzavřených, nevětraných prostorách se jejich koncentrace dramaticky zvyšuje. Moderní dobře izolované byty, které nám šetří energie za vytápění, se tak paradoxně mohou stát prostředím, kde se chemické výpary kumulují.

Mechanismus poškození

Chlornan sodný působí jako silné oxidační činidlo – generuje volné radikály, které poškozují buněčné membrány a DNA plicních buněk. Amoniak a další dráždivé látky vyvolávají zánět sliznice průdušek, což vede k zúžení dýchacích cest a ztíženému dýchání. Dlouhodobá expozice pak narušuje přirozenou bariéru plic a činí je zranitelnějšími vůči infekcím i alergenům.

Mezi onemocnění spojovaná s pravidelným kontaktem s úklidovými chemikáliemi patří astma, chronická obstrukční plicní nemoc, hypersenzitivní pneumonitida i bronchiální hyperreaktivita. Zvláště znepokojivé je, že CHOPN, dříve spojovaná převážně s kouřením, je stále častěji diagnostikována i u nekuřáků vystavených znečištěnému vnitřnímu ovzduší.

Regulace, která chybí

Zajímavé je, že zatímco pro průmyslové prostředí existují přísné limity koncentrací těchto látek ve vzduchu, pro domácnosti prakticky žádné specifické normy neexistují. EU Ecolabel certifikuje ekologičtější produkty, ale jde o dobrovolnou záležitost. Bezpečnostní listy jsou povinné pro profesionální produkty, ale kolik z nás si je přečte u běžného čističe z obchodu?

Co s tím můžeme dělat

Dobrou zprávou je, že existují způsoby, jak riziko minimalizovat. Základem je důkladné větrání – během úklidu i dlouho po něm. Kvalitní mikrovláknové utěrky dokážou odstranit špínu i bez chemikálií, parní čističe nabízejí dezinfekci bez výparů. Ocet, jedlá soda nebo citronová šťáva představují účinné a bezpečné alternativy pro většinu běžných úklidových úkonů.

Pokud se chemickým prostředkům nelze vyhnout, vyplatí se číst etikety a vyhýbat se produktům s výraznou parfemací, chlorem nebo amoniakem. A v případě silnějších chemikálií má smysl použít respirátor – obyčejná rouška nestačí.

Nejde o to, abychom přestali uklízet nebo propadli panice. Spíš o to, abychom si uvědomili, že lesklé podlahy a svěží vůně mají svou cenu – a že existují způsoby, jak ji snížit. Každé vdechnutí toxických výparů je malá rána pro plíce, která se v průběhu let sčítá. A to je něco, nad čím stojí za to se zamyslet, až příště sáhneme po spreji na okna.