Zapomeňte na klasiku: Knedlík a hořčice z cukety bourají kuchařské stereotypy
Foto: Valentyn_Volkov / Depositphotos
4 min
Nenápadná zelenina, která zvládne víc, než jste tušili – cuketa si už dávno našla klíč k českým zahrádkám, ale její pravé kouzlo se často odhalí až v kuchyni. Připravte se na gastronomické překvapení, u kterého zapomenete na všechny dosavadní kuchařské stereotypy.
Reklama
Odkryjte originální recepty na cuketový knedlík i domácí hořčici a nechte se inspirovat, jak lehce může cuketa proměnit obyčejný talíř ve skutečné dobrodružství. A nemusíte již čekat do podzimu jako dříve.
Cukety se u nás začaly pěstovat teprve před několika desítkami let, získaly si však rychle oblibu pro své mnohostranné použití v kuchyni a pro snadnou možnost pěstování. Tato chutná a zdravá zelenina má jen malou energetickou hodnotu - obsahuje 90 % vody, 1,2 % vlákniny, dále malé množství sacharidů a bílkovin, uvádí starší publikace 365 Podzim v zahradě.
„Poměrně malé množství vitaminů vynahrazuje značný obsah minerálních látek, především draslíku a fosforu, dále vápníku, hořčíku, železa a zinku, který je přítomen hlavně v semenech cuket. Cuketa příznivě působí na trávicí ústrojí, odvodňuje organismus, proto se doporučuje při obezitě, onemocnění srdce, ledvin, při zácpách a žlučníkových chorobách. Také je vhodná při arterioskleróze a revmatismu, má i mírný protirakovinný účinek,“ bylo vyjmenováno v kapitole o cuketách.
Název „zucchini“ pochází z italštiny (zmenšenina ze slova „zucca“ – dýně).
Cuketa jakožto druh zeleniny vznikla šlechtěním v severní Itálii až v druhé polovině 19. století, ale předkové cukety (tykve) se pěstují v oblasti dnešní Střední Ameriky už více než 7,000 let. První popisy cukety pod tímto názvem pocházejí z Milána z roku 1901.
Úpravy stokrát jinak
Cukety lze konzumovat tepelně upravené i syrové. V syrovém stavu nacházejí uplatnění nejčastěji v míchaných zeleninových salátech (podobně jako okurky), lépe však chutnají, jestliže je i před touto úpravou alespoň krátce povaříme nebo podusíme na tuku.
Mladé plody cuket jsou křehké, proto není třeba je před další úpravou loupat, rovněž neloupeme cukety určené k plnění, aby lépe držely tvar. Vždy se snažíme připravovat pokrmy z nepříliš velkých plodů, neboť jsou chutnější. Při současných klimatických podmínkách sklízíme cukety již během léta, nemusíme tedy čekat na podzim, jak tomu bylo ještě před pár dekádami. A nebo si celoročně můžeme cuketu koupit v supermarketu.
Vyzkoušejte cuketu v netradičních variacích, které potěší nejen vaše chuťové buňky, ale dají domácímu vaření nový rozměr:
Knedlík z cukety
Potřebujeme: 1 cuketa (250 g), 250 g hrubé mouky, 5 rohlíků, 2 vejce, 1/2 lžičky soli.
Cukety oloupeme, nastrouháme nahrubo, osolíme a v míse promícháme s moukou a vejci. Přidáme rohlíky nakrájené na kostičky a znovu promícháme. Z těsta tvarujeme na pomoučněném prkénku šišky. Hned je vložíme do vařící osolené vody a vaříme 20 minut. V polovině doby varu je obrátíme. Uvařené knedlíky nakrájíme na plátky a podáváme jako přílohu místo houskových knedlíků, hodí se i k dušené zelenině. Můžeme je také doplnit osmaženou cibulí nebo salátem jako samostatný pokrm.
Hořčice z cukety
Potřebujeme: 2 kg cukety, 130 g cukru, 2 dcl oleje, 1 dcl octa, 2 lžičky soli, 1 větší cibule, 1 palička česneku, 2 feferonky, mletý pepř, případně i trochu křenu, 1 středně velká sklenice hořčice (200 g).
Oloupanou cibuli a česnek pokrájíme na menší kousky. Olej, ocet, cukr, sůl a trochu pepře promícháme v kastrolku, přidáme pokrájené feferonky a krátce povaříme. Cuketu oloupeme, nakrájíme na kostičky a po částech rozmixujeme s vychladlou povařenou směsí. Do hladké rozmixované hmoty vmícháme hořčici. Směs plníme do menších skleniček, uzavřeme a sterilujeme asi 20 minut při 80 °C.
