Červená řepa možná působí nudně, ale je plná prospěšných látek

Kdysi byla samozřejmostí na každém talíři, dnes ji mnozí vnímají jako nudnou přílohu z jídelny. Přitom právě červená řepa skrývá kombinaci látek, kterou žádná exotická zelenina nedokáže napodobit. A možná právě v tom, co jsme přestali jíst, se skrývá odpověď na některé zdravotní problémy současnosti.

Přitom právě tady, v té nenápadné kořenové zelenině, se odehrává něco pozoruhodného. Něco, co vědci teprve v posledních letech začínají plně chápat. A co by mohlo změnit způsob, jakým přemýšlíme o jídle.

Co dělá řepu výjimečnou

Červená řepa obsahuje betalain – skupinu pigmentů, které jí dávají charakteristickou barvu. Ale nejde jen o estetiku. Tyto látky fungují jako silné antioxidanty a mají protizánětlivé účinky. A tady je důležité: betalain se v přírodě vyskytuje jen velmi vzácně. Najdete ho v řepě, v kaktusu opuncie a v několika málo dalších rostlinách. Žádné avokádo, žádná kapusta kale ho nemá.

Další klíčovou složkou jsou dusičnany. Ano, ty samé, které se často démonizují. Ale tady je zásadní rozdíl: dusičnany z červené řepy se v těle přeměňují na oxid dusnatý, který rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení. Sportovci to vědí – řepová šťáva před výkonem dokáže zvýšit vytrvalost. Studie z University of Exeter ukázala, že konzumace řepové šťávy může prodloužit dobu do vyčerpání při intenzivní zátěži až o 16 procent.

A pak je tu betain, látka podporující funkci jater a metabolismus homocysteinu – aminokyseliny spojované s rizikem srdečních onemocnění. Červená řepa je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů betainu vůbec.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Co frčelo v roce 2000

9. 7. 2026

Jak jsme ji ztratili

V padesátých a šedesátých letech minulého století byla červená řepa v Česku základní potravinou. Byla levná, dostupná, skladovatelná. Pak přišla transformace, otevřely se trhy, do obchodů začaly proudit exotické potraviny. A řepa? Ta zůstala spojená se starými časy, s nedostatkem, s nudou.

Dnes se v Česku spotřeba červené řepy pohybuje kolem 1,5 kilogramu na osobu ročně. Pro srovnání: v padesátých letech to bylo přes pět kilogramů. Ztratili jsme tři čtvrtiny konzumace. A s ní možná i něco víc.

Protože zatímco jsme přestali jíst řepu, začali jsme víc nakupovat dovážené potraviny. Ty často putují tisíce kilometrů, jsou sklízené předčasně, ošetřované konzervačními látkami. A hlavně: rostou v půdě, která nemá nic společného s tou naší.

Půda rozhoduje

České půdní podmínky jsou pro pěstování červené řepy téměř ideální. Mírné klima, dostatek vláhy, specifické složení půdy – to vše ovlivňuje výslednou kvalitu. Řepa pěstovaná v Česku má díky lokálním podmínkám vyšší koncentraci betalainů než ta samá odrůda pěstovaná v sušších nebo teplejších oblastech.

A pak je tu otázka chemie. Lokální zelenina, zejména ta z menších farem, prochází přísnějšími kontrolami a má kratší cestu ke spotřebiteli. Reziduální zátěž pesticidy je u české řepy průměrně nižší než u dováženého ovoce a zeleniny, což potvrzují pravidelné analýzy Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Ale nejde jen o to, co v řepě není. Jde hlavně o to, co v ní je. A jak to dokážeme využít.

Jak ji jíst, aby to mělo smysl

Tady přichází překvapení. Protože způsob přípravy zásadně mění, co z řepy nakonec získáte. Betalain je citlivý na teplo – při dlouhém vaření se jeho obsah snižuje až o 30 procent. Naopak krátké pečení při nižší teplotě (kolem 180 stupňů) zachovává většinu bioaktivních látek a navíc zlepšuje chuť.

Odšťavňování má své výhody i nevýhody. Šťáva obsahuje koncentrované dusičnany a rychle se vstřebává – ideální před sportovním výkonem. Ale ztrácíte vlákninu, která je důležitá pro střevní mikrobiom. Nejlepší varianta? Kombinovat. Někdy šťávu, jindy pečenou nebo nastrouhanou syrovou řepu do salátu.

A co děti? Ty často řepu odmítají kvůli zemité chuti. Ale zkuste ji nakrájet na tenké plátky, lehce opéct s trochou olivového oleje a posypat kozím sýrem. Nebo přidat nastrouhanou do smoothie s jablkem a zázvorem. Chuť se dá ovlivnit – a s ní i vztah k jídlu.

Co to znamená pro zdraví

Studie z posledních let ukazují zajímavé souvislosti. Pravidelná konzumace červené řepy je spojována se snížením krevního tlaku – efekt srovnatelný s některými léky. Výzkum publikovaný v časopise Hypertension zjistil, že denní příjem 250 mililitrů řepové šťávy může snížit systolický tlak o 7-8 mmHg.

Další výzkumy naznačují možný protektivní efekt vůči některým typům nádorů, především díky antioxidačním vlastnostem betalainů. A pak je tu vliv na střevní mikrobiom – vláknina z řepy slouží jako potrava pro prospěšné bakterie, které ovlivňují nejen trávení, ale i imunitu a dokonce náladu.

Pokud by se spotřeba červené řepy v české populaci vrátila alespoň na úroveň osmdesátých let, mohlo by to podle odhadů nutriční epidemiologie přispět ke snížení výskytu kardiovaskulárních onemocnění o několik procent. To nezní dramaticky, ale v měřítku celé populace by to znamenalo tisíce zachráněných životů a miliardy ušetřené ve zdravotnictví.

Přečtěte si také

V mikrovlnkách se mohou skrývat nebezpečné bakterie. Pečlivé čištění je nezbytné

9. 7. 2026

Cesta zpátky

Problém není v tom, že bychom nevěděli, že je řepa zdravá. Problém je v tom, že ji vnímáme jako nudnou. Jako něco, co patří do minulosti. A dokud se to nezmění, žádné studie ani doporučení nepomůžou.

Některé školy už začínají experimentovat. Místo klasického řepového salátu nabízejí řepové chipsy, řepový hummus, řepové burgery. Děti to berou. A najednou ta zelenina není nudná – je cool.

Podobně i farmářské trhy a biokrabice pomáhají měnit vnímání lokálních potravin. Když vidíte čerstvě vytaženou řepu s natí, ještě od země, je to něco jiného než sterilní sáček v supermarketu. Jídlo má příběh. A ten příběh mění chuť.

Možná by stačilo málo. Vrátit řepě místo na talíři. Připravit ji jinak než před padesáti lety. Ukázat, že lokální neznamená zaostalé, ale naopak – promyšlené, udržitelné, zdravé.

Protože co jsme ztratili, není jen zelenina. Je to kus potravinové kultury. A možná i kus zdraví, které jsme vyměnili za iluzi, že zdraví se dá koupit v exotických superpotravinách z druhého konce světa.

Přitom to nejlepší roste tady. Pod nohama. Rudé, silné, zapomenuté.